1
Rychlost / Re:rychlost v obci, 38 km/hod, ramer a ztotožněn
« kdy: 07 Prosince 2016, 19:50:29 »
2. část
Citace
Z Evidenční karty řidiče, která je součásti spisu Policie ČR, je zřejmé, že obviněný je od roku 2006
držitelem řidičského oprávnění, kdy do současné doby tato karta obsahuje celkem 9 záznamů, a to
nejen ve věci překročení nejvyšší dovolené rychlosti.
Městský úřad má na základě těchto podkladů spolehlivě zjištěno a prokázáno, že
obviněný, jako řidič vozidla tovární značky , se v obci pohyboval
rychlostí 91 km/h (po odečtu toleranční srážky 88 km/h). Z tohoto záznamu je tedy zřejmé, že
obviněný překročil v obci nejvyšší dovolenou rychlost, která je v daném úseku 50 km/h, o více jak 20
km/h, tedy přesně o 38 km/h (po odečtu toleranční srážky). K tomuto záznamu Městský úřad
ještě uvádí, že o tomto záznamu nemá žádných pochyb. Z ověřovacího listu je zcela
zřejmé, že měření bylo provedeno zařízením, které v době měření bylo řádně kalibrováno.
Z osvědčení je zcela zřejmé, že měření prováděla osoba (policista), která byla k měření řádně
proškolena. V konkrétním případě se jednalo o policistu Libora Fučíka. Ze záznamu je dále zřejmé, že
tento nevykazuje žádné znaky, které by opravňovaly k pochybnostem o správnosti měření. Měření
proběhlo podle pravidel uvedených v Návodu k obsluze. Uvedený způsob měření je schválený
v rámci Schválení typu stanoveného měřidla, pozice vozidla ve snímku odpovídá správnému
nastavení rychloměru, správnému měření rychlosti dle snímku nebrání žádné předměty, které by
zkreslily rychlost jízdy vozidla. Skutek obviněného je v souladu s návodem k obsluze
zadokumentován, kdy tento byl pořízen rychloměrem, který je řádně kalibrován, přístroj byl
nastaven odborně způsobilou osobou, která byla k tomuto řádně proškolená - na základě výše
uvedeného tedy Městský úřad nemá důvod pochybovat o správnosti provedeného měření
rychlosti u vozidla obviněného.
Městský úřad ještě doplňuje, že záznam z kalibrovaného měřícího zařízení považuje
správní orgán za privilegovaný důkaz ve vztahu k důkazům ostatním, (např. rozsudek NSS č.j. 7 As
39/2007-55 „Spáchání přestupku překročením nejvyšší dovolené rychlosti lze samozřejmě prokázat i
jinými důkazy (§ 51 odst. 1 správního řádu). Z povahy věci je však zřejmé, že změření rychlosti (tedy
zachycení průběhu skutkového děje) k tomu příslušnými orgány, má privilegované postavení mezi
důkazními prostředky, ovšem za předpokladu získání a provedení tohoto důkazního prostředku
v souladu s právními předpisy“).
Správní orgán v řízení nevyslechl svědky, zasahující policisty, kdy s ohledem na výše uvedené dospěl
k závěru, že výpověď zasahujících policistů by byla zcela nadbytečná – pokud by cokoliv při postupu
měření rychlosti bylo provedeno nesprávně, zařízení by měření neprovedlo. K nutnosti výslechu
zasahujících policistů jako svědků správní orgán poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
č.j. 2As 8/2009-95: „Z těchto důvodů proto krajský soud neakceptoval návrh na výslechy svědků –
policistů provádějících měření. Ty, dle jeho názoru postrádají význam v případě, kde se nejedná o
dopravní nehodu či obecně událost, při které by bylo třeba zkoumat např. způsob jízdy vozidla.“
V tomto konkrétním případě má Městský úřad za to, že skutkový stav byl jednoznačně
5
zjištěn záznamem o přestupku pořízeným kalibrovaným zařízením obsluhou k tomuto úkonu
proškolenou.
Z výše uvedených skutečností má tedy Městský úřad za spolehlivě zjištěné a prokázané,
tak jak má na mysli ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, že obviněný naplnil
znaky skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, v platném znění a to tím, že dne 21. 4. 2016 v 16:04 hodin řídil na silnici II/150 v obci
Žďárná, okres Blansko, ve směru Žďárná – Valchov, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h,
automobil tovární značky nedovolenou rychlostí, přičemž mu
byla Policií ČR zařízením Ramer 10C, výrobní číslo 15/0196, naměřena rychlost jízdy 91 km/h, kdy při
zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h, tedy obviněnému byla jako nejnižší
skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 88 km/h, kdy tedy tímto jednáním porušil ust. § 18 odst. 4
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, a proto rozhodl
Městský úřad tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.
Městský úřad po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním
naplnil jak formální stránku přestupku, tak i materiální stránku přestupku. Co se týče formální
stránky přestupku, tak dané jednání je výslovně za přestupek označeno v zákoně č. 361/2000 Sb., o
provozu na pozemních komunikacích, v platném znění a to konkrétně v ust. § 125c odst. 1 písm. f)
bod 3. Co se týče materiální stránky přestupku, tak Městský úřad má za to, že obviněný
svým jednáním ohrozil společenský zájem a to tím, že ohrozil bezpečnost a plynulost silničního
provozu. Městský úřad k tomuto doplňuje, že obviněný se přestupkového jednání dopustil
v obci, kde lze předpokládat větší výskyt osob, kdy tímto protiprávním jednáním dochází k častým
dopravním nehodám ve spojitosti se vznikem škody na majetku a újmě na zdraví ostatních účastníků.
Podle ust. § 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, k odpovědnosti za přestupek
postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Protože
zákon ve vztahu k přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích v platném znění, jinak nestanoví, postačuje k naplnění subjektivní
stránky odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti. Obviněný se k ústnímu jednání dostavil, ale
k pohnutkám, které ho vedly k porušení zákona, se nevyjádřil, proto má Městský úřad
v dané věci zato, že obviněný se přestupkového jednání dopustil úmyslným jednáním. Městský úřad
v dané věci vycházel zejména ze spisové dokumentace Policie ČR, ze které je zřejmé, že
obviněný již byl v minulosti řešen pro přestupek související s překročením nejvyšší dovolené
rychlosti. Dále je z oznámení zřejmé, že obviněný se přestupku dopustil v obci, kdy co by držitel
řidičského oprávnění, zná povinnost dodržení nejvyšší dovolené rychlosti v obci, rychlost jízdy řidič
vizuálně kontroluje na tachometru vozidla, kde se mu zobrazuje aktuální rychlost jím řízeného
vozidla. Obviněný tedy věděl, že se nachází v obci, věděl o povinnosti dodržení nejvyšší dovolené
rychlosti v obci, a přesto tuto zákonnou povinnost nerespektoval. Městský úřad má tedy
za to, že obviněný se přestupku dopustil úmyslným konáním.
Za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých souvisejících zákonů, v platném znění, se uloží dle ust. § 125c
odst. 5 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých souvisejících zákonů, v platném znění, pokuta od 2.500 do 5.000,- Kč.
Při stanovení výše sankce přihlédl Městský úřad k závažnosti přestupku, ke způsobu jeho
spáchání, k míře zavinění, k okolnostem, za nichž byl spáchán. Ve prospěch obviněného přihlédl
Městský úřad ke skutečnosti, že jednání obviněného nemělo za následek škodlivý
následek, tedy tímto jednáním nevznikla nikomu újma na majetku nebo jiné osobě na zdraví.
S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 82/2010, potažmo analogii s trestním
zákoníkem o zániku trestní odpovědnosti a zahlazení odsouzení, nepřihlédl Městský úřad
6
k evidovaným přestupkům starších tří let, proto tedy Městský úřad v neprospěch
obviněného přihlédl ke skutečnostem uvedeným v evidenční kartě řidiče, ze kterých je zřejmé, že
obviněný za poslední tři roky byl řešen opakovaně pro přestupky v dopravě, a to mimo jiné skutkové
podstaty přestupku i v souvislosti s překročením nejvyšší dovolené rychlosti. Z této evidenční karty
řidiče lze u obviněného tedy odvodit nekázeň v silničním provozu. Městský úřad usoudil,
že v daném případě je třeba uložit sankci pokuty, zejména s ohledem obsah evidenční karty řidiče,
v druhé polovině zákonem stanoveného rozpětí. Lze předpokládat, že takto uložené sankce splní
výchovný účinek a obviněný se v budoucnu dalšího protiprávního jednání spojeného
s nerespektováním předpisů na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,
vyvaruje.
Dle ust. § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, byla
obviněnému jako občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, uložena i náhrada nákladů
spojených s projednáním přestupku. Ty jsou hrazeny paušální částkou, která je stanovena vyhláškou
č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: