Obecně může cokoliv, odvolání ve správním řízení je ovládáno principem úplné apelace, takže až na pár výjimek může SO2 v rámci rozhodnutí o odvolání udělat vše, co mohl už SO1. Do nějakého písmenka v § 90 SprŘ se to vejde.
Konkrétně na rozhodnutí ve společném řízení ohledně skutků 0,1,2,3, kde SO1 všude shledal vinu, může úplně v pohodě konstatovat u věci 0 promlčení, ohledně tohoto skutku řízení zastavit a zbytek vrátit SO1, ať si znovu rozhodne o trestu. Také by mohl ohledně 0 řízení zastavit a ve zbytku rozhodnutí změnit tak, že potvrdí výrok o vině u zbývajících skutků a změní výrok o trestu (tj. buď jej ponechá nebo sníží a řádně to odůvodní) - což je ale trochu na hraně, protože vyškrtnutím jednoho skutku vzniká pro úvahu o trestu nová situace a pokud o ní rovnou sám rozhodne SO2, bere účastníkovi jednu instanci, což s poněkud gumovou hypotézou (hrozila by újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se) zakazuje § 90(1)(c) SprŘ - takže jistější pro SO2 je první možnost, ale lze si představit případ, kde s ohledem na konkrétní okolnosti a parametry bude možné újmu vyloučit.
Naopak nedává smysl, aby SO2 konstatoval u některého skutku promlčení a v této části to vracel SO1 (ať si to zastaví sám či přijde s nějakým jiným názorem na promlčení) - to by bylo v rozporu s § 90(4) SprŘ. Nejsložitější pak bude situace, kdy by rozhodnutí ohledně některých skutků chtěl SO2 potvrdit a u jiných vrátit (z jiného důvodu než promlčení) - tím by se to původně společné řízení de facto rozpadlo. Což naráží jednak na poněkud zmatenou procesní úpravu (zejména tu starou, v PřesZ/2016 je to už alespoň nějak ošetřeno, i když mezer je tam stále dost), ale hlavně na problém, jak následně ukládat trest, aby byla respektována absorpční zásada. Správní soudy se k tomu zatím postavily tak, že byly ochotny tolerovat kreativitu v procesní stránce, pokud výsledek (sečtený přes všechna řízení týkající se sbíhajících se deliktů) respektoval hmotněprávní zásady pro úkládání trestu. Což v praxi většinou znamenalo, že pokud SO2 potvrdil část viny a rozhodl o trestu (z obavy, že by to jinak při vrácení SO1 prekludovalo), tak zbytek řízení už měl jen akademický charakter, protože šlo rozhodnout o vině, ale už nebylo možné uložit trest, aby to v součtu s tím již pravomocným splnilo judikaturou stanovené meze.
Každopádně celá problematika je dost komplikovaná a mnohdy vysoko nad možnostmi průměrného úředníka, z hlediska taktiky je vždy výhodou řešit společné řízení, protože se do toho snadno může SO1 či SO2 zamotat, případně lze tomu zamotání ze strany účastníka i aktivně pomoci.
