Protože se mě tato problematika taky týká, sestavil jsem do odvolání na kraj následující námitku. Je jasné, že tuhle námitku kraj neakceptuje, ale u soudu se to pak bude hodit.
Chybné posouzení lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek provozovatele vozidla
Podle aktuálně platné právní úpravy stanovené § 32 odst. 3) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, platí pro přestupek provozovatele vozidla, že byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání.
Ustanovení § 112 odst. 2) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, mimo jiné uvadí: „Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“.
Aplikace tohoto ustanovení v dotčeném případě vylučuje užití pravé retroaktivity ve prospěch obviněného. Přitom posouzení, že pozdější zákon je pro obviněného příznivější, je nezbytné učinit s přihlédnutím ke všem v úvahu přicházejícím ustanovením zákona. Vždy je pak třeba aplikovat příznivější právní úpravu v její celistvosti a nevytrhovat jednotlivá ustanovení zákona z kontextu. Vyjmutí posouzení lhůty odpovědnosti má v dotčeném případě zásadní vliv na aplikaci příznivější právní úpravy. Ad absurdum by vyloučení přípustnosti retroaktivity ve změnách lhůt odpovědnosti mohlo vést k nepromlčitelnosti přestupků. Proto je ust. § 112 odst. 2) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, v dotčeném případě v rozporu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
První věta ustanovení § 112 odst. 2) zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, uvádí: „Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí.“ Je tedy jasně řečeno, že od data účinnosti zák. č. 250/2016 Sb. staré lhůty neplatí, a platí lhůty nové.
Druhá věta ustanovení § 112 odst. 2) zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, uvádí: „Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Protože podle první věty již platí nové lhůty promlčení, je test podle druhé věty schopen pouze posunout konec případné kratší původní lhůty na délku platnou podle zák. č. 250/2016 Sb.
Pokud by neplatil výklad podle předchozího odstavce, pak by aplikace tohoto ustanovení v dotčeném případě vylučovala užití příznivější právní úpravy ve prospěch obviněného. Přitom posouzení, že pozdější zákon je pro obviněného příznivější, je nezbytné učinit s přihlédnutím ke všem v úvahu přicházejícím ustanovením zákona. Vždy je pak třeba aplikovat příznivější právní úpravu v její celistvosti a nevytrhovat jednotlivá ustanovení zákona z kontextu. Podle důvodové zprávy se jako vzor pro zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, použil trestní zákoník. V trestním právu se promlčení hodnotí jeden z důvodů zániku trestnosti činu a spolu s ostatními důvody je i promlčení považováno za hmotně právní negativní podmínku trestnosti. Promlčení pak odpovídá hmotně právnímu pojetí i potud, že se promlčecí doba odstupňovává podle zákonné trestní sazby. I v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, je promlčení odstupňováno podle závažnosti přestupku. V tomto případě by tedy nešlo o nepřípustnost retroaktivity, ale právě naopak – posouzení lhůty odpovědnosti by bylo vyjmuto z aplikace nové právní úpravy na dříve spáchaný čin. To by mělo v dotčeném případě zásadní vliv na možnost aplikace celkově příznivější právní úpravy. Tím by také bylo ust. § 112 odst. 2) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, v dotčeném případě v rozporu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, která akcentuje především povinnost neotálet se stíháním pachatelů přestupků (trestných činů) a postupovat v řízení, jak nejrychleji to jde, aby byl naplněn účel správního (trestního) práva a aby nebylo bráněno právu pachatele na spravedlivý proces.
Údajný přestupek byl zjištěn xx. 04. 2014. S ohledem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod odpovědnost za přestupek provozovatele vozidla tedy skončila dnem xx+1. 04. 2017 a správní orgán měl podle ust. § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, řízení zastavit.
EDIT 21. 3. 2018
Nakonec jsem to trochu přeformuloval.
