Není to žádný paradox, jen jste opět narazil na výsledek práce nepříliš schopného legislativce.
Technicky je § 125c(6)(c)(1) ZPPK vyjádřením tzv. kvalifikované skutkové podstaty. Tedy stanoví dodatečnou podmínku, při které skutek, který by i bez toho byl trestný, je trestný přísněji. Zároveň jde o otázku opakování a recidivy. Kocourkovský trestní zákoník není žádný zázrak, ale tohle docela důsledně odlišuje. Za (pravou) recidivu je považováno spáchání TČ poté, co byl pachatel za předchozí TČ odsouzen (alespoň nepravomocně). Pokud toho někdo spáchá víc (všechny varianty souběhu, déle trvající TČ, mnoho útoků pokračujícího TČ) ale nejde o pravou recidivu, posuzuje se to jinak. Slovo "opakovaně" či ekvivalentní vyjádření se v trestním právu hmotném vyskytuje sporadicky a vždy ve významu základní skutkové podstaty, tedy v takovém kontextu je opakování přímo podmínkou, aby vůbec šlo o TČ (např. § 204, § 336). Kombinace typu "spáchá trestný čin opakovaně" se nevyskytuje nikde - z dobrého důvodu souvisejícího s jádrem tématu. Je-li někde kvalifikovaná skutková podstata navázaná na recidivu, dělá se to způsobem "byl-li za takový čin v ${časový_interval} odsouzen nebo potrestán", např. § 196, § 206 odst. 2, § 274 odst. 2 písm. c).
Bohužel, tento koncept tvůrcům rekodifikovaného přestupkového práva asi unikl. S tím, co máme, je problém, trochu rozchází se text a účel předpisu.
Formálně by rozhodnout o recidivě sledovaného přestupku společně s rozhodnutím o předcházejícím přestupku šlo. SP je navázána na to, že předchozí přestupek byl spáchán, což je čistě hmotněprávní kategorie, a pokud procesně jinak řádným způsobem bude o tom spáchání rozhodnuto, lze z toho vycházet. Nevadí, že to je zároveň, že rozhodnutí o jednom společně projednávaném přestupku je řešením předběžné otázky relevantní pro rozhodnutí o druhém přestupku. Nejspíš ani nevadí, že rozhodnutí o prvním přestupku ještě není pravomocné - sice to trochu naráží na presumpci neviny, ale ta se logicky nemůže vztahovat na samotné řízení, ve kterém se o tom přestupku rozhoduje (to by z principu nešlo nikdy o vině rozhodnout), a půjde-li o společné řízení, asi se to nějak okecá (např. že se může obviněný odvolat, čímž odvrátí nabytí PM rozhodnutí o obou přestupcích a princip nahlížení na něj jako na nevinného bude zachován, ale když pak SO2 závěry o spáchání obou přestupků potvrdí, už tam nebude formálně žádný problém).
Z hlediska účelu - jediným racionálním důvodem, proč jsou sledované přestupky přísněji trestané, je právě subjektivní působení na řidiče, něco jako pseudopodmínka. Zostření sankcí za to, že toho řidič napáchá víc (bez ohledu na to, jestli o tom ví), to už dostatečně zajišťuje bodový systém a obecná pravidla pro ukládání trestů. Nedává smysl aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu, pokud z prvního přestupku nebyl před spácháním druhého řidič ani obviněn ... ale viz výše, SO1 se zřejmě takovými úvahami nebude zatěžovat.
