2M: Domýšlení si povahy úkonu podle skutečného obsahu není bezbřehé. Teoreticky by nemělo mít moc velký aplikační prostor, protože podání je buď formálně perfektní (skutečný obsah koresponduje s označením, použitými termínky atp.), pak není co řešit, nebo tam je nějaký problém (nejasnost, rozpor), pak by ale měla, přesně jak zmiňujete, následovat procedura odstraňování vad. Posouzení podle obsahu bez výzvy dle § 37 je možné např. v případě, že jsou použita nějaká jiná slova než v textu předpisu/poučení, např. místo žádosti někdo něco požaduje, místo odvolání napíše, že žádá zrušení rozhodnutí, případně že proti němu protestuje atp.
Pokud ale zcela jasně napíšu že podávám odpor, případně i vysvětlím proč (protože jsem přesvědčen, že jde o příkaz, a toto své procesní stanovisko nadřazuji poučení, které mám za chybné), tak je blbost posoudit to jako odvolání. Je evidentní, že to podatel jako odvolání nemyslel, skrze institut posouzení podle skutečného obsahu lze nepřesně vyjádřený záměr podatele nalézt, ale nikoliv mu vnutit něco, co evidentně nezamýšlel. Clara non sunt interpretanda.
Ke konkrétní taktice - normálně bych taky asi podal buď jen odpor, nebo nějaký neurčitý hybrid, a pak se bavil tím, jak si s tím SO poradí, ale tady je problém ten zákaz, nechce-li účastník riskovat obvinění z mařeny či si dočasně naordinovat řidičský detox, nemůže si s tím hrát. Pouze kombinace odpor+odvolání (bez vad) je zárukou, že rozhodnutí buď zmizí (šlo-li o příkaz), nebo alespoň nastoupí suspenzivní účinek odvolání (bude-li SO chybně trvat na tom, že šlo o rozhodnutí).