Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[D-FENS]

1. Rozsudek NSS č.j. 8 As 82/2010-55

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0082_8As__100_20110310043120_prevedeno.pdf

Výše uvedený rozsudek NSS obsahuje následující právní větu:

Správní orgán je při rozhodování o výši sankce (ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) za přestupek (zde za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích) povinen hodnotit, zda není při přihlédnutí k pachateli dříve uloženým trestům možné využít analogicky institut trestního práva zahlazení odsouzení.


Rozhodnutí se týkalo případu, kdy se spávní orgán pokoušel v roce 2010 připsat řidiči k tíži přestupky, kterých se dopustil v letech 1994 a 1997 a zohlednit je ve výši sankce. Správní orgány při rozhodování o výši sankce hodnotily osobu pachatele jako jedno z kritérií správního uvážení ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o přestupcích a vyšly mj. z toho, že stěžovateli byl v minulosti opakovaně uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

NSS opakovaně připustil uplatnění analogie trestního a přestupkového práva např. v oblasti správního trestání při posuzování viny a trestu, pokud relevantní normy správního práva určitou otázku vůbec neřešily a výklad nevedl k újmě účastníka řízení ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (srov. rozsudky NSS ze dne 16.4.2008, čj. 1 As 27/2008-67, nebo ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As 9/2008-77, č. 1684/2008 Sb. NSS).

2. Rozsudek  Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 60 A 1/2013-49


Institut zahlazení odsouzení dle trestního zákoníku z roku 2009, resp. zákonnou fikci, že se na dotyčného hledí jako by nebyl odsouzen, je nutno analogicky aplikovat ve prospěch obviněného i při ukládání sankcí v přestupkovém řízení [§ 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích], neboť opačný postup by vedl k přísnějšímu přístupu k obviněnému v rámci přestupkového řízení než k obviněnému v řízení trestním.

Pokud byla žalobci za obdobný přestupek rozhodnutím magistrátu, jež nabylo právní moci dne 15.6.2009, uložena pokuta 20 000 Kč a žalobce vedl po dobu 1 roku po výkonu této sankce řádný život (spisem není doloženo, že by nevedl) a zároveň mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jež byl vykonán, pak je třeba na žalobce při aplikaci zásad pro zahlazení odsouzení [analogicky dle § 74 odst. 1 a § 105 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku z roku 2009) hledět jako by nebyl "odsouzen", tj. pravomocně shledán za předchozí přestupek vinným a potrestán, a spáchání přestupků nelze hodnotit jako přitěžující okolnost ve smyslu "recidivy" způsobem, jakým učinil magistrát. Totéž je třeba uvést k uložení zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel a pokuty 6 500 Kč rozhodnutím magistrátu, jež nabylo právní moci dne 24. 3- 2004. Dle přesvědčení soudu je třeba institut zahlazení odsouzení dle trestního zákoníku z roku 2009, resp. zákonnou fikci, že se na dotyčného hledí jako by nebyl odsouzen, analogicky aplikovat ve prospěch žalobce i při ukládání sankcí v přestupkovém řízení, neboť opačný postup by vedl k přísnějšímu přístupu k obviněnému v rámci přestupkového řízení než k obviněnému v řízení trestním.

Co se tím chce říci?

Trestní zákoník zná pojem zahlazení. Po uplynutí určité doby odstupňované podle délky nepodmíněného trestu se na odsouzeného hledí, jako by trestán nebyl. U nejlehčí kategorie trestných činů, za které hrozí pěněžní trest, je tato lhůta 1 rok.

Správní orgány jsou navyklé při přihlížení k výši sankce za přestupek přihlédnout k minulým přestupkům jako k přitěžující okolnosti. To je možné jim v odvolání výše popsanou argumentací vyvrátit.

Také lze v argumentaci pokračovat a namítat, že přestupek je speciálním druhem trestného činu, jehož závažnost je velmi malá. Lhůta na "zahlazení" by tak měla být proporcionálně kratší. To by prakticky znemožnilo správním orgánům navyšovat pokuty v závislosti na minulých přestupkách.

Správním orgánům se nabízí jedna možnost, jak to celé obejít. Budou konstruovat, že minulé přestupky nejsou přitěžující okolností, ale kritériem souvisejícím s osobou pachatele. To má však šanci na úspěch jen v případě, že by např. někdo páchal neustále stejný druh přestupku. Odůvodňování takového závěru je také podstatně pracnější a tvrdím, že mimo schopnosti některých úředníků.

[Behemot]

Tak super, že se to nakonec podařilo :-) Očekával bych, že nižší orgáni na to budou zase pěkně srát, ale někde výš může být slušná naděje na úspěch.