Není asi právo jezdit k jakékoliv stavbě jakýmikoliv vozidly bez jakýchkoliv omezení, ale důvodem, proč si státy drží monopol na věci jako územní plánování, povolování staveb atp., je právě provádět tyto regulace tak, aby se v prostoru dalo rozumně žít. Tedy je-li nějaká stavba povolena s tím, že má přístup na veřejnou komunikaci určité kvality, je zachování takového přístupu veřejným zájmem a jednotlivcům, kterých se to týká, z toho v obecné rovině mohou plynout veřejná subjektivní práva, která lze vymáhat. Jestli efektivně, to už je jiná věc (v Kocourkově obvykle efektivně nefunguje ve veřejné správě nic, s výjimkou inkasování poplatků, pokut atp.).
Konkrétní popsaná situace by z hlediska platné úpravy měla být řešena výjimkou podle § 77(7) ZPPK. Do nejnovější verze zákona (staré cca 5 let) si sice někdo proloboval explicitní ustanovení, že výjimka není nároková, ale to pořád neznamená, že je rozhodování ponecháno na libovůli. Minimálně je právo vědět, co takové výjimce pro pár rezidentů brání (zejména má-li silnice být rozkopána půl roku).
