Reakce:
Vyjádření k usnesení č.j. 227 EX 744/21-16
Oprávněný nesouhlasí se zastavením exekuce a nesouhlasí s odkladem exekuce.
Povinný ve svém návrhu na zastavení exekuce uvádí, že podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit z dalších důvodů stanovených zákonem. Takovéto důvody nenastaly a navíc je třeba se zaměřit na slovo „může“ tedy nikoli „musí“. Povinný tedy nejen že nemusel ale ani nesměl správní řízení usnesením přerušit.
Povinný dále uvádí, že podle § 85 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. správní orgán usnesením přeruší řízení také tehdy, byla-li v téže věci podána kasační stížnost podle soudního řádu správního. U tohoto výroku je třeba se zaměřit zejména na slovní spojení „v téže věci“. Přerušené správní řízení se týká údajného přestupku, kterého se měl dopustit oprávněný. V této věci nebyla podána ani správní žaloba, natož kasační stížnost. Kasační stížnost, kterou má povinný patrně na mysli, se týká úplně jiné věci a to konkrétně nečinnosti povinného. Povinný tedy nemusel ale ani nesměl správní řízení usnesením přerušit.
Usnesení o přerušení řízení tedy vydal povinný v rozporu se zákonem.
I pokud by ale výše uvedená stanoviska neplatila, povinný je povinen se řídit rozsudkem soudu a splnit, co mu bylo soudem nakázáno.
Povinný ve svém návrhu na odklad exekuce uvádí, že lze očekávat, že exekuce bude zastavena z důvodu její nepřípustnosti. Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě, exekuce je přípustná (argumenty viz výše).
Podání kasační stížnosti navíc není řádným opravným prostředkem a tedy nemá odkladný účinek. Povinný je povinen se řídit povinností mu uloženou pravomocným a vykonatelným rozsudkem.
