DŘ opravdu takhle funguje. Důležitější, než kdo platbu poslal, je, na jaký účet se zapíše. Např. když někdo omylem zaplatí za jiného daň (třeba tím, že se sekne ve VS, nebo má jako já účetní, která sice údajně nikdy v životě nezadala platbu špatně, akorát bohužel moc neřeší, z čího bankovního účtu to posílá), a má smůlu, že ten, za koho to zaplatil, sám daň nezaplatí paralelně a tedy mu nevznikne přeplatek, tak ze státu nic nevyrazí. Může si to leda uplatnit soukromoprávní cestou přímo po subjektu, na jehož účet byla platba připsána, z titulu bezdůvodného obohacení. DŘ je v tomto zcela záměrně a důsledně postaven na principu co peklo schvátí, to už nenavrátí (© čert Drápal).
Nicméně dotáhnete-li to do zastavení řízení, tyhle nuance nikdo řešit nebude. SO zkrátka platbu vrátí a nejspíš ani nebude moc řešit komu a podle jakých pravidel, dost možná o tom nebude ani vydávat žádný formální akt, jen prostě pošle peníze.
Prekluze - mělo by jít o rok od spáchání. Vydání příkazu (ještě před zahájením řízení) lhůtu nepřerušuje, to udělá až doručení příkazu, čímž je řízení zahájeno. I MV, které funguje v rámci exekutivy jako dvorní vykladač PřesZ, to tak chápe. Nejednoznačná současná formulace je považovaná za bug, není pravděpodobné, že by se toho SO chytil (a pokud by to zkusil, nebude úspěšný). Ale chcete-li jistotu, klidně počkejte rok od vydání - v této konkrétní situaci nejspíš nenastává v jiném vlákně řešený problém s krátkým oknem pro nečinností žalobu, protože pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí se bude počítat až od zahájení řízení, tj. dodatečného doručení příkazu po prekluzi.
