Mě by přišlo správné srovnat podmínky a povolit fízlům vstup kamkoli, kde to někomu konkrétnímu patří pouze se soudním příkazem nebo v krajní nouzi.
Ne že bych to ozbrojencům nepřál, ale pokud by bylo uzákoněno, že fízl nesmí nikam, kde to někomu konkrétnímu patří, musel by se zřejmě každý po nástupu do služby zastřelit. Protože někomu konkrétnímu patří každý cm^2 povrchu ČR (
de lege lata dokonce není ani možné, aby se pozemky staly věcí ničí, v případě opuštění připadají automaticky státu, i okrajové případy typu chyb v katastrálním operátu či sporů o vlastnické právo nemají za následek, že by věc nikomu nepatřila, jen že se neví komu). Jestli to bylo myšleno tak, že neviditelnou neproniknutelnou bariéru pro fízla má představovat vlastnická hranice pozemku vlastněného „soukromníkem“, asi by to chtělo trochu upřesnit (jsou myšleny jen FO, nebo i PO, pokud PO, podle jakého klíče rozlišit ty soukromé a veřejné?). V praktické rovině si úpravu pravomocí pro PČR závislou na nějakých nuancích soukromoprávních poměrů k pozemkům nedovedu představit.
Pokud jde o oprávnění ke vstupu, § 40 a § 41 PolČR by jistě zasloužil revizi a odstranění vágních klauzulí, ale mnohem důležitější než ladění zákonného textu je, aby se zákonnost vstupu začala objektivně
ex post zkoumat a z překročení pravomoci vyvozovány důsledky (včetně potrestání aktérů, odškodnění poškozených a procesní nepoužitelnosti zjištěných skutečností, včetně důsledné aplikace principu otráveného ovoce). To je ale bohužel v Kocourkově jen v říši snů.