Úvaha je následující. Celá úprava sprdele je založena na tom, že provozovatel má možnost uplatňovat vliv na řidiče, kterému vozidlo svěřuje (klíčové rozsudky jsou plné mouder o tom, jak mohl/měl provozovatel na řidiče působit). Z ničeho neplyne, že by tato možnost končila spácháním přestupku řidičem, může-li provozovatel zajistit, aby řidič nepáchal přestupky, může nepochybně analogicky zajistit i to, že pokud už k přestupku došlo, aby se k tomu řidič, nějak postavil, např. potvrdil že v řešeném případě byl řidičem.
Nyní jsme v situaci, kdy provozovatel dostal odpustkovou výzvu a tam se píše, že když někoho označí, SO s ním řízení zahájí. To jde nad rámec zákona i nad rámec poučovací povinnosti stanovené § 125h(6) ZPPK. Ze zákona plyne jen toto:
* úřad musí poslat odpustkovou výzvu (při splnění zákonných předpokladů)
* provozovatele musí poučit o možnosti zaplatit, o následcích pozdní úhrady, o možnosti označit řidiče a o postupu úřadu při nezaplacení (pokračování v šetření)
* o tom, zda řízení s označeným řidičem zahájit, bude rozhodovat úřad poté, co učiní nezbytné kroky, a měl by se řídit § 76 PřesZ - ten je sice velmi obecný, ale plyne z něj, že pro zahájení musí mít osobu důvodně podezřelou - co je dostatečným důvodem je na hodnocení SO
Obvyklá praxe (motivovaná pochopitelně optimalizací inkasa) se ustálila na postupu obeslání označeného řidiče a pokud se výzva nedoručí, je ignorována, či z reakce neplyne, že dotyčný řídil, řízení se nezahajuje s tím, že SO nezbytné kroky vyčerpal, ale důvody nezjistil. To ale jistě není jediný možný postup - SO by klidně mohl pátrat intenzivněji, ale stejně tak by mohl vynechat výzvu řidiči. Ostatně ta je dost pochybná, není to nic jiného než opatřování si důkazů proti budoucímu obviněnému před zahájením řízení přímo od něj. Provozovatel samozřejmě činí oznámení s vědomím odpovědnosti za případné křivé obvinění z přestupku, tedy postup, podle kterého proti takto označenému řidiči SO řízení bez dalšího zahájí, nezjistí-li specifické důvody, které by tomu bránily (např. řidič zemřel, nedohledán v evidencích, nemá vůbec ŘP, či podobný důvod zpochybňující tvrzení provozovatele), se jeví být vcelku racionálním.
No a jsme u legitimního očekávání. SO ve výzvě provozovateli sdělil, jak bude postupovat. Toto sdělení není v rozporu se zákonem či stavem věci, nevyvolal jej provozovatel sdělením nepravdivých údajů či jinou lstí, tedy provozovatel se na toto sdělení spoléhá, počítá s tím. Tedy sdělí řidiče a předpokládá, že s ním úřad zahájí řízení. Pokud úřad místo toho pošle klasicky výzvu řidiči, ten ji třeba zaignoruje, a SO pak věc odloží protože nezjistil ... a zahájí sprdel s provozovatelem, bude provozovatel namítat, že kdyby předmětná věta ve výzvě nebyla, mohl působit na řidiče např. aby výzvu neignoroval.
Není to extra silné, ale trochu potrápit ÚMČ by to mohlo.
