Doporučuji přečíst návrh a důvodovou zprávu celou (a připravit si kýbl). Omezení obecných zmocněnců je asi nejcitelnější, ale jsou tam i další perly.
Např. úleva z vysokoškolského vzdělání OÚO (protože jinak by prý neměl přestupky kdo projednávat, přísun vypatlaných ex-policajtů bude nerušeně pokračovat), nové pravomoci PČR a MP ohledně kontroly dodržování omezujících opatření (k tomu dokonce rozšíření TČ mařeny), povinnost příslušného SO informovat oznamovatele (tedy zpravidla PČR a MP) o způsobu vyřízení věci, přesun příslušnosni pro projednání odkazovacího přestupku spočívajícího v porušení OZV či nařízení obce na obecní úroveň (čímž tuto atomovku dostane do ruku více a blbějších úředníků - např. krmení nutrií v rozporu s místní vyhláškou, o jejíž existenci nemá dotyčný tušení, může být za 100k, a rozhodovat o tom bude kdejaký hejhula, klidně třeba sám starosta nějaké horní dolní, kde celý obecní úřad personálně tvoří on a jedna sekretářka).
Pokud jde o omezení zmocněnců - mezera v tom asi nebude (formulace je divná, důvodová zpráva odkazuje na existující omezení v OSŘ, podobné je i v SŘS, napsané je to ale trochu jinak, nicméně asi to nehraje roli - už proto, že rozhodovat o tom bude v prvním kole přímo příslušný SO a spolu s nadřízenými orgány jistě ten správný výklad najde).
Co s tím moc netuším. Sledoval jsem to při projednávání v LRV a některé zhůvěřilosti se povedlo skrz včasné informování správných osob vypustit (viz níže), ale na ty zmocněnce prý byl extrémní tlak (hlavně z MD a z krajů). Šance zvrátit to v PSP vidím jako mizivé - je to vládní návrh, ANO bude jako jeden muž hlasovat, jak bude nalinkováno, ČSSD taky (nebudou se muset ani nijak přemáhat, do jejich politické linie to dobře zapadá) a čekat, že by se komunisti a opozice zrovna v tomto semknuli a něco prosadili je bláhové (spíše se obávám, že to bude mít podporu napříč spektrem).
Bonus: Kdo dosud nezvracel, výběr dvou neprosazených připomínek zlínského kraje:
Navrhujeme vložení nového bodu:
V § 32 se za písmeno c) doplňuje písm. d), které zní: „po kterou se pro tentýž skutek vedlo řízení o přestupku s osobou, k určení jejíž totožnosti poskytl údaje subjekt, který tím plnil povinnost podle zvláštního právního předpisu". Dosavadní písmeno d) se označuje písm. e).“
Odůvodnění:
S účinností zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, se správní delikty staly přestupky dle tohoto zákona, což má negativní dopad na proces u přestupku provozovatele vozidla dle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu příslušný správní orgán bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku (např. překročení nejvyšší dovolené rychlosti), k uhrazení tzv. určené částky za zákonem stanovených podmínek. Provozovatel vozidla je však oprávněn na tuto výzvu v reakci sdělit totožnost řidiče, který vozidlo v rozhodnou dobu řídil (viz ust. § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu), a splnit tak povinnost, která mu vyplývá z § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu.
Příslušný správní orgán po dalším šetření často zahájí a vede řízení
o daném skutku s označeným řidičem vozidla, přičemž může nastat situace, že nebude obviněnému z přestupku spáchání skutku prokázáno a řízení se zastaví. Následně příslušný správní orgán zahájí řízení o tomtéž skutku s provozovatelem vozidla. V tomto směru tak dochází k situaci, kdy je spáchán přestupek, na základě označení řidiče se řízení o přestupku vede s jednou osobou, přičemž dochází k příslušnému přerušování promlčecí doby ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., nicméně následně je toto řízení zastaveno a správní orgán se „vrací zpět“, resp. zahajuje nové řízení s jinou osobou (popř.
i shodnou, pouze z jiného titulu), jehož předmětem je stejné protiprávní jednání (stále překročení nejvyšší dovolené rychlosti). Promlčecí doba však činí jeden rok od spáchání přestupku, což má za důsledek často nemožnost přestupek provozovatele vozidla vůbec projednat.
Takový postup bývá pravidelně taktikou nechvalně známých „obecných zmocněnců“ využívajících různé způsoby obstrukčních praktik.
Dosavadní judikatura správních soudů - konkrétně rozsudek NSS č.j. 1 As 22/2012-55, sice nepodmiňuje totožnost skutku stejnou právní kvalifikací, ale vždy osobou téhož pachatele, který je za událost odpovědný, okolnostmi, časem a místem. V případě rozdílné osoby řidiče a provozovatele vozidla tak projednáváním přestupku řidiče (ohledně téhož skutku) není podle stávající úpravy přerušována ani stavěna lhůta k projednání přestupku provozovatele vozidla, k němuž se řízení „může vrátit“.
Znění je navrhováno v obecné rovině z důvodu možného využití i v jiných řízeních než jen o předmětném přestupku, a je zúženo právě na případy, kdy určitý subjekt má povinnost (byť s výhradou práva na odepření podání vysvětlení) sdělit správnímu orgánu údaje vedoucí ke ztotožnění možného pachatele, a učiní tak, přičemž v řízení pak pravdivost takového tvrzení není prokázána. Správní orgán totiž s ohledem na zásadu oficiality nemá jinou možnost, než s dotyčnou osobou vést přestupkové řízení, nebo jí minimálně předvolávat k podání vysvětlení, přičemž samotné její prvotní doznání k uznání viny přestupkem nestačí, pokud následně (ať již v odvolacím řízení, nebo i v navazujícím správním řízení soudním) toto doznání odvolá a předloží alternativní skutkovou verzi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 406/2018-34).
Navrhujeme vložení nového bodu:
„V § 47 se za odst. 2 doplňuje odst. 3, který zní: „Pokud během výkonu správního trestu zákazu činnosti je pachateli uložen správní trest spočívající v zákazu téže činnosti, počíná výkon tohoto dalšího trestu poté, co je předchozí trest vykonán. Doba výkonu všech takto uložených trestů nesmí přesáhnout dvojnásobek doby uvedené v odst. 2“ Dosavadní odstavce 3-6 se označují jako 4-7. Do nového odstavce 5 se doplňuje text: „V případě výkonu vícero po sobě jdoucích správních trestů zákazu činnosti lze upustit od výkonu zbývající části trestu nejdříve po uplynutí jedné poloviny z celkové doby uložených trestů. O žádosti rozhoduje ten správní orgán, který uložil správní trest zákazu činnosti jako poslední. Splnění podmínek dle odst. 5 a 6 se posuzuje ve vztahu ke každému rozhodnutí dle odst. 3“.
Odůvodnění:
Při ukládání správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řídit motorová vozidla není zcela výjimečná situace, že řidiči je ukládán několikátý zákaz činnosti, přičemž v současné době tato sankce počíná běžet vždy od právní moci rozhodnutí. Tímto postupem dochází k překrývání jednotlivých zákazů, což není spravedlivý režim oproti soudnímu řízení trestnímu, v němž jednotlivé tresty zákazu činnosti počínají běžet po sobě, jak dovodila judikatura v trestním řízení1. Žádáme tak, jako je tomu v trestním řízení, aby jednotlivé tresty zákazu činnosti na sebe navazovaly, tzn., sčítaly se, a to i pro účely stanovení poloviny doby pro potřeby rozhodování o upuštění od zbytku výkonu tohoto trestu. Usnesení Ústavního soudu č.j. III.ÚS 55/16 ze dne 20. 9. 2016 zastává ještě přísnější právní názor, a sice, že nejen potvrzuje princip samotného sčítání trestů, ale pro (podmínečné) upuštění od zbytku výkonu trestu aprobuje jako správné posuzovat výkon teprve posledního trestu zákazu činnosti. Pokud tak jsou uloženy dva tresty zákazu činnosti v trvání dvou let, Ústavní soud posvěcuje správnost praxe, kdy možnost rozhodnout o upuštění od zbytku výkonu trestu nenastává po dvou letech (součet obou trestů), ale až po třech letech (polovina doby výkonu posledního v řadě uloženého trestu zákazu činnosti). Za těchto okolností navrhujeme mírnější variantu, ovšem s limitem, tedy „zastropováním“ celkového výkonu doby trestu zákazu činnosti na dvojnásobek doby určené obecnou úpravou přestupkového zákona, neboť jakákoliv kratší doba by dle našeho názoru nevedla k odpovídajícímu odstrašujícímu účinku hrozby kumulace trestů, a jakákoliv vyšší doba by již byla zcela demotivující a nedávala by pachateli opětovnou „šanci“ k návratu do silničního provozu při vyvinutí odpovídající snahy. Byla by jen trestem bez výchovného působení.