Z nabízených možností volím 0 (v tom smyslu, že tam zřejmě nemusí být nic - pokud by ale něco o zavinění uvedeno bylo a odpovídalo by to provedenému dokazování a odůvodnění, nešlo by o vadu). § 93 PřesZ je ryze procesní ustanovení, to ze své podstaty má umožnit aplikaci příslušného hmotného práva (spravedlivé potrestání zlotřilého provozovatele), nemůže tím, že je v něm uvedena povinnost uvést formu zavinění do výroku de facto prolomit výjimku stanovenou § 125f(3) ZPPK. Jinak řečeno, obecně se pro přestupkovou odpovědnost FO vyžaduje zavinění (§ 15 PřesZ) a odrazem tohoto obecného hmotněprávního pravidla v procesu je povinnost uvést to v rozhodnutí (§ 93 PřesZ) - výjimka v § 125f ZPPK zjevně představuje lex specialis proti oběma ustanovením PřesZ.
To samozřejmě neznamená, že by absenci či kreativně pojatou informaci o zavinění ve výroku nebylo vhodné napadnout. Výhledově je možné na § 123f(3) zaútočit komplexně - především pokud se zavinění nevyžaduje, neznamená to, že by jej SO neměl zkoumat (už kvůli úvahám o trestu). Legislativně jde opět o zprasek (jako všechno na sprdeli) - když už objektivní odpovědnost, tak se to mělo napsat tak, že provozovatel zkrátka odpovídá za následek, přímo. Nikoliv, že poruší jakousi virtuální povinnost zajistit, aby se nějak chovali řidiči jím provozovaných vozidel, přičemž těžko říct, jakým vlastně jednáním (jakým konáním či snad opomenutím jakého konání) tu povinnost porušil. V tomto ohledu je zkoumání zavinění do jisté míry zbytečné, protože když ani nevím, čím vlastně provozovatel § 10(3) ZPPK porušil, těžko hodnotit, zda šlo aspoň o nedbalost. Jiná zajímavost je, že sprdel zůstal po rekodifikaci PřesZ jedinou výjimkou svého druhu, neexistuje žádný jiný přestupek FO bez zavinění (původně existovalo pár dalších poměrně okrajových tzv. jiných správních deliktů FO, ale považovalo se to za anomálii a nežádoucí stav a novým PřesZ měly být buď transformovány na normální přestupky nebo zmizet bez náhrady). Není to asi moc nadějné, ale určitě bych si rád od ÚS přečetl něco o kompatibilitě § 125f(3) ZPPK s ústavním pořádkem, když ohledně § 10(3) ZPPK už jsme se nedozírné moudrosti ÚS dočkali.
Ohledně právnických osob se zavinění nevyžaduje obecně (§ 20 PřesZ), proto výjimka v ZPPK není třeba. Nicméně pochybnosti ohledně povahy porušené povinnosti nastávají úplně stejně, nějaká FO, jejíž jednání je ve smyslu § 20 PřesZ přičitatelné PO, musela porušit § 10(3) ZPPK.
