Ověřeno , že se platba na účet kolegy opravdu nevrátila a ani na můj účet nebyla od úřadu zpět zaslána. Mohu tuto skutečnost teď nejak uplatnit v boji?
Je-li to tak, očekávatelná pozice úřadu bude asi taková, že dodatečně vrátí platbu (jistě se najde nějaký důvod, proč to neklaplo bezodkladně, jak to nařizuje ZPPK - ať už skutečný či vymyšlený), ale bude tvrdit, že na rozjetém sprdelním řízení to nic nemění.
Objektivně vzato takový postup zákonné úpravě odpovídá. Celá sprdelní úprava je zprasek - jedním z důsledků je skutečnost, že jakákoliv trochu nestandardní situace vede k interpretačním problémům. Pokud bych se měl odhadnout mainstreamový názor, bude zřejmě klíč v § 125f(5)(a) ZPPK, tedy že podmínkou projednání sprdele je odložení z konkrétního důvodu (nezjištění dostatečných podkladů k zahájení řízení s řidičem), tedy to, co chrání provozovatele při zaplacení odpustku, je odložení z jiného důvodu. I po odložení podle § 125h(5) sice platí, že SO nezjistil skutečnosti odůvodňující řízení s řidičem, ale chybí příčinná souvislost též požadovaná § 125f(5)(a) -
věc odložil, protože nezjistil ... Tady sice taky nezjistil, ale odložil nikoliv protože nezjistil, ale protože mu zákon nařídil odložit bez dalšího a v šetření nepokračovat. V tomto smyslu vrácení pozdě zaplaceného odpustku zákon sice nařizuje, ale na projednatelnost sprdele nevrácení přímý vliv nemá.
Malý prostor pro protiútok v dané situaci ale snad je. Napadají mě 2 argumenty - jednak legitimní očekávání dané zaplacením odpustku a nevrácením. Kdyby SO postupoval dle zákona, provozovatel by po vrácení platby obratem (v řádu jednotek dní) zjistil, že dle úřadu byla opožděná, a reagoval by na to, např. sdělením řidiče nebo žádostí o navrácení v předchozí stav (zmeškání lhůty), to mu SO nezákonným postupem znemožnil. Druhý argument je podobný, ale zaměřený proti turbu - to sice při nulové reakci judikatura víceméně pokrývá, ale tato situace je trochu jiná, § 125h(5) explicitně přikazuje pokračování v šetření při pozdní úhradě, pokud to SO cíleně neošetřil ve formulaci poučení v odpustkové výzvě (což nepředpokládám), bude se mu vydání příkazu bez jakéhokoliv jiného úkonu hájit hůře.
Pak je tu asi prostor i pro plichtu - zajít na úřad do spisu a zjišťovat, zda, kdy a kam platbu vrátili či se o to pokusili, a potvrdí-li se pochybení, navrhnout dohodu spočívající v zastavení a sprdelního řízení a přijetí odpustku (lze případně pokrýt opakovanou výzvou). Konfrontační varianta má v zásadě 2 větve - kapitulace za 1500 nebo boj za nejhůře 2500 (se započtením již uhrazených 500). Asi bych to zkusil, šance je a případně i ex post lze požadovat rozdíl mezi odpustkem finální pokutou jako náhradu za nesprávný úřední postup - jistota úspěchu není, ale pro úřad by to celé mělo být otravné natolik, že to za to stojí (třeba se na to sami vykašlou, s trochou štěstí si třeba i nějak naběhnou ...).
