Oddlužení v dosavadní podobě je jen podvod na druhou. Klasický tuctový případ vypadá tak, že na začátku je obvykle nějaký normální dluh, např. za nájem, energie, nějaký nečekaný výdaj domácnosti atp., který dlužník nezvládá řádně platit, přičemž o míře odpovědnosti dlužníka lze diskutovat (doporučení vytvářet dostatečnou rezervu či být rozsáhle pojištěn jsou v kontaktu s realitou často poněkud hraběcí). V civilizovaném systému by taková situace byla řešitelná bez zbytečné eskalace. Kritickým okamžikem v příběhu je pak moment, kdy dlužník pro nedostatek finanční (a mnohdy i jiné) gramotnosti, případně z jiných hloupých pohnutek, místo jednání s původním věřitelem začne vytloukat klín klínem a bere si různé podivné nebankovní půjčky a úvěry. Ty velmi rychle narostou do obludných rozměrů, a jakmile se dílčí dluhy překlopí do fáze vymáhání, vrhnou se na dlužníka jako další mrchožrouti v řadě pochybní poskytovatelé oddlužení, kteří mu za nemalý poplatek „zpracují“ prefabrikovaný insolvenční návrh stojící výhradně na fiktivní smlouvě o důchodu, podle které se nějaký příbuzný dlužníka zaváže platit mu měsíčně přesně tolik, aby to stačilo na 30 % pohledávek (reálně je zdroj peněz různý, někdy opravdu od rodiny, často z nepřiznaných či jiným způsobem šedých příjmů dlužníka).
Výsledná bilance tedy vypadá tak, že nejdřív jednou sviňárnou dluh fiktivně naroste a pak srovnatelnou sviňárnou ze strany dlužníka (za významné asistence „poskytovatelů“) je věřitel krácen, přičemž oběma těmto procesům je ze strany státu a jím tvořené legislativy poskytnuta ochrana a značná část „obratu“ skončí úplně zbytečně kromě kapes již zmíněných parazitů též u státu (např. na soudních poplatcích), jako odměna insolvenčního správce a dalších zůčastněných osob atd.
Aktuální novela, podle které má být lehce modifikován režim oddlužení, neřeší vůbec nic, je třeba řešit sviňárnu číslo 1, nikoliv ladit parametry kompenzující sviňárny číslo 2.
[...] který postihne především věřitele.
To je téměř přesná analýza, pokud by bylo zdůrazněno, že nejvíc postihne
poctivé věřitele. Klíčoví stakeholdeři v celém procesu jsou především zmínění paraziti, a dynamiku chystaným změnám dává především konkurenční boj mezi nimi (momentálně největší tenze je asi mezi exekutory a insolvenčními správci). Dlužníkům to moc nepomůže ani neuškodí, nejvíc to odnesou právě poctiví věřitelé, kteří se konkurenčního mrchožroutského boje neúčastní.
