30kmhcz

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Novinky:

>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.

Autor Téma: [WIN] Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery  (Přečteno 13786 krát)

hh

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 6 306
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #45 kdy: 20 Listopadu 2019, 21:42:36 »

Neposlouchal jsem to celé, ale ze samotného poučení je zjevné, že úředník naprosto nepochopil samotné základy toho, jakými pravidly se řídí výslech svědka a v čem spočívá právo odmítnout vypovídat. Určitě to rozmázněte, kdybyste si něčím nebyl jist, dejte vědět.

EDIT: Tak jsem to prošel (skoro) celé a mohu-li odkázat na svoji oblíbenou Futuramu, tak kombinace pana úředníka a správního práva zhruba odpovídá vztahu dr. Zoidberga k lidské medicíně ... Skoro lituji, že jsem u toho nemohl být, nechystá se nějaké pokračování?
« Poslední změna: 20 Listopadu 2019, 21:57:11 od hh »
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #46 kdy: 21 Listopadu 2019, 17:30:09 »

Odvolání by mohlo vypadat nějak takto:

Citace
Rozhodnutím č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX shledal Městský úřad XXXXXX odvolatele vinným z přestupku proti zákonu o provozu na pozemních komunikacích. Odvolatel podal proti tomuto rozhodnutí v plném rozsahu odvolání, jež tímto doplňuje.
Odvolatel konstatuje, že napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nesprávné, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a - stejně jako řízení, jež vydání rozhodnutí předcházelo - trpí zásadními právními vadami, které dále v tomto podání specifikuje, a že jeho vydáním došlo k porušení zákona.

I.
Odvolatel si dovoluje předně upozornit odvolací správní orgán na nesprávný postup Městské policie XXXXXX (dále jen „MPX“). Dle právního názoru odvolatele bylo celé řízení vyvoláno (opakovaným) protiprávním jednáním strážníků MPX, kteří:
1) nekonali tak, jak jim přikazuje § 7 zák. č. 553/1991 Sb., zákon o obecní policii (dále jen „ZoOP“);
2) překročili pravomoci svěřené obecní policii v ust. § 124 odst. 13 zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“);
3) z nepochopitelných a ve správním řízení nijak neodůvodněných pohnutek předali podezření o údajném přestupku příslušnému správnímu orgánu až dne XXXXXX;
4) v řízení vypovídali rozporuplně, případně se odpovědím na otázky vyhýbali či odpovídat odmítali.

Orgány veřejné správy jsou vázány ústavním principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, podle něhož mohou činit pouze to, co je v zákoně výslovně stanoveno. ZoOP v § 7 jasně stanoví obecní policii povinnost „provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání“; strážníci MPX však neučinili nic. Namísto toho, aby použili svoji pravomoc a – měli-li podezření na spáchání přestupku – řidiče na místě ztotožnili, situaci pouze skrytě nahrávali a bez jakéhokoli ztotožnění či listinného důkazu v osobě na kamerovém záznamu shledali osobu odvolatele. Jelikož záznam z kamerového systému za těchto okolností vznikl v rozporu se zákonem, je jako důkaz procesně nepoužitelný.

Správní orgán prvního stupně se mýlí, konstatuje-li, že znění § 10 odst. 2 ZoOP opravňovalo strážníky MPV oznámit podezření na údajné porušení povinnosti stanovených v § 3 ZPPK správnímu orgánu. Podle ust. § 2 písm. d) ZoOP se obecní policie „podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ Zvláštním zákonem je ve vztahu k řešenému přestupku ZPPK a ve vztahu k oprávnění oznamovat přestupky v oblasti provozu na pozemních komunikacích je nutno aplikovat zásadu lex specialis derogat legi generali. Jak vyplývá z § 124 odst. 13 ZPPK, který je v daném případě nutno považovat za lex specialis, obecní policie je pověřena pouze a výhradně řešit některé vybrané přestupky příkazem na místě. Konkrétně jde o spáchání přestupku:
a) porušením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,
b) nedovoleným zastavením nebo stáním vozidla na pozemní komunikaci, nebo
c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.

I v kontextu s ust. § 73 zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“), dle nějž „má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu.“ Jak patrno, ani ZOP, jenž je nutno v kontextu řešení přestupku považovat za lex specialis vůči ZoOP, vůbec nedává obecní policii pravomoc oznamovat přestupek správnímu orgánu, neboť strážníci obecní policie nejsou ani orgánem policie ani jiným správním orgánem, ale orgánem obce (v souladu s § 1 odst. 1 ZoOP).

II.
Judikatura Nejvyššího správního soudu v minulosti řešila opakovaně situace, v nichž bylo prokázáno nestandardní chování policistů/strážníků nebo v nichž se vyskytly důkazy oslabující jejich výpověď, což vedlo obvykle Nejvyšší správní soud k závěru o nedostatečnosti dokazování. Toto se zcela zjevně týká i řízení proti odvolateli. Neobvyklost a nesoulad chování strážníků MPX se zákonem už popsal odvolatel částečně v bodě I. K protiprávnímu postupu MPX je však nutno přičíst ještě rozpory v jejich výpovědích, případně i odmítnutí odpovídat na zcela věcné otázky zmocněnce odvolatele mířící k meritu věci a ověření důvěryhodnosti výpovědí, a to zejména:
1) Strážník M. tvrdí, že od data údajného přestupku obviněného asi dvakrát potkal a pozdravili se. K událostem z inkriminovaného dne však neuvádí, že by se s obviněným pozdravili a ani on ani správní orgán se nikterak nepozastavují nad otázkou, proč se osoby, které se běžně zdraví, když se potkají, právě onoho dne nepozdravily. Jednou z pravděpodobných možností je, že od sebe tyto osoby byly v takové vzdálenosti, že se vzájemně bezpečně nepoznaly. V takové situaci je ale vyloučeno, že by strážník M. dokázal rozpoznat osobu v černých brýlích, zatímco tato osoba by – pokud by šlo skutečně o obviněného – na stejnou vzdálenost nepoznala pana M. (a nepozdravila jej).
2) Svědek M. ve své výpovědi dále uvádí, že „s kolegou P. jsme se shodli jednoznačně, že se jedná o pana obviněného“, přičemž z tohoto vyjádření je zcela zřejmé, že svědci M. a P. dospěli k závěru, že řidičem, kterého spatřili, je obviněný, až na základě (kolektivní) diskuse, a tedy nikoliv na základě naprosté (individuální) jistoty.
3) Svědek M. na otázku, zda řekl strážníku P. o svém podezření, že příslušná osoba řídí bez řidičského oprávnění, zcela jednoznačně odpověděl, že nikoliv. Svědek P. však v přímém rozporu se svědectvím strážníka M. vypověděl, že strážník M. mu o svém podezření pověděl před příchodem na strážnici. Měl-li str. M. takovéto podezření, důvěryhodnost jeho výpovědi opět oslabuje skutečnost, že nepostupoval podle § 7 ZoOP.
4) Svědek M. v pěti případech z osmi odmítl odpovědět na otázky zmocněnce, v jednom případě (z pouhých tří odpovědí, jež poskytl) je jeho odpověď v přímém rozporu s výpovědí strážmistra Poláčka. Jeho výpověď jako celek je zcela nedůvěryhodná. Rovněž správní orgán prvního stupně v průběhu ústního jednání zásadně pochybil, když sám se dotazoval svědků velice ledabyle, nehledaje žádné důkazy svědčící pro nevinu obviněného, a následně netrval na tom, aby na konkrétní věcné dotazy zmocněnce, mířící jednoznačně k meritu obvinění, strážník M. odpověděl, v čemž jej správní orgán prvního stupně ještě podporoval desinterpretací § 82 zák. č. 250/2016 Sb. (důkaz: přiloženou audionahrávkou).
5) Strážník P. si pamatuje, že viděl řidiče ze vzdálenosti 10 m, že v něm poznal obviněného a že obviněný v XX:XX odjel směrem z centra. Nepamatuje si ale, jaké bylo počasí, co měl k obědu a dokonce ani s jistotou neví, kde toho dne na obědě byl. Je zcela zřejmé, že jeho výpověď byla ovlivněna prohlížením videozáznamu, neboť si zcela přesně „pamatuje“ to, co je na záznamu či z co tohoto záznamu vyplývá, a jinak nic. Jeho výpověď možná není účelová, ale je jednoznačně nedůvěryhodná.
Rozpory mezi výpověďmi obou strážníků, stejně jako rozpor jejich (i jimi popsaného) jednání s jejich povinnostmi dle ZoOP, činí obě svědecké výpovědi nedůvěryhodnými a jako důkaz procesně nepoužitelnými.

III.
Poněkud sarkastické prohlášení správního orgánu prvního stupně stran totožnosti osoby na videu je liché. O žádné osobě nelze prohlásit, že je vizuálně nezaměnitelná a s naprostou jistotou určit její totožnost z videozáznamu, zejména je-li osoba na videozáznamu vybavena brýlemi s tmavými skly a navíc se ani na okamžik nepodívá do kamery. Naopak, povinností správního orgánu prvního stupně bylo v souladu se zásadou materiální pravdy konstatovat, že je možná vysoce pravděpodobné, že na videu je zachycena osoba odvolatele, toto tvrzení však nelze bez dalších důkazů postavit najisto. Správní orgán prvního stupně se však již ani neobtěžoval předvolat k podání svědecké výpovědi pana T., v němž údajně oba strážníci MPX rozeznali spolujezdce.

Ze způsobu, jakým správní orgán prvního stupně vedl výslechy svědků, je rovněž zcela patrna účelovost. Správní orgán prvního stupně postupoval v přímém rozporu s ust. § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož namísto postupu vedoucího ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, postupoval tak, aby shromáždil pouze (nepřesvědčivé) důkazy o vině odvolatele, přičemž žádné otázky, které by mohly svědčit ve prospěch odvolatele, se vůbec položit nepokusil. 

IV.
Odvolatel prohlašuje, že není osobou zachycenou na videozáznamu, který je použit jako důkaz. Pro zjednodušení práce odvolacího správního orgánu odvolatel přikládá svoji fotografii z povolení k trvalému pobytu, jež bylo vydáno v roce 2016, a žádá odvolací správní orgán, aby sám posoudil míru podobnosti mezi touto fotografií a osobou zachycenou na videozáznamu pořízeném MPX.
 
V.
Odvolatel konstatuje, že svědkové i správní orgán prvního stupně se mýlí, když  osobu, která vykazuje jen velice vzdálenou podobnost s osobou odvolatele, zaměňují s osobou odvolatele. Odvolatel dále konstatuje, že neexistují žádné právně relevantní důkazy o jeho protiprávním jednání, že celé řízení bylo zahájeno a vedeno v rozporu se zákonem a zejména zásadou materiální pravdy. Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Z důvodu procesní opatrnosti obviněný doplňuje, že v den, kdy byl videozáznam údajně pořízen, byl držitelem platného ukrajinského ŘP.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolatele navrhuje, aby odvolací správní orgán vydal toto rozhodnutí:
Rozhodnutí Městského úřadu XXXXXX č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX se zrušuje a řízení se zastavuje.

Ještě dohledám judikaturu k nedůvěryhodným svědectvím policistů. Co jiného by se v tomto textu dalo opravit či doplnit?
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #47 kdy: 25 Listopadu 2019, 09:42:14 »

K nepředvolání údajného spolujezdce jako svědka cituje zmocněnec např. rozsudek NSS č.j. 1 As 97/2011 ze dne 8.9.2011:
Citace
Důkaz svědectvím policistů má jistě vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, že by správní orgány měly zcela rezignovat na obstarávání jakýchkoliv dalších důkazů, které je v dané věci možné získat.
Je zjevné, že nepředvoláním údajného spolujezdce porušil správní orgán prvního stupně zásadu materiální pravdy.

V rozsudku NSS č.j. 8 As 100/2011 ze dne 2.5.2012 Nejvyšší správní soud uvádí:
Citace
... policisté jsou úředními osobami, proto není třeba o věrohodnosti jejich výpovědí a priori pochybovat. Uvedené neplatí např. tehdy, pokud z okolností konkrétního případu vyplyne zájem policisty na výsledku přestupkového řízení (srov. rozsudek  Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 83/2010 - 63). Svědecké výpovědi policistů je tedy nutné chápat pouze jako jeden
z důkazních prostředků, tj. nikoliv jako nezpochybnitelný důkaz, ale pro založení pochybností o pravdivosti jejich tvrzení by měly existovat konkrétní důvody.
Zmocněnec je přesvědčen, že závěr NSS stran důvěryhodnosti policistů lze analogicky vztáhnout i na strážníky obecní policie, a konstatuje, že z neochoty svědka M. odpovědět na otázky zmocněnce, stejně jako z přímého rozporu jedné z jeho pouhých tří odpovědí s výpovědí svědka M., zájem strážníků na výsledku řízení přímo čiší. Strážníky nelze v dané věci považovat za objektivní svědky. Obviněný sice nemá jak prokázat, že svědci vypovídali nepravdivě úmyslně, neboť ti mohou tvrdit (a snad i pravdivě), že se prostě zmýlili, ale rozpory v jejich výpovědích a vada řízení spočívající v neúplně provedeném výslechu svědka M. (za aktivní podpory oprávněné úřední osoby) jsou podle názoru zmocněnce dostatečnými důvody pro založení pochybnosti o pravdivosti tvrzení strážníků.

Z rozsudku NSS č.j. č. j. 7 Azs 22/2008 ze dne 15.1.2009:
Citace
Přesto, že citovaný zákon podrobněji neupravuje podmínky a náležitosti provedení důkazu rekognicí, je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutné trvat na objektivně rovných podmínkách jeho provedení, zejména tedy na velikosti a kvalitě předložených fotografií, jakož i na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem a obličejovou částí zabírající většinu plochy fotografie.
V průběhu správního řízení sice rekognice provedena nebyla, nicméně požadavek na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem je nutno analogicky aplikovat i na věc odvolatele. Skutečnost je taková, že osoba zachycená jako řidič na videozáznamu se ani na moment nevyskytuje v pozici, jež by odpovídala zachycení s přímým pohledem, navíc má po celou dobu nasazeny černé brýle, jež identifikaci ztěžují až znemožňují.

Podle rozsudku NSS č.j. 6 As 47/2005 ze dne 25.7.2006:
Citace
Existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí.
Zmocněnec k tomuto konstatuje, že správní orgán prvního stupně se k námitkám obviněného směřujícím k rozporům ve výpovědích svědků ani ke skutečnosti, že svědek M. bezdůvodně odepřel odpovědět na většinu zmocněncem položených otázek, v napadeném rozhodnutí nikterak přezkoumatelným způsobem nevyjádřil.
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #48 kdy: 10 Února 2020, 14:39:36 »

Nakonec bylo podáno odvolání v tomto znění:


Citace
Odvolatel konstatuje, že napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nesprávné, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a trpí zásadními právními vadami, které dále v tomto podání specifikuje, a že jeho vydáním došlo k porušení zákona.

I.
Odvolatel si dovoluje předně upozornit odvolací správní orgán na nesprávný postup MP. Dle právního názoru odvolatele bylo celé řízení vyvoláno a provázeno (opakovaným) protiprávním jednáním strážníků MP, kteří:
1) nekonali tak, jak jim přikazuje § 7 zák. č. 553/1991 Sb., zákon o obecní policii (dále jen „ZoOP“;
2) překročili pravomoci svěřené obecní policii v ust. § 124 odst. 13 zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“);
3) v řízení vypovídali rozporuplně, případně se odpovědím na otázky vyhýbali či odpovídat bezdůvodně odmítali.

Orgány veřejné správy jsou vázány ústavním principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, podle něhož mohou činit pouze to, co je v zákoně výslovně stanoveno. ZoOP v § 7 jasně stanoví obecní policii povinnost „provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání“; strážníci MP však neučinili nic, ač z jejich svědeckých výpovědí mimo jakoukoli pochybnost vyplývá, že se domnívali, že se schyluje ke spáchání přestupku. Namísto toho, aby použili svoji pravomoc a – měli-li opravdu důvodné podezření na spáchání přestupku – řidiče na místě ztotožnili, situaci pouze skrytě nahrávali a bez jakéhokoli ztotožnění v osobě na kamerovém záznamu shledali osobu odvolatele. Jelikož záznam z kamerového systému za těchto okolností vznikl v rozporu se zákonem, je jako důkaz procesně nepoužitelný.

Správní orgán prvního stupně se mýlí, konstatuje-li, že znění § 10 odst. 2 ZoOP opravňovalo strážníky MP oznámit podezření na údajné porušení povinností stanovených v § 3 ZPPK správnímu orgánu. Podle ust. § 2 písm. d) ZoOP se obecní policie „podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ Zvláštním zákonem je ve vztahu k řešenému přestupku ZPPK a ve vztahu k oprávnění oznamovat přestupky v oblasti provozu na pozemních komunikacích je nutno aplikovat zásadu lex specialis derogat legi generali. Jak vyplývá z § 124 odst. 13 ZPPK, který je v daném případě nutno považovat za lex specialis, obecní policie je pověřena pouze a výhradně řešit některé vybrané přestupky příkazem na místě. Konkrétně jde o spáchání přestupku:
a) porušením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,
b) nedovoleným zastavením nebo stáním vozidla na pozemní komunikaci, nebo
c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.

I v kontextu s ust. § 73 zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“), dle nějž „má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu.“ Jak patrno, ani ZOP, jenž je nutno v kontextu řešení přestupku považovat za lex specialis vůči ZoOP, vůbec nedává obecní policii pravomoc oznamovat přestupek správnímu orgánu, neboť strážníci obecní policie nejsou ani orgánem policie ani jiným správním orgánem, ale orgánem obce (v souladu s § 1 odst. 1 ZoOP).

II.
Judikatura Nejvyššího správního soudu v minulosti řešila opakovaně situace, v nichž bylo prokázáno nestandardní chování policistů/strážníků nebo v nichž se vyskytly důkazy oslabující jejich výpověď, což vedlo obvykle Nejvyšší správní soud k závěru o nedostatečnosti dokazování. Toto se zcela zjevně týká i řízení proti odvolateli. Neobvyklost a nesoulad chování strážníků MP se zákonem už popsal odvolatel částečně v bodě I. K protiprávnímu postupu strážníků MP XXXXXX a XXXXXX je však nutno přičíst ještě rozpory v jejich výpovědích, případně i odmítnutí odpovídat na zcela věcné otázky zmocněnce odvolatele mířící k meritu věci a ověření důvěryhodnosti výpovědí, a to zejména:
1) Strážník XXXXXX tvrdí, že od data údajného přestupku obviněného asi dvakrát potkal a pozdravili se. K událostem z inkriminovaného dne však neuvádí, že by se s obviněným pozdravili a ani on ani správní orgán se nikterak nepozastavují nad otázkou, proč se osoby, které se běžně zdraví, když se potkají, právě 29. 3. 2019 nepozdravily. Jednou z pravděpodobných možností je, že od sebe tyto osoby byly v takové vzdálenosti, že se vzájemně bezpečně nepoznaly. V takové situaci je ale vyloučeno, že by strážník XXXXXX dokázal rozpoznat osobu v černých brýlích, zatímco tato osoba by – pokud by šlo skutečně o obviněného – na stejnou vzdálenost nepoznala strážníka XXXXXX (a nepozdravila jej).
2) Svědek XXXXXX ve své výpovědi dále uvádí, že „s kolegou XXXXXX jsme se shodli jednoznačně, že se jedná o pana XXXXXX“, přičemž z tohoto vyjádření je zcela zřejmé, že svědci XXXXXX a XXXXXX dospěli k závěru, že řidičem, kterého spatřili, je obviněný, až na základě kolektivní diskuse, a tedy nikoliv na základě naprosté individuální jistoty.
3) Svědek XXXXXX na otázku, zda řekl strážníku XXXXXX o svém podezření, že příslušná osoba řídí bez řidičského oprávnění, zcela jednoznačně odpověděl, že nikoliv. Svědek XXXXXX však v přímém rozporu se svědectvím strážníka XXXXXX vypověděl, že strážník XXXXXX mu o svém podezření pověděl před příchodem na strážnici. Měl-li str. XXXXXX takovéto podezření, důvěryhodnost jeho výpovědi opět oslabuje skutečnost, že nepostupoval podle § 7 ZoOP.
4) Svědek XXXXXX v pěti případech z osmi odmítl odpovědět na otázky zmocněnce, v jednom případě (z pouhých tří odpovědí, jež poskytl) je jeho odpověď v přímém rozporu s výpovědí strážmistra XXXXXX. Jeho výpověď jako celek je zcela nedůvěryhodná. Rovněž správní orgán prvního stupně v průběhu ústního jednání zásadně pochybil, když sám se dotazoval svědků velice ledabyle, nehledaje žádné důkazy svědčící pro nevinu obviněného, a následně netrval na tom, aby na konkrétní věcné dotazy zmocněnce, mířící jednoznačně k meritu obvinění, strážník XXXXXX odpověděl.
5) Strážník XXXXXX si pamatuje, že viděl řidiče ze vzdálenosti 10 m, že v něm poznal obviněného a že obviněný v XX hod. odjel směrem z centra. Nepamatuje si ale, jaké bylo počasí, co měl k obědu a dokonce ani s jistotou neví, kde toho dne na obědě byl. Je zcela zřejmé, že jeho výpověď byla ovlivněna prohlížením videozáznamu, neboť si zcela přesně „pamatuje“ to, co je na záznamu či z co tohoto záznamu vyplývá, a jinak nic. Jeho výpověď možná není účelová, ale je jednoznačně nedůvěryhodná.

Rozpory mezi výpověďmi obou strážníků, stejně jako rozpor jejich (i jimi popsaného) jednání s jejich povinnostmi dle ZoOP, činí obě svědecké výpovědi nedůvěryhodnými a jako důkaz procesně nepoužitelnými.

V rozsudku NSS č.j. 8 As 100/2011 ze dne 2.5.2012 Nejvyšší správní soud uvádí: „... policisté jsou úředními osobami, proto není třeba o věrohodnosti jejich výpovědí a priori pochybovat. Uvedené neplatí např. tehdy, pokud z okolností konkrétního případu vyplyne zájem policisty na výsledku přestupkového řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 83/2010 - 63). Svědecké výpovědi policistů je tedy nutné chápat pouze jako jeden z důkazních prostředků, tj. nikoliv jako nezpochybnitelný důkaz, ale pro založení pochybností o pravdivosti jejich tvrzení by měly existovat konkrétní důvody.“
Zmocněnec je přesvědčen, že závěr NSS stran důvěryhodnosti policistů lze analogicky vztáhnout i na strážníky obecní policie, a konstatuje, že z neochoty svědka XXXXXX odpovědět na otázky zmocněnce, stejně jako z přímého rozporu jedné z jeho pouhých tří odpovědí s výpovědí svědka XXXXXX zájem strážníků na výsledku řízení přímo čiší. Strážníky nelze v dané věci považovat za nestranné svědky. Obviněný sice nemá jak prokázat, že svědci vypovídali nepravdivě úmyslně, neboť ti mohou tvrdit (a snad i pravdivě), že se prostě zmýlili, ale rozpory v jejich výpovědích a vada řízení spočívající v neúplně provedeném výslechu svědka XXXXXX (za aktivní podpory oprávněné úřední osoby) jsou podle názoru zmocněnce dostatečnými důvody pro založení pochybnosti o pravdivosti tvrzení strážníků.

Správní orgán prvního stupně navíc zatížil řízení nezhojitelnou vadou, když nesprávně poučil svědky podle § 82 odst. 3 ZOP a opakovaně podporoval svědky v tom, aby na otázky zmocněnce odvolatele neodpovídali. Zmocněnec cituje oprávněnou úřední osobu: „Poučím vás takto, že zmocněnec má právo položit svědkovi otázku do protokolu a svědek má právo na dotazovanou otázku neodpovídat.“ Průběh výslechu obou svědků vč. poučení zmocněnec zaznamenal a je připraven na výzvu odvolacího správního orgánu audiozáznam doložit v požadovaném formátu.

Další zásadní procesní vadou, jež způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, je pak samozřejmě naprostá absence poučení obou svědků před podáním vysvětlení.

Z procesní opatrnosti cituje zmocněnec z odborné literatury: „Dotazovaná osoba, tedy účastník řízení, svědek nebo znalec, má přitom právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Jedná se o případy podle § 55 odst. 2 až 4 popsané výše. Aby dotazovaná osoba o svém právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech věděla, musí ji o tom správní orgán poučit. Ani formu tohoto poučení zákon o přestupcích nestanoví, z povahy věci se tak ovšem musí stát písemně nebo ústně (v rámci ústního jednání) do protokolu, aby bylo zřejmé, jaké poučení, komu, kdy a s jakým obsahem bylo poskytnuto. V případě obviněného vyplývá právo klást otázky z čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, který uvádí, že má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako v případě svědků proti sobě. Toto právo sice nebylo předchozím zákonem o přestupcích výslovně stanoveno, respektive nestanoví jej ani správní řád, nicméně bylo dovozováno z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho zohlednění má význam zejména v rámci úvah správního orgánu, zda nařídí ústní jednání podle § 80 nebo nikoli, protože výslechy svědků, respektive provádění důkazů znaleckým posudkem by měly být prováděny primárně v rámci ústního jednání.“ [Jemelka, Vetešník. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017]

III.
Prohlášení správního orgánu prvního stupně stran totožnosti osoby na videu je liché. O žádné osobě nelze prohlásit, že je vizuálně nezaměnitelná a s naprostou jistotou určit její totožnost z videozáznamu, zejména je-li osoba na videozáznamu vybavena brýlemi s tmavými skly a navíc se ani na okamžik nepodívá do kamery. Odvolatel cituje z rozsudku NSS č.j. č. j. 7 Azs 22/2008 ze dne 15. 1. 2009: „Přesto, že citovaný zákon podrobněji neupravuje podmínky a náležitosti provedení důkazu rekognicí, je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutné trvat na objektivně rovných podmínkách jeho provedení, zejména tedy na velikosti a kvalitě předložených fotografií, jakož i na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem a obličejovou částí zabírající většinu plochy fotografie.“ V průběhu správního řízení sice rekognice provedena nebyla, nicméně požadavek na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem je nutno analogicky aplikovat i na věc odvolatele. Skutečnost je taková, že osoba zachycená jako řidič na videozáznamu se ani na moment nevyskytuje v pozici, jež by odpovídala zachycení s přímým pohledem, navíc má po celou dobu nasazeny černé brýle, jež identifikaci ještě dále ztěžují až znemožňují.

Povinností správního orgánu prvního stupně bylo za těchto okolností v souladu se zásadou materiální pravdy konstatovat, že je možná vysoce pravděpodobné, že na videu je zachycena osoba odvolatele, toto tvrzení však nelze bez dalších důkazů postavit najisto. Správní orgán prvního stupně se však již ani neobtěžoval předvolat k podání svědecké výpovědi pana XXXXXX, v němž údajně oba strážníci MP rozeznali spolujezdce, a nepokusil se obstarat ani žádné další důkazy.

K nepředvolání údajného spolujezdce jako svědka cituje zmocněnec např. rozsudek NSS č.j. 1 As 97/2011 ze dne 8.9.2011: „Důkaz svědectvím policistů má jistě vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, že by správní orgány měly zcela rezignovat na obstarávání jakýchkoliv dalších důkazů, které je v dané věci možné získat.“ Je zjevné, že nepředvoláním údajného spolujezdce porušil správní orgán prvního stupně zásadu materiální pravdy.

Ze způsobu, jakým správní orgán prvního stupně vedl výslechy svědků, je rovněž zcela patrna účelovost. Správní orgán prvního stupně postupoval v přímém rozporu s ust. § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož namísto postupu vedoucího ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, postupoval tak, aby shromáždil pouze (nepřesvědčivé) důkazy o vině odvolatele, přičemž žádné otázky, které by mohly svědčit ve prospěch odvolatele, se vůbec položit nepokusil. 

Podle rozsudku NSS č.j. 6 As 47/2005 ze dne 25.7.2006, cit.: „Existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí.“ Zmocněnec k tomuto konstatuje, že správní orgán prvního stupně se k námitkám obviněného směřujícím k rozporům ve výpovědích svědků ani ke skutečnosti, že svědek XXXXXX bezdůvodně odepřel odpovědět na většinu zmocněncem položených otázek, v napadeném rozhodnutí nikterak přezkoumatelným způsobem nevyjádřil. Je zároveň zjevné, že oprávněná úřední osoba buď naprosto nepochopila samotné základy toho, jakými pravidly se řídí výslech svědka a v čem spočívá právo odmítnout vypovídat, nebo toto nepochopení v průběhu výslechů svědků účelově předstírala. Jak již zmocněnec uvedl výše, v případě potřeby doloží na vyzvání odvolacímu správnímu orgánu jako důkaz o jednoznačně nesprávném vedení řízení ze strany oprávněné úřední osoby audiozáznam výslechu svědků.

IV.
Zmocněnec prohlašuje, že odvolatel není osobou na videozáznamu, který je použit jako důkaz. Pro zjednodušení práce odvolacího správního orgánu odvolatel přikládá kopii povolení k pobytu (vč. jeho skutečné fotografie), jež bylo vydáno v roce 2016 (viz obrázek č. 2), a žádá odvolací správní orgán, aby posoudil, zda lze (dokonce s určitostí) tvrdit, že je osobou zachycenou na videozáznamu pořízeného MP, z nějž se pokusil získat co nejvěrnější fotografii řidiče vozidla (viz obrázek č. 1).
 
V.
Již jen na okraj zmocněnec doplňuje, že v době spáchání údajného skutku disponoval odvolatel platným ukrajinským řidičským průkazem, zákaz řízení motorových vozidel mu skončil před bezmála rokem a měl již splněny všechny podmínky pro znovunabytí českého řidičského oprávnění (český řidičský průkaz nakonec obdržel 16 dní po datu údajného přestupku). Zmocněnec je dalek zlehčování jakéhokoliv porušení zákona, nicméně dle jeho laického názoru by ani v případě, že by odvolatel vozidlo skutečně řídil, nedosahovalo jeho jednání (přinejmenším co se materiálního znaku skutku týče) takové intenzity společenské nebezpečnosti, že by bylo nutno jej trestat pokutou ve výši 25.000 Kč a ročním zákazem činnosti.
Zmocněnec konstatuje, že svědkové i správní orgán prvního stupně se mýlí, když  osobu, která vykazuje jen velice vzdálenou podobnost s osobou odvolatele, zaměňují s osobou odvolatele. Zmocněnec dále konstatuje, že neexistují žádné právně relevantní důkazy o  protiprávním jednání odvolatele, že celé řízení bylo zahájeno a vedeno v rozporu se zákonem a zejména zásadou materiální pravdy. Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů i pro procesní pochybení, která v průběhu řízení na straně správního orgánu nastala.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolatel navrhuje, aby odvolací správní orgán vydal toto
rozhodnutí:

Rozhodnutí XXXXXX ze dne XXXXXX se zrušuje a řízení se zastavuje.

SO2 (doručeno dnes) zrušil rozhodnutí SO1 pro nepřezkoumatelnost a jako hlavní (a jediný) důvod uvedl, že pokud měl obviněný skončen ZŘMV na území ČR a měl platný ukrajinský ŘP, k tvrzenému přestupku dojít nemohlo.
IP zaznamenána

hh

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 6 306
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #49 kdy: 10 Února 2020, 15:14:33 »

V tom případě opatrná gratulace, protože tohle SO1 napraví jen velmi obtížně (samozřejmě hrozí, že SO najde v ZPPK § 118, a že v dalším kole SO2 uzná, že to tak úplně nedomyslel, ale jelikož ostatní vady zůstávají kvůli alibistickému přístupu odvolacího orgánu ve hře, je momentálně pravomocné rozhodnutí o vině dost vzdáleno). Vzhledem k tomu, co zatím SO1 předvedl, bych si vsadil spíš na kdo než na orgány.
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 358
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #50 kdy: 11 Února 2020, 11:16:13 »

Ten § 118 (po mém soudu velice fundovaně) rozebral SO2 v rozhodnutí o odvolání - viz příloha. Nemyslím si, že úředník SO1, který ani neví, jak správně vyslechnout svědky, by si mohl dovolit v tomto s nadřízeným SO polemizovat. Ten by měl být rád, že nemá z ostudy kabát, ale jenom vestičku...
IP zaznamenána

hh

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 6 306
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #51 kdy: 11 Února 2020, 15:31:59 »

Hmm, zajímavé, to rozhodnutí bych schoval a po konci případu zde vystavil. KÚ zastává poměrně radikální názor, podle kterého je § 118(2) ZPPK fakticky bez účinku, bez následků jeho porušení. Když vezmu to odůvodnění postupně, tak KÚ tvrdí zhruba toto:

[1] v důsledku tuzemského zákazu se nepozbývá cizí řidičské oprávnění, protože akt aplikace tuzemského práva nemůže mít vliv na oprávnění udělené cizím státem

[2] řidič však i tak pozbývá oprávnění řídit v ČR z jiného důvodu (přímo v důsledku toho zákazu, nikoliv kvůli ztrátě ŘO)

[3] po konci zákazu je čistě na řidiči, zda si nové ŘO získá v ČR či v cizině

[4] pokud se řidič prokáže platným cizozemským ŘP, nelze se jen na základě tuzemské evidence o blokaci ŘO domnívat, že řídí bez ŘO - ovšem dostatečným důvodem pro závěr o řízení bez ŘO by měla být skutečnost, že tento cizí ŘP řidič získal výměnou za tuzemský ŘP v okamžiku, kdy už tuzemské ŘO pozbyl a místo aby tuzemský ŘP odevzdal, tak si jej v cizině vyměnil

[5] výměnu cizího ŘP zde usazeným cizozemcům musí úřady provést i po lhůtě dle § 118(2)

[6] při výměně ŘP nemají tuzemské SO možnost správního uvážení ohledně toho, zda cizí ŘO uznají či ne (např. kvůli snadnějším podmínkám jeho získání), musí uznat ŘO získané v souladu s cizozemským právním řádem, připadá ale v úvahu výjimečný postup dle zásady zákazu zneužití práva

[7] řízení s cizozemským ŘP v rozporu s § 118(2) ZPPK i přes slovo "neopravňuje" nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku dle § 125c(1)(e)(1), protože a) ČR by tím ex-lege odňala ŘO udělené cizím státem, b) § 118 pojednává o platnosti ŘP (asi myšleno tak, že neříká nic o ŘO), c) řidič si ten ŘP mohl vyměnit, klidně i po lhůtě a d) přestupek má cílit na ty, kdo jsou nebezpeční provozu, protože buď nikdy ŘO nezískali, nebo o něj svým chováním přišli, nikoliv na ty, kdo se dopustili jen administrativního pochybení.


K [1] zřejmě není co dodat, snad jen s výhradou, že ČR sice nemůže sebrat cizí ŘO jako takové - tedy že by pak dotyčný pozbyl právo řídit i v zemi, kde mu toto cizí ŘO vydali, či ve třetím státu, ale má určitý manévrovací prostor ke stanovení podmínek, za jakých to cizí ŘO bude v ČR uznávat (což není v rozporu s příslušnými mezinárodními smlouvami, a IMHO přesně toto činí § 118(2) ZPPK, viz dále).

Se [2] bych taky v obecné rovině souhlasil, ale docela by mě zajímal názor citovaného úřadu, pokud by měl posoudit jednání řidiče, který v době platnosti tuzemského zákazu řídil a prokázal se platným cizím ŘP - primárně by to sice mělo být řešeno jako mařena, ale nelze vyloučit, že by to z libovolného důvodu, např. pro subsidiaritu dle § 12(2) TZ nebo pro neprokazatelnost úmyslu, trestně-činné orgány odklonily do přestupkového řízení, pak by při striktním respektování citovaného názoru musel SO učinit závěr, že nešlo ani o přestupek, neboť § 125c(1)(e)(1) míří jen na absenci ŘO a to řidič nepozbyl, a žádnou přestupkovou verzi mařeny v právním řádu nemáme.

[3] bez komentáře, plný souhlas.

[4] by mě taktéž zajímalo domyšlené - zcela souhlasím, že tuzemská blokace ŘO (tj. ztráta ŘO a současně nemožnost jej v nějaké době získat) nedopadá na cizí ŘO, ale KÚ si zjevně nějak hraje s myšlenkou, že to cizí ŘO by nemusel uznat, a zmiňuje konkrétně výměnu za český ŘP v době, kdy už řidič neměl české ŘO. To je obzvlášť zajímavé, jednak mi není jasné, co by konkrétně mělo být pramenem takového neuznání cizího ŘO, a pokud to KÚ myslel obecně jako získání cizího ŘO v rozporu s příslušným cizím právem, tak bych rád věděl, jestli si to hodlá i autonomně posoudit, nebo si vyžádá nějaké stanovisko od orgánů toho cizího státu, a druhá věc je, že ta výměna neodevzdaného českého ŘP nemusí být vůbec v rozporu s podmínkami výměny dle práva cizího státu (zejména pokud cizí právní řád nezná kocourkovské rozlišování průkazu a oprávnění).

[5] souhlas. V § 116(3) sice jsou nějaké lhůty, ale za jejich nedodržení není sankce ani to nelze chápat jako podmínku pro úspěch žádosti o výměnu.

[6] opět bych rád viděl dotažené, zejména jestli ta podmínka získání cizího ŘO v souladu s tamním právem je myšlena tak, že a contrario získání v rozporu s cizím právem znamená, že nemá být ŘP vyměněn? A opět, kdo si to posoudí, a co presumpce správnosti cizího správního rozhodnutí? Odkazy na judikaturu CJEU jsou interpretované dosti zjednodušeně (ve skutečnosti jsou aplikovatelné závěry mnohem slabší) a navíc na non-EU to nedopadá nijak.

[7] tohle je klíč a moc mě to nepřesvědčilo (na straně řidiče bych samozřejmě neprotestoval, ale určitě bych po vzoru Číkuse po právní moci nepodával žalobu s cílem překlopit to odůvodnění do rozsudku, klidně by to mohlo skončit obratem o 180 stupňů). K argumentům - ad a) viz [1] ČR nemůže působit na cizí ŘO, ale může si určit, při dodržení podmínek dle relevantních mezinárodních smluv či v případě EU unijního práva, kdy to cizí ŘO uzná i jak bude trestat porušení těchto podmínek, ad b) tohle je asi nejsilnější, a je to opět důsledek přiblblého nápadu rozlišovat průkaz a oprávnění, ale jinak to taky není moc přesvědčivé - je to vlastně argument a rubrica, jenže ten nadpis nemá normativní význam a text odst. 2 je jasný, netřeba význam nějak dotvářet či zjišťovat pomocí systematického výkladu, neříká, že by ten ŘP byl neplatný, ale že neopravňuje v ČR řídit, ad c) mohl, ale nevyměnil, stejně tak kdo si platný ŘP zapomněl doma, mohl si ho vzít - osobně bych takové pojetí správního trestání bral, ale jistě cítíme, že tento výklad je dost ojedinělý, ad d) to je v podstatě argumentace materiálním znakem a v tom by se šlo taky vrtat, např. dám vedle sebe cizince s cizím ŘP a tuzemce po vykonání zákazu, cizinec si má vyměnit ŘP, tuzemec si má požádat o vrácení ŘO, oba splňují předpoklady, obojí je jen jakýsi administrativní proces, tomu prvnímu hodlá SO jeho neabsolvování odpustit, tomu druhému ne - a teď je otázka proč.

Mám to rozhodnutí za anomální, normálně bych čekal, že SO prohlásí, že když nemá CZ oprávnění, na základě toho cizího ŘP není podle § 118(2) oprávněn řídit (tedy tímto ŘP nemůže doložit cizozemské ŘO) a nedoložil ŘO ani nijak jinak, tak zkrátka řídí bez ŘO. S materiální argumentací ad c) a d) si poradí hravě. No a když do toho pak řidič podá žalobu, dočká se něčeho ve stylu KS v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2012 č. j. 78 A 7/2010-41.

Tedy bych v tom radši moc nešťoural ...
« Poslední změna: 12 Února 2020, 01:12:42 od hh »
IP zaznamenána

doctor

  • stálý člen 30kmh.cz
  • *
  • Příspěvků: 149
    • Zobrazit profil
Re:Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #52 kdy: 09 Března 2020, 18:45:08 »

Zdravim vsechny zainteresovane, tak je to doma! Vyhrali jsme! Timto bych chtel strasne moc podekovat panum kdo a hh za fundovanou pomoc bez ktere bych to asi nedokazal. Ale clovek se porad uci, priste mi to uz pujde treba lepe ;-) Prikladam rozhodnuti SO2 a konecne usneseni SO1.
Panove, mockrat vam dekuji.
IP zaznamenána

Číkus

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 8 974
    • Zobrazit profil
Re:[WIN] Odebrani RP na zaklade zaznamu z kamery
« Odpověď #53 kdy: 09 Března 2020, 18:51:11 »

Gratulace!
« Poslední změna: 10 Března 2020, 09:09:13 od kdo »
IP zaznamenána