Účastník/obviněný o sobě také může klidně psát ve třetí osobě, i když podání činí osobně. Přijde mi to i docela rozumné, formulace v Ich formě psychologicky působí osobně (proto se to také v literatuře používá), v kontextu správního řízení to pak může působit dojmem, jako by dotyčný měl nějakou potřebu své jednání ospravedlnit/omlouvat/vymlouvat se. Totéž sděleno v Er formě působí zdánlivě objektivněji. Ne že by se na tomto dala vyhrávat řízení, ale kdo má smysl pro detail, může i s takovým aspektem pracovat (přičemž za default bych považoval 3. osobu a odchylku v podobě osobního sdělení v 1. osobě nezastoupeného účastníka volil v případě, že součástí strategie je nějaká forma hry na city, případně hry na blbého atp.).
PM pro jednotlivý úkon lze udělit a lze ji i zaslat s tímto úkonem, ale pokud úkon spočívá v odeslání písemného stanoviska, tak to prakticky dává smysl jen v případě, že zastoupený podepíše PM a pak odjete do pustiny, poté jeho zástupce úkon připraví a provede (odešle). Je-li ale účastník v době odeslání dostupný, je jednodušší, když to podepíše sám. Na správní orgán ta podivná jednorázová PM může působit jako pokus o nějakou fintu a může k celé věci přistupovat zbytečně podezíravě.
Spíš bych volil standardní procesní PM pro celé řízení. Na tom jednak není nic podezřelého, jednak je velmi praktické, pokud úřady komunikují primárně s tím, kdo fakticky celou věc vyřizuje.
Pokud jde o obsah vyjádření, může být, ale možná bych to trochu víc rozvedl. Cílem by mělo být znesnadnit SO vydání rozhodnutí, resp. snadné vypořádání takového podnětu. Co nadhodit ten znalecký posudek? Vrak je stále dostupný?
Hrát to na identitu řidiče pak má smysl jen v případě, že SO skutečně je v důkazní nouzi. Předpokládám, že kolem se motalo plno svědků, že už i nějaká vyjádření padla, jestli to vyšetřovala PČR, určitě nějaký závěr k osobě řidiče učinila. Rýpnutí tak, jak je navrhováno, asi neuškodí, ale pokud SO při vyvinutí určité snahy je schopen doložit, nemá smysl se pouštět do nějakých účelových tvrzení. Navíc vám tajení osoby řidiče brání efektivně uplatnit některá tvrzení, např. těžko může obviněná prohlašovat, jak se auto chovalo (a co se stalo z vůle řidiče a co nezávisle na ní), když popírá, že řídila ...