Zřízení vyhrazeného stání pro konkrétní auto/osobu je jednou z forem tzv. zvláštního užívání pozemních komunikací - srov.
§ 25(6)(c)(4) PozKom. Rozhodnout o tom musí příslušný silniční SO - § 25 PozKom stanoví nějaké formality (např. že to je na žádost, na dobu určitou ...), ale obecně má silniční SO poměrně širokou diskreci komu, k čemu a za jakých podmínek zvláštní užívání povolí.
Nemám žádnou konkrétní zkušenost, ale předpokládám, že snad s výjimou úplných prdelí nebude příslušný SO žádosti invalidů o individuální vyhrazené stání řešit
ad hoc, ale že na to bude mít nějaká obecná pravidla (např. jaký stupeň postižení je nutnou podmínkou, jestli a jak to bude zpoplatněno, na jakou dobu se povolení vydá atp.). Neměl by být problém tato pravidla dohledat, asi se nebudou příliš lišit ani napříč zemí, protože logicky budou mít úřady tendenci od sebe opisovat.
No a klidně je možné, že jednou z podmínek, která je žadateli v rámci rozhodnutí uložena, je parkovat právě na tom místě, tj. např. v nějaké vzdálenosti neužívat nevyhrazená místa. Naprosto netuším, zda se to skutečně i děje, ale zdá se to být rozumné (což je o důvod víc nespekulovat a radši si to ověřit, protože je-li něco rozumné, má to s úřední praxí často silnou korelaci, ale bohužel se záporným znaménkem).
Kdyby tomu tak bylo, tedy kdyby dotyčný v rozhodnutí, kterým mu bylo povoleno užívat vyhrazené stání, měl takovou podmínku, tak jejím porušením nepáchá dopravní přestupek podle ZPPK, ale mohlo by jít o přestupek podle
§ 42a(1)(b) PozKom, ale především opakovaným porušováním riskuje, že o to místo min. na 3 roky přijde - § 25(3) PozKom.
Tedy pokud vám nevadí jít cestou bonzování, tak výše uvedené představuje cestu, jak dotyčného od popsané praxe odradit. Já bych na to žaludek neměl - zejména pokud tam tu návštěvu, kvůli které danou logistickou operaci provádí, má jednou za uherský rok.