No, u té DS je to sporné. Tam je problém, že normálně si každý procesní předpis (OSŘ, SŘS, SprŘ, DŘ, TŘ) stanoví vlastní pravidla pro doručování. Často jsou velmi podobná, v některých dílčích aspektech fakticky identická, ale podstatné je, že jsou plně obsažena v daném řádu. Zákon ElÚkon vedle toho zavádí jednotný systém doručování mezi OVM a osobami, a to napříč odvětvími, a navíc se širším záběrem než podle uvedených procesních předpisů (orgán v roli OVM zdaleka nedoručuje jen v souvislosti s nějakým řízením). No a jak to má fungovat dohromady je obecně ne úplně snadno interpretovatelné. ElÚkon má v § 17(1) nepřímou novelu všech předpisů upravujících doručování, ale hned v dalším odstavci ji deaktivuje v případě, že daný předpis s existencí systému DS počítá (což minimálně o těch hlavních procesních předpisech platí). No a otázka za 5 bludišťáků pak je, zda na lhůtu v § 17(4) ElÚkon se mají aplikovat příslušná ustanovení o lhůtách konkrétního procesního předpisu, nebo zda je ElÚkon v tomto lex specialis jako celek a to, že neobsahuje obecná ustanovení o lhůtách (včetně víkendového pravidla, prominutí, prodloužení apod.) není mezera, kterou by bylo třeba vyplnit analogií, ale záměr.
Historicky NS a NSS došly k protichůdným závěrům. NS to zkusil sjednotit (Plsn 1/2015, otevřeně chtěl prosadit opačný závěr než NSS 5 Afs 76/2012-28). Jestli to NSS skousne, či jestli jim to bude muset pískat ÚS, zatím není jasné. Z rozsudků NSS, které citují Plsn 1/2015, jsem našel 2 Afs 138/2018-48, kde se Šimka k tomu stanovisku i principu bezrozpornosti právního řádu hlásí, ale řeší se tam jiná otázka. Konkrétně doručení fikcí do DS o víkendu se řešilo v 7 Afs 16/2018-11, kde se naopak stanovisko NS rozhodl NSS otevřeně ignorovat (§ 6 usnesení, odůvodnění stojí na tom, že žalobce/stěžovatel o té rozporné judikatuře věděl), v následné odmítnuté ústavní stížnosti už se tím soud vůbec jako otázkou podústavního práva nezabývá (že 2 vrcholné soudy zcela shodnou situaci hodnotí opačně, a že by to možná mohlo nějak souviset s ústavním právem na spravedlivý proces, si ÚS asi nevšiml). Víc jsem nenašel, z toho jediného rozhodnutí, kde evidentně žalobce postupoval hloupě, bych nedělal závěry - v delším horizontu pořád věřím, že se buď NSS přizpůsobí, nebo se upraví zákon, ale možná to nepůjde úplně hladce ani rychle.
Každopádně z praktického hlediska doporučuju účastníkům počítat s tou pesimistickou variantou, tedy že u lhůty na vyzvednutí z DS víkendové pravidlo neplatí, a hrotit to jen v případě, že by z toho plynula nějaká zásadní výhoda (s tím, že pokud jde o věc, která se časem může dostat k NS, můžou se víceméně spolehnout na to, že to projde, naopak ve správní věci to bude loterie).