S neprovedeným přepisem je to zřejmě tak, že pro účely výpalného ČKP (a obecně zákona 168/1999 Sb.) je podstatný skutečný vlastník/provozovatel, nikoliv ten evidovaný v registru vozidel. Nicméně zákon zavádí v § 4 odst. 2 vyvratitelnou domněnku, že vlastníkem/provozovatelem je ten, kdo je v registru zapsaný. ČKP tedy může udeřit na evidovaného vlastníka/provozovatele a je na něm, aby případně prokázal, že navzdory zápisu v RV vlastníkem resp. provozovatelem není.
Pokud se podle postupu ČPK tohoto povedlo bývalému provozovateli dosáhnout předložením kupní smlouvy, skutečně může zafungovat tuto taktiku řetězit (nebo zkrátka nějak jinak prokázat, že vlastníkem nejste). Ale pozor, možná jen ČKP zkouší, zda někdo nezaplatí dobrovolně, což nevylučuje, že následně udeří na toho, u koho ucítí nejlepší šance na pohodlné inkaso (což obecně je primárně původní provozovatel).
Netřeba připomínat, že kdykoliv operujete neprovedeným přepisem, je tu riziko sankce za přestupek podle § 83 resp. § 83a zákona 56/2001 Sb. To sice nehrozí přímo od ČKP, ale čím víc se to bude rozmazávat a čím více nedohledatelných vlastníků vozidlo bude mít, tím víc poroste šance, že to někoho napadne.
EDIT: Pokud jde o GDPR, tak předložení kupní smlouvy z důvodu prokázání, že nejste vlastníkem vozidla, je nepochybně v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR (oprávněné zájmy správce) - nehledě na to, že informace o vlastnictví vozidla je podle zákona evidovaná v RV a poskytnutí této informace orgánu, který registr vede, případně osobě, která do něj má přístup (což je i ČKP) nijak nedopadá do práva subjektu údajů.
