První nástřel doplnění odvolání:
Doplňuji odvolání proti rozhodnutí č.j. MULNCJ 82330/2021.
Správní spis neobsahuje žádný důkaz, že bych právě já měl být dne 21.05.2021 v 06:10 řidičem vozidla RZ 88 ACAB.
Správní orgán vychází zejména z úředních záznamů, přičemž samotný úřední záznam (bez jeho potvrzení např. výslechem svědků) nemůže být použit jako důkazní prostředek. Viz např. Rozsudek NSS č.j. 3 As 231/2017 - 49 ze dne 14.03.2019:
Nejvyšší správní soud však již dlouhodobě konstantně judikuje, že úředním záznamem a oznámením přestupku nelze ve správním řízení samostatně provádět dokazování (viz například rozsudky ze dne 22. 1. 2009 č. j. 1 As 96/2008 - 115, publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS, či ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010 - 73, publ. pod č. 2208/2011 Sb. NSS). Jedná se sice o podklady rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 1 správního řádu, avšak jde o takové podklady, které slouží správnímu orgánu spíše pouze k určení směru dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 As 155/2016 – 34). Pokud při provádění úředního úkonu nebyl proveden audio/vizuální záznam a okolnosti jeho provádění jsou zpochybňovány, zásadním důkazem o skutkovém stavu věci jsou obvykle svědecké výpovědi osob, které se tohoto úkonu osobně zúčastnily, zejména úředních osob – zde zasahujících strážníků. V případech „tvrzení proti tvrzení“ proto musí rozhodující orgán vždy vyslechnout ony úřední osoby jako svědky (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016 – 30) a nesmí se spokojit jen s oznámením o přestupku a s úředním záznamem.
Správní orgán si však „vystačil“ pouze s úředními záznamy a neprovedl výslech svědků.
Pro úplnost uvádím, že jsem dne 21.05.2021 v 06:01 vozidlo RZ 88 ACAB neřídil.
Ostatně z úředních záznamů PČR č.j. KRPU-89720-2/PŘ-2021-040806 a č.j. KRPU-89720-1/PŘ-2021-040806 nijak neplyne, že bych měl být řidičem právě já. Z těchto úředních záznamů dokonce jednoznačně neplyne, že by vůbec mělo k nějakému přestupku dojít. Že k přestupku došlo se ostatně domnívají pouze udavači Udavač a Udavačová, kteří evidentně nejsou kompetentní posuzovat, zda vůbec k nějakému přestupku došlo. Z přiloženého videa taktéž neplyne, že by k přestupku mělo dojít, zejména z něj není zřejmé, že by řidič vozidla ze záběru byl nucen náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Posoudit tuto skutečnost nenáleží ani správnímu orgánu, pro takto odborné posouzení by bylo nutno přivolat znalce. Navíc, jak jsem již uvedl, video bylo očividně pořízeno v roce 2016 a není z něj patrno, kde byla samotná kamera umístěna.
Součástí spisu od PČR je pak jakási odpověď na výzvu z e-mailové adresy xxx@xxx.xxx, kterou ovšem také nelze použít jako důkaz. Analogicky s ustanovením § 137 odst. 4 správního řádu nelze užít podání vysvětlení jako důkazního prostředku. Pokud by chtěl náhodou odvolací správní orgán užít myšlenkové konstrukce, že se nejedná o podání vysvětlení dle správního řádu, lze argumentovat analogií, že takovéto podání (ať už podle jakéhokoli ustanovení) bylo učiněno před samotným zahájením správního řízení a nelze jej užít jako důkazu tak jako tak.
Navíc toto podání nebylo učiněno v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu, neboť bylo učiněno obyčejným e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu a nebylo do 5 dnů potvrzeno.
Ze správního spisu dále plyne, že správní orgán vůbec neprovedl dokazování a nebo přinejmenším mne o termínu provedení dokazování vůbec nevyrozuměl, čímž porušil ustanovení § 51 odst. 2 správního řádu. Toto také zakládá na nezákonnosti napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému požaduji, aby správní orgán v souladu s § 87 správního řádu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.
S pozdravem
Pyrát