Není to akademická debata, je to mlácení prázdné slámy.
ad 1. Není. Ve správním řízení není žádné rovné postavení mezi SO a účastníkem. Proces je postaven na tzv. vyšetřovacím, nebo chcete-li, inkvizičním principu. SO je zároveň vyšetřovatelem, porotcem i soudcem, a následně obvykle i katem. SO smí dělat jen a právě to, co mu umožňuje zákon (tzv. princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí), a je vázán různými zásadami (např. tím katalogem na začátku SprŘ). Účastník je soukromá osoba, která v zásadě smí dělat cokoliv, co jí zákon nezakazuje, má ale také nějaké povinnosti, které musí plnit nebo nést následky jejich porušení. Rovnost v procesním smyslu je třeba zajistit jen mezi účastníky navzájem, nikoliv mezi účastníkem a SO, to jsou zcela nesouměřitelné kategorie.
ad 2. Jistěže může, pokud na ni zákon takovou pravomoc deleguje. Např. právnická osoba si může (možná dokonce musí) do značné míry autonomně stanovit účetní směrnice a SO (např. finančák) to musí a bude respektovat. Pokud vím, tak ale možnost, aby si účastník stanovil, za jakých podmínek bude přijímat poštu od úřadů, žádný právní předpis neobsahuje.
ad 3. Když vám přijde něco, o čem lze věrohodně pochybovat, zda to vůbec je od úřadu (třeba proto, že tam zcela absentují ochranné znaky, např. výzva odpustková výzva poslaná službou typu Dopis Online), tak je zcela legitimní zareagovat dotazem na úřad, zda to je skutečně od nich, a lze předpokládat, že než dorazí odpověď, měly by být i zachovány případné lhůty.