07.09.2020 - zahájeno správní řízení u SO1
25.11.2020 - k SO2 podána žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, SO1 se nechová v souladu s
§ 71(3) SprŘ16.12.2020 - doručeno vyrozumění o dokazování mimo ÚJ k SO1 na 06.01.2021
06.01.2021 - dokazování mimo ÚJ u SO1
21.01.2021 - doručeno usnesení SO2, že SO1 není nečinný, protože SO1 nařídil ÚJ na 06.01.2021 a správní řízení je tak vedeno v řádných lhůtách
25.01.2021 - podána nečinnostní žaloba proti SO1
29.01.2021 - k SO1 byla doručena výzva soudu k vyjádření se k žalobě
01.02.2021 - SO1 vydává ve věci rozhodnutí, čímž přestává být nečinný, žalobci doručeno 15.02.2021
22.02.2021 - žalobci doručeno vyjádření žalovaného a také výzva soudu, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání
Jaký je správný postup?
A:
Žalobce vezme nečinnostní žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného, nechá si vrátit část SOP a požádá soud, aby žalovanému nařídil žalobci uhradit zbytek SOP.
B:
Žalobce prohlásí, že nesouhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání. Počká na nařízení jednání, tam se dostaví, zopakuje, proč byl žalovaný nečinný a že přestal být nečinným až na základě žaloby. Ještě během jednání vezme žalobce žalobu zpět, ale jelikož to nebylo před prvním jednáním, nemá nárok ani na vrácení části SOP. Žalobce tedy soud požádá, aby žalovanému nařídil uhradit žalobci celý SOP.
Varianta A se mi zdá jistější, ale varianta B znamená větší náklady pro žalovaného, proto se mi líbí víc. Co na to zkušenější?