Jsem líný hledat a číst zákon o lesích, ale jelikož jste byl uznán vinným ze spáchání „správního deliktu dle ust. § 54 odst. 2 písm. c) lesního zákona”, tak je nepřípadné napadat neexistenci přestupku, materiálního znaku přestupku atd., když nerozhodli o žádném přestupku, ale o správním deliktu.
Nicméně i správní delikt má materiální aspekt, kterým se musejí zabývat, což neudělali.
Nevím, co je ve spise, ale namítal bych, že nebylo nijak prokázáno, že jste se skutečně nacházel v lese a na lesní cestě – pokud toto nebylo věcí dokazování, tak je sice pěkné, že to tvrdí, ale to je tak všechno. Analogicky platí to, co judikoval NSS v rozsudku č.j. 2 As 48/2008 – 58 ze dne 31.7.2008 ohledně chodníku: Spornou otázkou tedy bylo, zda žalobce zaparkoval vozidlo na chodníku či nikoliv, tj. zda užíval chodník v uvedeném smyslu. Skutečnost, že stávající právní úprava definici pojmu „chodník“ neobsahuje, zdejší soud nepovažuje za její výrazný deficit. ... Nemůže být sporu o tom, že chodník představuje jednu z forem komunikace ...
Je však na správním úřadu, aby tvrdil, že daná komunikace je skutečně chodníkem a aby pro toto tvrzení obstaral nezbytné důkazy. Lze tak plně přisvědčit názoru krajského soudu, že správní úřady toliko tvrdily, že předmětný pozemek je určen k pěší chůzi, nicméně ze správního řízení nevyplynulo, že by právě tato část pozemku byla příslušným orgánem výslovně určena jako chodník, byť tak samozřejmě stavebně a technicky sloužit mohla. Oba správní úřady tak svůj závěr, že se jedná o chodník, nedoložily příslušným rozhodnutím, nýbrž toliko jeho stavebně technickým popisem, což však zjevně nepostačuje.“
Neboli jinými slovy – nestačí, že správní orgán tvrdí, že to byl les a lesní cesta, a nestačí ani to, že to třeba na pohled na fotkách ve spise jako les a lesní cesta vypadá: toto tvrzení musí prokázat a důkazní břemeno leží na něm.
Při stanovení výše pokuty bylo správním orgánem přihlédnuto k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. – To sice správní orgán tvrdí, ale nijak nespecifikoval, jak konkrétně k tomu přihlédl. Závažnost, dobu trvání ani následky protiprávního jednání (= materiální aspekt) přitom vůbec nekonkretizoval v celém rozhodnutí. To tedy představuje přinejmenším nedostatečné odůvodnění výše a druhu uložené sankce, což je vada rozhodnutí, která sama o sobě musí vést k jeho zrušení.
Určitě by se tam daly vyhrabat i další věci (zejména při znalosti spisu), tohle jsou body, co mě bez nějakého velkého přemýšlení napadly během četby
