To o následujícím dni lze klidně ignorovat, to tam napsal nějaký snaživý, ale jinak nepříliš bystrý legislativec. Je to tuším okecané i v důvodové zprávě. Jde o to, že se jedná o hmotněprávní dobu, tedy se na její počítání nevztahuje § 40 SprŘ. Při absenci konkrétní úpravy je tak třeba běh času počítat přirozeným způsobem, "a momento ad momentum", a případné mezery a sporné situace lze vyplnit analogickým použitím ustanovení § 605 an. OZ (pro podporu takového postupu existuje konzistentní judikatura, v čele s nálezem Pl.ÚS 33/97). V každém případě, u doby stanovené jako 1 rok je vcelku jasné, že končí v den stejného data jako den určující její počátek, a není přitom úplně podstatné, jakým přesným postupem k tomu interpret dojde (konkrétně zda má potřebu se opírat o pravidla počítání času podle OZ).
Zatím jsem nezažil, že by nějaký úřad zkoušel tvrdit, že při spáchání přestupku v D.M.Y končí základní promlčecí doba D+1.M.Y+1 (s argumentem, že začíná běžet D+1.M.Y a že tedy stačí řízení zahájit D+1.M.Y+1). Logika počítání od následujícího dne je v podstatě o konvenci, zda lhůta 1 den znamená, že úkon musí být učiněn ten samý den, nebo až ten následující (je to trochu podobné zmatkům v programování ohledně toho, zda pole indexovat od 0 či od 1). No a obvyklá (a v tuzemském právním řádu AFAIK bezvýjimečná) konvence říká, že 1 den znamená D+1, tedy lhůta/doba sice začíná následující den, ale je to zároveň i finální den, pokud by její délka byla určena jako 1 den. Dále lze postupovat indukcí, tedy pokud bychom rok brali jako ekvivalent 365 dní (a ignorovali přestupné roky), pak konec doby/lhůty 1 rok vyjde na den stejného data, doba/lhůta 7 dní skončí stejný den v týdnu atp.
Objektivní odpověď na otázku, kterou klade Číkus, tak zní, že to vliv nemá. Ať už budu promlčení počítat od spáchání, či od posledního přerušení (např. v podobě zahájení řízení), vždy posledním dnem je den stejného data (v případě 29. února s posunem na 28. dle analogické aplikace § 605 odst. 2 OZ) jako den určující počátek.
Nicméně v konkrétní situaci, není-li čeho jiného se chytit, pro zmatení nepřítele by se to dalo zkusit. Tedy odvodit, že podle pravidel promlčení v PřesZ roční promlčecí doba začíná bežet den po spáchání a končí v den stejného data v dalším roce, ale v případě přerušení začíná v souladu s dikcí § 32(2) PřesZ nová doba běžet už okamžikem přerušení (nikoliv až následující den), tedy logicky musí skončit následující rok v den s o 1 nižším datem. Ale obávám se, že úředník to nepochopí, a soud bude celý kontext znát.
