>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.
Žadatel ve své žádosti o obnovu řízení uvádí, že vyšly najevo nové a dříve neznámé skutečnosti, které existovaly
v době původního řízení, ale nebyly brány správními orgány v potaz. Za tyto nové skutečnosti žadatel považuje
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 60 A 3/2023-54 ze dne 22. prosince a s ním spojené
usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 11/2024 - 19 ze dne 24. ledna 2024 a rozhodnutí odvolacího
správního orgánu č.j. KUJCK 16612/2024 ze dne 31. ledna 2024. Krajský soud v Českých Budějovicích
v uvedeném rozsudku došel k závěru, že měřící zařízení provádějící měření v místě, kde došlo k předmětnému
přestupku žadatele, bylo umístěno několik desítek metrů před hranicí 100 metrů od dopravní značky označující
začátek obce a tedy bylo toto měření v rozporu s podmínkou stanovenou ve stanovisku Policie České republiky,
čímž bylo měření rychlosti provedeno v rozporu s ustanovením § 79a zákona o provozu na pozemních
komunikacích. Dle názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích je pak evidentní, že správní orgány
provádějící řízení o přestupku nedisponovaly zaměřením vzdálenosti od měřícího zařízení.
K tomu musí odvolací správní orgán upozornit žadatele, že na základě žádosti účastníka lze řízení obnovit za
situace, kdy vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a
které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly
nepravdivými. Musí se jednat o skutečnosti neznámé správnímu orgánu i účastníkům řízení, jež musely existovat
již před právní mocí rozhodnutí, a účastník je nemohl bez vlastního zavinění uplatnit, neboť je neznal či mu k
jejich uplatnění bránila relevantní překážka. Pojem „dříve neznámá skutečnost" tedy nelze chápat subjektivně
jako skutečnost neznámou pouze tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu jako skutečnost,
kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji v původním řízení uplatnit (srov. Rozsudek Nejvyššího
správního soudu 8 As 18/2010).
Odvolací orgán musí prvotně uvést, že správní orgány jsou právními názory soudů vázány. Dle krajského soudu
nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav spočívající v umístění automatizovaného prostředku. Dle krajského soudu
je otázka umístění automatizovaného prostředku zcela zásadní, kdy bylo rozebíráno stanovisko policie, které
umožňovalo měření rychlosti vozidel. Krajský soud uvedl, že dané pochybení, kdy nebylo vyjasněno přesné
umístění automatizovaného prostředku, mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Rovněž uvedl, že
automatizovaný prostředek skládající se z dvojice kamer umístěných při vjezdu a výjezdu z měřeného úseku je
nutné považovat za jeden celek, jehož jednotlivé části nejsou způsobilé bez vzájemného propojení určit rychlost
vozidla. Proto i dílčí nesoulad v podobě umístění jednotlivých částí automatizovaného prostředku v rozporu
s podmínkami stanovenými policií způsobuje nezákonnost jeho umístění jakožto celku.
Odvolací orgán musí konstatovat, že dané pochybení již nelze ve shora uvedeném řízení napravit, a tak
nezbývalo než řízení ve věci přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu zastavit a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně zrušit.
V řízení o přestupku bude možné využít obecné důvody přerušení řízení podle § 64 správního řádu. Jako obligatorní důvod pro přerušení řízení se upravuje podání kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Řeší se tím obtížná procesní situace, kdy pokud krajský soud zrušil žalované rozhodnutí, je správní orgán povinen ve věci znovu rozhodovat bez ohledu na to, zda byla proti rozhodnutí krajského soudu podána kasační stížnost či nikoliv. Pokud je posléze na základě kasační stížnosti zrušen rozsudek krajského soudu, může se správní orgán dostat do situace, kdy by musel znovu rozhodovat o věci, o které již rozhodl na základě zrušeného rozsudku krajského soudu. Například pokud na základě rozsudku krajského soudu zastavil řízení a vrátil zaplacenou pokutu, bude muset na základě rozhodnutí o kasační stížnosti rozhodnout o vině a znovu uložit pokutu. Tomu zabrání navrhované přerušení řízení, ve kterém správní orgán vyčká rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti.
