No pokud by nestačilo, že k tomu došlo někde uvnitř úseku, tak by nebylo absolutně použitelné žádné úsekové měření, ani pro přestupkové stíhání řidiče, ani pro sprdel. Reality check ale nic takového nepotvrzuje.
Důvod, proč se bazíruje na co nejkonkrétnějším vymezení skutku, je jednak to, aby jej bylo možné správně hodnotit (na dlouhé ulici může být různá povolená rychlost, a i kdyby tam byla všude 50 km/h, tak z hlediska závažnosti je i při stejném překročení rozdíl, zda k němu došlo na poli za cedulí, či na přechodu před školkou pro hluchoslepé), jednak aby nemohlo dojít k záměně skutků (tj. aby za jedno porušení nebyl pachatel stíhán opakovaně, nebo naopak více různých skutků nebylo kvůli vágnímu vymezení, např. jen datem, považováno za jeden).
Pokud jde o první důvod, tak na ten by měl myslet projektant úsekáče. Protože z principu nelze říct, kde k porušení došlo, měl by úsekáč pokrývat přiměřeně homogenní úsek, aby to nebylo na újmu hodnocení. U druhého důvodu vymezení vjezdem a výjezdem do úseku bohatě stačí.