30kmhcz

WIN po třech letech, zastavil SO2, což mě na jednu stranu těší, na druhou moc ne (viz níže)

Pár zajímavostí, nevím jestli to někomu pomůže, ale ..

- Za celou dobu jsem nezískal kopii spisu. SO jej odmítl zaslat, odmítl nahlédnutí bez ověřené kopie. Jak se zdá, lze to i bez něj. A jelikož celý spis má (podle posledního pozdravu od SO2) přes 80 stran, možná je to takhle i lepší

- SO posílal pozdravy na trvalou i doručovací adresu. Na trvalé je pošta efektivní, na té kontaktní už méně, pozdravy chodily často s minimálně dvoudenním zpožděním. Jedno odvolání jsem podal po termínu dle trvalé adresy, ale v termínu doručovací. SO to shodil ze stolu jako opožděnou reakci, SO2 to vrátil, že reakce byla včasná.

- Celkové poštovní náklady, podle SO byly v létě 1512, s dalšími 4 dopisy po 76,50 to vychází na krásných 1818 Kč jen za poštovné, které jsou nyní v mínusu.

- V posledním odvolání (z června) zazněla spousta otázek, na které by mě zajímalo vyjádření od SO, resp. mám za to, že odpovědět by nedokázali, takže po dohodě s SO2 to radši nechali být, ale těžko říct, jelikož poslední odvolání jim zabralo přes pět měsíců. Dá se s tím dodatečně ještě něco dělat? Šlo mi primárně o bordel s doručováním, nátlakem a samozvaným výkladem zákonů, konkrétně viz mé poslední odvolání níže, nejvíce asi bod d, který by bylo možné nejspíše potahat ještě skrz InfZ? U posledního bodu by mě zajímalo i vyjádření místních.

Každopádně díky všem za asistenci, jako pyrát začátečník (tohle je má druhá a zatím poslední akce) jsem se naučil spoustu nových věcí a příště už budu snad zase o něco připravenější.



a) Správní orgán dále v rozhodnutí ze dne 12.1.2020 odmítl zaslání kopie spisové materiálu. Podle ust. § 2 odst. 3 InfZ se zákon nevztahuje na poskytování informací, "pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředkůa způsobu poskytnutí informací". Je tedy zřejmé, že InfZ není aplikovatelný pouze v případě, že zvláštní právnípředpis stanoví jinou komplexní úpravu podmínek a provedení práva na informace (viz např. rozsudekKrajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2007, č.j.xxx).Ustanovení správního řádu o nahlížení do spisu potřebný komplexní charakter nevykazují; oba instituty navícmají odlišnou právní povahu. Zatímco postup žadatele o informace v režimu InfZ je realizací hmotného práva,garantovaného předpisy ústavního pořádku (čl. 17 Listiny), úprava správního řádu, jakožto procesního předpisu, stanoví postup uplatnění procesního práva účastníků řízení (a za stanovených podmínek jiných osob)seznámit se s obsahem spisu formou (fyzického) nahlédnutí. Taková procesní úprava proto nijak nevylučujemožnost uplatnění hmotného práva na informace cestou podání žádosti dle InfZ, jejímž předmětem jeobdržení požadovaných informací jinou formou než fyzickým nahlédnutím u správního orgánu. Správní orgánje proto ve vztahu k InfZ zvláštní úpravou pouze ve vztahu k nahlížení do spisu a uplatní se proto jen v případěžádosti, které jsou svým obsahem žádostmi o nahlédnutí do spisu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zedne 27. ledna 2004, č.j. 5A 158/2001-100).
SO se k námitce vyjadřuje, že zmíněné rozhodnutí spis neobsahuje, nicméně v tomto případě jde o překlep v roce (výše již správně), vzhledem k množství překlepů ve spisu ze strany SO by byla vhodná v podobných případech určitá shovívavost, např. výše uvedné rozhodnutí bylo vypraveno „12.11.20120“, tedy rovnou se dvěma překlepy.
K vyjádření SO dodávám, že seznámit se s obsahem spisu se neúspěšně pokouším po celou dobu správního řízení, bohužel vzhledem k pracovním povinnostem neexistuje možnost se s tímto seznámit na úřadě osobně a SO se doposud aktivně brání všem podniknutým pokusům (více viz bod f).

b) Ve stejném rozhodnutí zároveň odmítá převedení správního řízení k Magistrátu města Brna s odkazem na § 131 odst. 6 SŘ a jmenovině předvolávání svědků. V tomto ohledu lze těžko argumentovat náklady na straně MÚ Hlinsko, vzhledem k tomu, že projednávaný přestupek byl zaznamenán stacionárním bezobslužným radarem, tedy jediným potenciálním svědkem by byl strážník odpovědný za nastavení parametrů měřícího zařízení, jehož předvolání a výpověď by však téměř s jistotou byla redundantní k poskytnutým protokolům o kalibraci. Vzhledem k faktu, že veřejná dopravní obslužnost MÚ Hlinsko není z bydliště odvolatele ideální a opakované výzvy k osobní návštěvě pro seznámení se s podklady ve správním řízení, lze označit za jednostranné náklady odvolatele a časovou náročnost těchto návštěv za zatěžující, a tedy v rozporu s §6 odst. 2 SŘ.

c) Správní orgán v dopise z xxx (mimo jiné) uvádí "Zároveň Vás upozorňujeme, že pokud i nadále budou Vaše podání trpět vadami dle § 37 odst. 2, resp. 82 odst. 2 SŘ  (odvolací důvody), nebudete již nadále vyzýván k jejich odstranění a takto s Vašimi vadami podání, budou společně s příslušným spisovým materiálem správním orgánem zaslány k odvolacímu řízení na Krajský úřad Pardubického kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, Komenského 125, Pardubice k posouzení." což lze považovat za vědomý pokus uvést odvolatele v omyl, jelikož dle § 37 odst. 3 SŘ. "Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu." má správní orgán povinnost vady s podatelem odstranit, aniž by SŘ definoval možnost správního orgánu se z dané povinnosti jakýmkoliv způsobem jednostranně vyvázat. Správní orgán v rozhodnutí ze dne xxx uvádí, že tato vyzvání zasílá, nicméně pointa odstavce tkví právě v mylné/lživé informaci, že správní orgán toto dělat dále nebude, což je v rozporu se SŘ.

d) Správní orgán se okamžitě po doručení reakce na výzvu k uhrazení určené částky (odeslána xxx), obsahující nerozporovatelnou identitu řidiče pokoušel kontaktovat odvolatele telefonicky. Viz. přiložený výpis hovorů:
(foto výpisu a přepis hovoru)
V rekapitulaci průběhu správního řízení v rozhodnutí ze dne xxx však zmínka o tomto telefonátu není, lze jej tedy považovat za minimálně ne úplně standardní oficiální postup, který však poukazuje na snahu správního orgánu optimalizace procesů sankcionování řidičů až mimo zákonem stanovené cesty.
Správní orgán v rozhodnutí ze dne xxx uvádí, že zaměstnanec „již na MÚ Hlinsko nepracuje a nemá k tomu, co by dodal“. Zaměstnanec buď jednal v souladu s procesy SO, v tomto případě žádám o informaci kdo o takovém jednání rozhodl a jakým způsobem je tento proces aplikován k dnešnímu dni, a nebo jednal bez vědomí SO, v tom případě lze zcela objektivně předpokládat, že šlo o zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 TZ a žádám tedy o informaci o průběhu interního šetření této situace a informaci, zda byla na ex zaměstnance podána žaloba, a pokud nikoliv, z jakého důvodu.

e) Odvolatel se správním orgánem prvního stupně v šetření přestupku spolupracoval a poskytl zcela jednoznačným způsobem určenou totožnost řidiče, který se měl údajného protiprávního jednání dopustit. Správní orgán prvního stupně vyzval řidiče k podání vysvětlení, aniž by proti němu zahájil správní řízení. Řidič na předprocesní výzvu správního orgánu prvního stupně nereagoval, důvodně předpokládaje, že správní orgán proti němu zahájí řízení, v rámci nějž bude podávat vysvětlení znovu. Správní orgán prvního stupně však na zahájení řízení proti řidiči rezignoval, čímž dle právního názoru odvolatele správní orgán prvního stupně nedostál povinnosti provést kroky nezbytné ke zjištění osoby pachatele skutku dle § 125f ZPPK.
Nejvyšší správní soud v praxi vymezil určité případy, v nichž „pátrací“ povinnost správních orgánů, tedy povinnost pokusit se primárně zjistit skutečného řidiče, neplatí, resp. je oslabena. Byly jimi případy, ve kterých provozovatel vozidla označil osobu údajného řidiče z důvodu učinění pouhé procesní obstrukce bez reálného obsahu, konkrétně když neuvedl dostatečné množství osobních údajů konkrétní osoby, aby ji bylo možné identifikovat a kontaktovat, popřípadě uvedl údaje smyšlené či falešné, nebo šlo o provozovatele, respektive jejich zástupce, kteří opakovaně jednali v podobných věcech obstrukčním způsobem (srov. rozsudek NSS č.j. 2 As 346/2018 – 22 ze dne 9. 10. 2019). Ve věcech, v nichž se jedná o odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt podle § 125f ZPPK, je třeba výše uvedené obecné závěry judikatury aplikovat individuálně podle konkrétních skutkových okolností.
Jak uvádí NSS v rozsudku č.j. 9 As 311/2018 ze dne 25. 3. 2020: „Žalobkyně jednoznačně identifikovala řidiče vozidla jménem, datem narození a bydlištěm a současně doložila nájemní smlouvu, která prokazuje s vysokou měrou pravděpodobnosti, že v okamžiku spáchání přestupku vozidlo řídil právě M. P. Tyto skutečnosti jsou nesporné, ostatně na jejich základě prvostupňový správní orgán odmítl výslech navržené svědkyně V. S ohledem na uvedené i na skutečnost, že si M. P. písemnost převzal, nebylo na místě ihned po té, kdy na výzvu nereagoval, zanechat všech dalších kroků a bez dalšího přistoupit k odložení věci a zahájit řízení s provozovatelem vozidla. Žalobkyně poskytla dostatečné množství věrohodných údajů k identifikaci přestupce, přičemž obtíže pramenící z jeho pasivity jí nelze bez dalšího přičítat.“
Tento názor je plně v souladu s aktuální judikaturou NSS. V rozsudku č. j. 9 As 260/2018-21 ze dne 13. 1. 2020 NSS konstatoval, že: "Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech)."
SO k námitce uvádí, že správní řízení s řidičem bylo na základě jeho nedostavení se k ústnímu jednání zastaveno. Z logiky věci lze usuzovat, že v případě, kdy by se řidič na ústní jednání skutečně dostavil, pouze by podal již známou informaci, tedy, že je údajným řidičem.

f) Mú Hlinsko dne xxx neumožnil nahlédnutí do spisu na základě plné moci v rozporu s § 33 (2) a) SŘ. Přístup správního orgánu v rámci tohoto řízení znemožnili obviněnému seznámení se se spisovou složkou a tedy jeho obranu, včetně případného navrhování důkazů. SO neakceptoval neověřenou plnou moc a jelikož SŘ její formu žádným způsobem nedefinuje, lze předpokládat, že akceptovatelná je jakákoliv její forma. SO tedy nemůže svévolně určit, jak má taková plná moc vypadat, navíc pokud tomu bude k tíži stěžovatele.

g) Listina základních práv a svobod Článek 36 (1) stanovuje, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva si nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech si jiného orgánu.
Na základě předchozích bodů a faktu, že SO vytrhává z námitkek odvolatele věty z kontextu, neřeší klíčové jejich části a pasuje se do pozice samosoudce, MÚ Hlinsko nelze v žádném ohledu považovat z hlediska projednávané věci za nezávislý, tím méně pak za nestranný. MÚ Hlinsko i Městská policie Hlinsko podléhají stejnému vedení a dozoru. Stejný orgán tedy stanovuje místní dopravní úpravy, dohlíží nad dodržováním jím stanovených pravidel a také vybírá sankce za jejich porušování. Z výběru sankcí pak financuje svůj vlastní provoz. Přestože dle platné legislativy vypadá vše formálně v pořádku, je zřejmé, že jak MÚ Hlinsko, tak i Městská policie Hlinsko má jednoznačný zájem na vybírání sankcí. Z logiky věci tedy nelze správní orgán považovat v žádném ohledu za nestranný neboť sleduje zcela jiný zájem než je spravedlivé posouzení případu, ale snaží se co nejvíce zautomatizovat a maximalizovat výběr sankcí. Tím dochází systematicky a masově k porušování ústavního práva na spravedlivý proces. Navíc se tak z dvouinstančního řízení stává de facto jednoinstanční, jelikož správní orgán prvního stupně dle dostupných informací rozhoduje automaticky o vině bez ohledu na cokoli a nestranný proces tak začíná až v odvolání. Což mimo jiné neúměrně zatěžuje správní orgány druhého stupně, které mají jistě důležitější věci na práci, než řešení banálních údajných přestupků a přešlapů úředníků prvoinstančního správního orgánu.

h) V rozhodnutní ze dne xxx SO zmiňuje existenci rozhodnutí SO2 xxx ze dne xxx, které mi však dle § 72 SŘ nebylo doručeno a ani SO, narozdíl od ostatních písemností, neuvádí, že by byla písemnost vypravena. Vzhledem k tomu, že dle SŘ rozhodnutí nabývá právní moci doručením, resp. uplynutím lhůty pro odvolání, nelze toto rozhodnutí považovat za pravomocné.

Je nutné SO explicitně zmínit, že jsem se přestěhoval, nebo stačí, že novou (kontaktní) adresu uvedu pod podpisem? Osobně bych řekl, že do sféry vlivu SO se informace dostala, že ji chovanec vyignoroval není můj problém?

IZS, díky .. já doteď myslel, že u řízení s provozovatelem jde automaticky o sprdel a promlčení je 2/4 roky. V tomhle případě píší, že jde o správní trest, tedy o sprdel nejde a tedy platí tedy 1/3 roky. Chápu správně?

Jinak tedy historie:
10/19 pyrátění
9/20 správní trest provozovateli, postoupení SO2, zrušení rozsudku rozhodnutí, nové projednání
6/21 nové rozhodnutí, postoupení SO2, zrušení rozsudku rozhodnutí, nové projednání
4/22 nové rozhodnutí

Jelikož posledně to hnilo na kraji přes půl roku, věřím, že by mělo stačit poslat blanketní odvolání, následně více méně podobnou slohovku, co posledně, a nechat jim to tam do konce roku zasmrádnout znovu.

Pokud tedy chápu poznámku "pod čarou", protože je rozhodnutí out of order, měl bych teď forknout a poslat odvolání plus za měsíc ochranu před nečinností, protože běží roční deadline po loňském červnu? Případně do nečinnosti přímo uvést nedodržení SŘ §72 (1) nebo to nechat čistě na nich? Tady očekávám, že opět vyzkouší tu srandu, že rozhodnutí je ve spise a měl jsem se stavit seznámit se.

Přišel mi pozdrav (rozhodnutí) z chráněné dílny a moc netuším, jak pokračovat, resp. tuším, ale potřeboval bych potvrdit/nakopnout.
Předně tedy, jde o reakci SO1 po odvolání k SO2. Jde už o druhý takový případ, ale tentokrát SO2 zde není nikde zmíněn, skoro to vypadá, že jim to hodili na hlavu, ať se tím probijou sami. Je možné, že by se rozhodnutí SO2 kompletně ztratilo? Mám si nechat poslat seznam korespondence případně rovnou zažádat o znovuzaslání vyjádření SO2?

Více méně bojuji spíše prohranou bitvu, ale natahuju slohovkami, ať si kus mojí výplaty aspoň odpracují. Jejich vyjádření k mým námitkám jsou ale reakce na části vytržené z kontextu, postupně dle odstavců (viz příloha):

1) Tady jde o typo, spletl jsem u rozhodnutí rok. Co se týče ústního jednání, dá se nějak pracovat s tím, že dílnu nemám za rohem a jejich "však jste se měl stavit" pro mě znamená čas/náklady, a i když zaměstnavatel mi musí poskytnout volno, jsem OSVČ a můj klient mi prostě dá volno jednou, a to navždy? Má smysl tohle doplnit/znovuotevřít se správným datem? A též si rýpnout, že jejich dokumentace obsahuje těch překlepů mraky, protože např. jeden dokument (smyšlená data) byl sepsán 13.2.2021 a vypraven 13.12.20120.

2) Tohle je reakce na jen část hlášky, následuje citace z mého odvolání/námitky:
"Zároveň Vás upozorňujeme, že pokud i nadále budou Vaše podání trpět vadami dle § 37 odst. 2, resp. 82 odst. 2 SŘ  (odvolací důvody), nebudete již nadále vyzýván k jejich odstranění a takto s Vašimi vadami podání, budou společně s příslušným spisovým materiálem správním orgánem zaslány k odvolacímu řízení na KÚ ... k posouzení." což lze považovat za vědomý pokus uvést odvolatele v omyl, jelikož dle § 37 odst. 3 SŘ. "Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu." má správní orgán povinnost vady s podatelem odstranit, aniž by zákon jakýmkoliv způsobem definoval možnost správního orgánu se z dané povinnosti jakýmkoliv způsobem jednostranně vyvázat.
Tady je jejich reakce jen popis, toho, co se dělo dosud, ale pointa je právě v tom poukázání na to, že případné další faily (blanketní odvolání) budou ignorovat. Čili bych rád rýpnul do toho, že se sice SO námitkou zabýval, ale vypořádal se pouze s její částí, přičemž to jádro pudla zcela vyignoroval.

3) Tohle jejich vyjádření mi přijde jako totální úlet, protože nejednám s úředníkem, ale úřadem, tedy buď úředník jednal s vědomím úřadu nebo bez jeho vědomí a v tom případě selhaly kontrolní mechanismy, došlo k porušení mého soukromí nebo zneužití pravomoci úřední osoby, a tedy žádám o informaci zda a jaké byly v tomto podniknuty kroky a pokud nebyla na dotyčného podána žaloba, z jakého důvodu. Tady bych asi potřeboval hodně nakopnout, ať to má správnou váhu, znění a hlavně jestli má smysl se do toho vůbec pouštět, jelikož důkazní materiál prakticky neexituje

4) Tady šlo o završení skoro dvoustránkové slohovky, jehož odůvodnění bylo, že se úřad chová jednostranně, protiprávně a jako důkazy byly podány ostatní body (mimo pětky). Tj. má smysl vypíchnout, že SO vytrhává věci z kontextu a nezabývá se jimi komplexně?

5) Tady asi nemá moc smysl do toho víc zabíhat

6) Tady se vydal na výlet nahlížitel (ještě jednou díky), bohužel byl poslán doprdele, písemné odmítnutí máme, které jsem SO2 přiložil k odvolání, tady mi bohužel nějak uniklo uvést, že SO1 prostě vyžaduje ověřenou plnou moc, i když se o ní nikde v SŘ nemluví, čímž si jej vykládá po svém a omezuje mne na právech? Čili poslat námitku repete včetně citace § a vypíchnout, že se chovají protiprávně? Existuje něco, o co bych se mohl opřít nebo si můžou takhle SŘ vyložit/rozšířit, jak jim to aktuálně vyhovuje?

Aktuálně pošlu blanketní odvolání a otestuju tím rovnou bod 2.

Tak zatím to teda dopadlo tak, že na úřadě odmítli úkon na základě toho, že plná moc není ověřená a podpis a razítko. Na základě čeho tak neukonali neuvedli, ale to asi ničemu nevadí. Co s tím ideálně dál? Hádám, že pokud ne včera, tak v pondělí SO pošle spis na SO2.

Tedy přidat doplnění odvolání, tedy, že SO neumožnil nahlédnutí do spisu v rozporu s § 33 (2) a) SŘ a krátil mě tak na právech a prakticky znemožňuje efektivní obranu? Případně nápady na nějakou hezkou formulaci toho doplnění? Plus tedy hádám poslat to přímo na SO2?

Možná je to paranoia, ale je možný, že by byli cíleně takový svině, že by o tomhle věděli, schválně delaynuli tu návštěvu, aby to mezitím mohli na kraj poslat? Protože "sorry, že dojedete nebylo písemně a tohle v hlavě nikdo nedrží".

Nazdárek,
potřebovali bychom lehké nakopnutí/zkušenosti v aktuálním případě. Spis jde skrz odvolání na kraj, takže pro jistotu došlo k telefonické kontrole, jestli tam fyzicky je, přičemž zaznělo, že úřad vyžaduje OVĚŘENOU plnou moc, což nemáme. Prej to tam do pátku podrží.

Aktuální možnosti jsou:
1) zaběhnout na poštu, ověřit a rovnou poslat, doufat, že to dojde
2) vykašlat se na to, kouknout na to kraji, případně později až se to vrátí
3) zajet tam i s neověřenou, nechat si potvrdit, že to na jejím základě nevydali

ad 3) dá se tohle odmítnutí nahlédnutí využít ku prospěchu jako procesní chyba, která znemožnila efektivní obranu?

Díky