Lepší. Samozřejmě by šlo napsat „... 47 Kč, což lze ověřit z příslušných obálek“, nebo „... 47 Kč, jak prokazují ve spisu založené obálky“, ale důvěru v to, co soud dokáže, tam klidně nechte. Vlastně jste to zmírnil mnohem víc, než jsem vůbec doufal, takže u mě dobrý
Proč lézt soudům/soudcům do řiti? Částečně jsem se snažil vysvětlit v postu výše. Ve stávajícím systému je možnost žaloby ke KS posledním institutem, který dává úřadům reálně pociťovanou zpětnou vazbu. Cokoliv výš už je okrajová záležitost. Podíl kasačních stížností, které nějak zvrátí původní rozhodnutí, je malý, přepočteno na původně podané žaloby téměř zanedbatelný (navíc na rozdíl od žaloby se u NSS může kasat jak úřad, tak žalobce, a nikdy jsem to nezjišťoval, ale vůbec bych se nedivil, kdyby úspěšnost měřená ať už absolutně, či relativně vzhledem k počtu podaných stížností, byla u obou typů stěžovatelů srovnatelná). NSS funguje jako generátor judikatury a jednotící prvek, ale vliv té instance jako takové na fungování úřadů není velký - v tom smyslu, že kdyby se tento stupeň škrtnul úplně, byly by s tím sice spojené nějaké mrzutosti, ale nestalo by se nic dramatického. Na rozdíl od toho, kdyby se třeba přestupky s pokutou pod nějaký limit škrtly ze soudního přezkumu úplně (což reálně hrozí).
Jiné cesty kontroly jsou také bezzubé - lze si stěžovat, dávat podněty k výkonu dozoru v rámci hierarchie veřejné správy, důsledně uplatňovat nároky dle (s ústavním pořádkem nekompatibilního) OdpŠk, podávat trestní oznámení, dožadovat se informací, ale jak ví každý, kdo tohoto koníčka pěstuje, málokdy se něco podaří, převažují pocity typu
perly sviním.
V inidividuálním případě se možná může zdát, že ani KS není z hlediska efektivní ochrany subjektivních práv žádný zázrak - zejména proto, že řízení trvá absurdně dlouho, nemá automatický odkladný účinek, a zajišťuje primárně „zákonnost“, ovšem je-li hlavní problém už v zákonech samotných a v jejich aplikační praxi, soud s tím nic moc nenadělá. Pořád ale platí, že bez tohoto institutu, nebo pokud by byl nastaven nějak jinak, by možnost se čehokoliv dovolat byla řádově horší. Nechci být prorokem, ale obávám se, že dřív nebo později bude možné výše vyslovené hypotézy ověřit empiricky. Tlak na omezení resp. ztížení cesty k soudu je enormní.
Proto bych nepřiléval oleje do ohně, nebo alespoň ne tak trapným způsobem, jako bylo výše původně navrženo. Také se asi neshodneme na tom, co znamená „lézt do řiti“. Slušně a věcně formulovaná podání přece nejsou lezení do žádných tělesných otvorů ...
Při tomto přístupu bychom se měli preventivně podbízet už úředníkům na prvoinstančních orgánech, neboť právě oni nás mohou bránit před šikanou opicajtů. :-(
Tak to ani náhodou. Úředník není ochrana před opicistou. Úředník je tím, kdo je v mezích dané veřejnoprávní regulace povolán zajistit, kontrolovat a vynucovat její dodržování. Takový inkvizitor, soudce a kat v jednom. PČR a MP je víceméně jeho prodloužená ruka.
A ano, pokud by v konkrétní věci konkrétní úředník postupoval způsobem, který by mi připadal adekvátní (např. by zprasené a důkazně katastrofální oznámení hodil fízlům na hlavu s odpovídajícím komentářem), nevyprovokovaně bych se do něj nestrefoval. Předpoklad, že osoba řešící dopravní přestupky, je naprosté hovado, je ale natolik vzácně chybný, že nebudu nikomu vyčítat, nebere-li na výjimky ohled.
Už od úrovně KÚ je IMHO lepší volit trochu diferencovanější přístup. Od některých úřadů/osob samozřejmě nelze nic dobrého čekat. Někde ale z KÚ občas vypadne něco užitečného, případně mají přesně takové nasazení a pracovní morálku, jak účastníkovi v pozici obviněného vyhovuje, a pak není důvod podnikat kobercové nálety. Jinde zase fungují různé nevraživosti mezi SO či konkrétními osobami, ty je samozřejmě vhodné podporovat, nikoliv úředníky přepálenou rétorikou semknout.
Role soudu je s rolí úřadu nesrovnatelná. Správní soud nemá žádnou vlastní iniciativu, řeší jen to, co mu donesou účastníci. Nemá nic z pokut, nevytváří žádnou politiku kontroly a vynucování dané regulace, neurčuje, kde má být úsekáč, aby to co nejvíc hodilo (ať už obci či někomu přímo do kapsy) ... Jasně, ani soudci, a už vůbec ne ostatní personál, nejsou žádné morální etalony, ale není to ani vyložená tragédie (rozhodně by mohlo být hůř).
