V psaní od soudu je vyjádření žalovaného k podané žalobě:
Žalobce argumentuje při měření rychlosti nutnou obranu jako okolností vylučující protiprávnost. Nutno podotknout, že s touto obhajobou svého jednání přišel až v písemném vyjádření (k podkladům před vydáním rozhodnutí) ze dne .... Na okolnost vylučující protiprávnost nepoukázal v době bezprostředně po zastavení policií při řešení přestupku na místě dne .... (odmítl se vyjádřit do oznámení přestupku sepsaném na místě), nehájil se tímto ani při ústním jednání konaném dne .... Obhajobu prostřednictvím institutu nutné obrany uvedl až v písemném vyjádření dne .... a lze ji tedy považovat jako účelovou. Kdyby totiž pociťoval při řízení vozidla jednání vozidla jedoucího za ním jako nebezpečné, potom by bezprostředně poté na toto nebezpečné jednání poukázal, a ne s odstupem více jak tří měsíců a po důkladném prostudování spisu.
Ze záběru z měření rychlosti je patrné, že vozidlo policie za měřeným vozidlem na vzdálenosti 100 m po dobu 3,1 sekundy udržuje konstatní vzdálenost. Tedy v okamžiku měření ze strany policie nedošlo k nebezpečnému najíždění na měřené vozidlo.
Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je věcné správné a zákonné, a proto navrhuje, aby soud zamítl žalobu....
Soud mi dal jeden měsíc na podání případné repliky. Tady nástřel mojí reakce. Vložil jsem do toho ještě rozvedení jednoho žalobního bodu:
Vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného
Obviněný nemá povinnost se vyjadřovat do oznámení přestupku. Naopak je oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Účelovost tvrzení nelze posuzovat na základě času, kdy bylo podáno. K tomu například rozsudek NSS 1 As 60/2016-30, kde NSS neshledal účelovým tvrzení, že žalovaný v okamžiku měření rychlosti vozidla toto vozidlo neřídil, podaném po konání ústního jednání.
Bezpečná vzdálenost není konstatní, ale mění se v závislosti na rychlosti vozidel. Proto je jednodušší, místo posuzování vzdálenosti, posuzovat časový odstup mezi vozidly. Časový odstup mezi vozidly lze odhadnout podle předmětů vedle vozovky, nebo jiných záchytných bodů. Toto žalobce uváděl již ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, ale správní orgány prvního i druhého stupně se s tímto tvrzením nevypořádaly, přestože tím žalobce založil důvodné pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu.
Žalobce dále rozvádí bod VI. Podle názoru žalobce nelze použít metodu, na které ja založena funkce zařízení PolCam, k dokazování přestupků týkajících se překročení nejvyšší povolené rychlosti. Buď je rychlost měřeného vozidla nebezpečná a jako taková je společensky nebezpečná. V tom případě je ale stejně nebezpečná rychlost měřícího vozidla a nelze použít jako důkaz, protože společensky nebezpečného chování se dopouštějí i policisté. Nebo není rychlost měřícího vozidla nebezpečná a tím není nebezpečná ani rychlost měřeného vozidla a není tak naplněn materiální znak přestupku.
