Pokud ještě není pryč lhůta, můžete se odvolat proti rozhodnutí o přezkumu (a zároveň s tím dát SO3 podnět k tomu, aby naopak v přezkumu zrušil zamítavé rozhodnutí o odvolání proti původnímu rozhodnutí SO1). Rozhodnutí v přezkumném řízení je formálně normálním rozhodnutím v prvním stupni a odvolání je přípustné, s odkladným účinkem. Následně můžete podat i tu správní žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání.
Pokud už je (resp. až bude) rozhodnutí o přezkumu v právní moci, správní žalobu už nejspíš podat nejde, formálně sice nezákonné rozhodnutí bude nadále existovat, ale nebude naplněn materiální znak zásahu do veřejných subjektivních práv, jak požaduje § 65 SŘS - leda by šlo o nějakou specifickou situaci a byl byste schopen prokázat, že vám bylo nějak zasaženo do práv přímo tím, že SO2 (chybně) zamítnul odvolání, nikoliv ve spojení s podkladovým rozhodnutím SO1.
Dále, pokud podáte odvolání proti přezkumnému rozhodnutí a bude z nějakého důvodu zamítnuto, lze teoreticky podat správní žalobu i proti tomuto rozhodnutí v přezkumném řízení - ale bude tam asi ten samý problém jako s žalobou proti zamítnutí odvolání - jestliže jediným efektem rozhodnutí je, že ruší jiné rozhodnutí, které do vaší sféry má čistě negativní dopad, bude obtížné tvrdit konkrétní zásah do veřejných subjektivních práv.
Shrnuto - smysl dávají 2 taktiky. Buď to, že rozhodnutí SO1 bylo zrušeno jiným než předpokládaným způsobem, neřešit vůbec a dál pokračovat v řízení. Nebo udělat kobercový nálet a využít všechny prostředky, co jsou k dipozici, tedy odvolání proti přezkumu, návrh na přezkum odvolacího rozhodnutí i správní žaloba proti odvolacímu rozhodnutí, dokud není zrušující přezkumné rozhodnutí pravomocné (pokud následně právní moci nabyde, není problém žalobu vzít zpět a požadovat náklady). Máte-li v podkladovém řízení dobře nabito, je asi fuk, kterou cestou jít, taháte-li tam za kratší konec provazu, dává smysl to procesně co nejvíc zamotat, může to pomoci oddálit okamžik, kdy se SO1 bude moci k věci vrátit.
