Harmonogram: [...] Jak říkám. Za mě jasné nedodržení 30-ti denní lhůty, neboť reklamace je řádně vyřízena v den, kdy si můžu zboží vyzvednout. Je mi prd platné mít vyřízenou reklamaci, když zboží nemůžu užívat. On sice v dopise tvrdí, že tam byla, ale v telefonu mi tvrdil, že ne viz důvody výše. A totéž mi pak i potvrdil při návštěvě, což mám nahrané a o čemž on netuší. Taky tam píše, že jsem si baterii do tohoto data nepřebral. Opět lež - baterii jsem si vyzvedl hned 21.1. a tedy mám ji doma.
Souhlasím, že vyrozumění o vyřízení reklamace (ať už jakémkoliv, včetně zamítnutí) není řádným vyřízením, dokud není reklamovaná věc připravena k vyzvednutí (tam, kde byla předána prodejci, nedohodl-li se s kupujícím jinak). Problematické je uplatnění reklamace těsně před koncem dvouleté lhůty a právní posouzení opakované reklamace, to se těžko provede bez znalosti toho, co přesně bylo s prodejcem ujednáno, a současně se to bude velmi velmi obtížně prokazovat.
Posouzeno mechanicky podle zákona, pokud první reklamace byla oprávněně zamítnuta, nedošlo ke stavení reklamační lhůty (§ 1922(2) OZ
a contrario) a opětovná reklamace, pokud bychom ji posoudili jako nové uplatnění práva z vadného plnění či záruku za jakost, přišla už po lhůtě. Pokud ji prodávající přijal, mohlo to být v rámci kulance, ale nelze se pak točit na povinnostech podle ZOS, protože ty už se v takovém režimu na provádajícího nevztahovaly. Jiný náhled než kulance, ale s identickým závěrem, může být, že šlo o jakousi formu pokusu o smírné vyřešení sporu - technicky proti zamítnutí reklamace není formální opravný prostředek, kupující se s tím buď smíří, nebo může jít k soudu (s případnou již probíranou předehrou v podobě ADR), nebo se samozřejmě může s prodávajícím dohodnout jakkoliv jinak - což v daném případě mohlo znamenat, že prodávající věc znovu posoudí (resp. nechá posoudit) a pokud přehodnotí původní závěr, splní co je požadováno dobrovolně. Ale lze to nahlížet i jinak, např. že se poté, co prodávající reklamaci nejprve zamítnul, s kupujícím na základě jeho námitek dohodl na opětovném (a třeba i detailnějším/cílenějším přezkoumání) v rámci téže reklamace a kupující přitom souhlasil s prodloužením lhůty (na 30 dní od dané dohody) - pak by její nedodržení podstatným porušením smlouvy bylo.
Tedy umíte-li prokázat, že baterka opravdu měla v době prvního uplatnění vadu (nezpůsobenou nesprávným užíváním), resp. neměla odpovídající jakost, není co řešit. Pokud to prokázat neumíte a chcete se točit jen na lhůtě, musel byste předložit a doložit průběh událostí ze dne 18.12. svědčící o dohodě na novém posouzení a prodloužení lhůty v rámci jedné reklamace. Lze předpokládat, že protistrana, není-li úplně nezkušená (o čemž přiložený dopis rozhodně nevypovídá), se bude bránit tvrzením, že reklamaci oprávněně zamítla a cokoliv dělala po 18.12. už byla jen dobrá vůle.
Vrátím-li se k (ne)dodržení lhůty, tak prokazování nemožnosti si zboží vyzvednout do 30 dní od uplatnění opakované reklamace budete mít taky pekelně těžké - pokud to tedy v tom nahraném rozhovoru z 21.1. nepřiznává zcela explicitně. Mnohem lepší taktika by bylo přijít na ten krám bez ohlášení 17. nebo 18. a pokud by tam zboží nebylo, dožadovat se písemného potvrzení podle § 19 ZOS.
Když to celé shrnu, případ má tolik problematických míst, že pragmaticky nedává smysl se soudit jen pro tvrzené nedodržení lhůty na vyřízení reklamace.
