Mám tu závěr tohoto případu, díky kterému je možné tento případ označit jako výhru.
Navzdory předchozímu rozhodnutí, kdy došlo k výhře (kterou by s jistou dávkou cynismu označit jako) kontumační, neboť v průběhu řízení došlo k úmrtí účastníka řízení, nyní se probralo MVČR, které vydalo rozhodutí o přezkumu.
Dávám to sem proto, že vnitro se vypořádalo jak s doručováním, tak i s vlastní kvalifikací přestupku a věřím, že to může být zajímavé i pro další, zde projednávané případy.
Doručování:
Podle názoru SO i MVČR existuje ustálená judikatura ohledně doručování na úřední adresu, resp. na adresu a fikce doručení je neprolomitelná. Vlastně se zde krásně ukazuje, jaké svinstvo fikce doručení je. Zde se tedy MVČR ztotožnil s postupem SO1 a SO2, tedy, že fikce doručení na úřední adresu je v pořádku, a že SO není nucen doručovat na adresu, i když je ze spisu patrná adresa jiná.
Důležité to pak může být v případě, kdy je pirát zastaven PČR a uvede do záznamu o přestupku nejakou adresu a pak očekává, že ho v rámci správního řízení bude orgán kontaktovat na uvedené adrese. Nebude, protože nemusí a protože díky fikci doručení k odsouzení není potřeba obviněnému doručit, ale pouze doručovat (což je rozdíl), je to vlastně pro úředníka i výhodnější.
Tady jsem to tedy neuhrál.
Vlastní skutek:
Zde naopak MVČR jasně řeklo, že žádný přestupek se nestal. Ministerstvo si vybralo ten jenjednodušší argument, a tedy, že nebylo prokázáno, že se jednalo o nedovolené střelivo a navíc, že SO přestupek kvalifikovalo špatně. Díky tomu, že není možné přezkoumat, zda se jednalo, či nejednalo o nedovolené střelivo, rozhodnutí bylo zrušeno. Naštěstí se MVČR zde nepřikrylo mozkové myšlení, kterým policista určil, že jeden z nábojů je nedovolené střelivo a požadovalo znalecký posudek. Náboj byl však zničen při (naprosto zbytečném) znaleckém zkoumání a není tak možné jej ke zkoumání dle litery zákona předložit. Jinými slovy, přestupek, pro který byl uznán vinným se nestal a ani stát nemohl a nemůže mu být prokázáno spáchání přestupku jiného, neboť neexistuje žádný důkazu.
Pro mě je poučení jasné: fikce doručení je neskutečná sviňárna a soudy si nedovolí ji jakkoliv zpochybnit a defacto přikryjí cokoliv. Proto je v dnešní době naprosto nezbytné vlastnictví datové schránky, protože jedině tak je možné zajistit, že mi bude doručováno a budu se moci bránit. Úředník nezná zákony a nerozumí jejich podstatě a smyslu. A navic uzná vinným kohokoliv a za cokoliv bez ohledu na to, jak to doopravdy bylo. Ale to už víme všichni.
Na závěr časová osa:
06.08.2018 - rozhodnutí o vině
01.10.2018 - přebírám případ a získávám spis
03.10.2018 - poslána žádost o zmeškání lhůty společně s odvoláním proti rozhodnutí
12.10.2018 - zamítnuto
17.10.2018 - návrh na obnovu řízení, odvolání proti zamítnutí zmeškání úkonu, doplnění odvolání proti rozhodnutí
20.10.2018 - zahajení řízení ve věci odebrání ZP + podání vysvětlení
24.10.2018 - rozhodnutí PČR - odebrání ZP
25.10.2018 - odvolání proti rozhodnutí PČR
25.10.2018 - doplnění odvolacích důvodů na SO2
13.11.2018 - žádost na uplatnění proti nečinnosti ve věci odvolání na SO
15.11.2018 - SO posílá rozhodnutí o zamítnutí všech odvolání a odmítnutí přezkumu
15.11.2018 - Zaslána na SO2 "předžalobní výzva", kterou SO2 posoudil jako nový podnět k přezkumu
23.11.2018 - SO2 předává podnět k přezkumu na MVČR
03.12.2018 - posílám stanovisko účastníka řízení k přezkumu na MVČR
02.01.2018 - posílám žádost o info v jakém stavu je jejich přezkum na MVČR
04.01.2018 - policejní prezidium zastavuje řízení o odebrání ZP, neboť účastník řízení zemřel
16.01.2018 - MVČR ruší rozhodnutí SO1 jako nezákonné -> WIN
Děkuji všem za pomoc a podporu, zejména panu hh, který mě provedl zákoutími přezkumného řízení.
