Podle mého názoru značně záleží na okolnostech i na tom, jak budete s neexistencí té obce pracovat. Dovolím si citovat z jedné správní žaloby:
Požadavek konkrétního a přesvědčivého popisu skutku je konstantně judikován v trestních věcech (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2008 ve věci sp. zn. 3 Tdo 1153/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2009 ve věci sp. zn. 5 Tdo 1626/2008), ale zcela stejně platí i v oblasti správního trestání, jak ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud ČR (dále též jen „NSS“) (viz např. jeho rozsudek ze dne 23. 9. 2009 ve věci sp. zn. 4 As 7/2009-66).
V daném případě považuje žalobce za zcela nedostatečný popis místa, kde mělo ke skutku dojít. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je skutek místně určen slovy „na pozemní komunikaci č. I/20 v obci Chocenice v blízkosti místní restaurace Erko naproti obchodu CarProMašek ve směru jízdy od obce Kotousov směrem na obec Zhůř“. Z takovéhoto místního určení jednak nevyplývá konkrétní adresa místa, kde mělo ke spáchání údajného přestupku dojít, protože není zřejmé, jaká vzdálenost je míněna slovním spojením „v blízkosti“ – zda 5, 20 či 500 metrů, ani co přesně znamená „naproti“, a dokonce ani není zřejmé, jakým směrem vozidlo žalobce jelo. V České republice totiž neexistuje žádná obec Zhůř ani obec Kotousov. Odvolací správní orgán se pak místním určením skutku nezabývá v podstatě vůbec a prostě v rozhodnutí o odvolání konstatuje, že místo, kde mělo ke spáchání přestupku dojít, je „na silnici I. třídy č. 20, v obci Chocenice, ve směru jízdy na obec Nepomuk“, kdy se zřejmě snaží – vědom si špatného označení směru správním orgánem prvního stupně – zhojit vadu prvostupňového rozhodnutí spočívající v nesprávném určení směru jízdy nahrazením „ve směru jízdy od obce Kotousov směrem na obec Zhůř“ za „ve směru jízdy na obec Nepomuk“.
Z konkrétního místa skutku je však nutno vycházet při posouzení, zda vůbec byl naplněn materiální aspekt přestupku, a v kladném případě pak při stanovení výše sankce.
Neuvedení místa, kde mělo ke skutku dojít, tak v tomto ohledu činí obě rozhodnutí nepřezkoumatelnými, což je podle názoru žalobce důvodem pro to, aby je soud zrušil ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního.
Netvrdím, že se na tomhle dá vyhrát, ale něco podobného už se nám podařilo, viz rozhodnutí NSS č. j. 9 As 80/2014 – 37. Cituji:
[17] Nejvyšší správní soud však byl nucen přisvědčit námitce nedostatečné specifikace místa spáchání přestupku ve výroku správního rozhodnutí.
[18] Dle § 77 zákona o přestupcích platí, že výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce.
[19] Smyslem přesného vymezení skutku ve výroku rozhodnutí je to, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jiným jednáním. V rozhodnutí, jímž se trestá za spáchaný přestupek, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zajistit jen dostatečnou konkretizací údajů, které skutek charakterizují. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro celé řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pokračování 9 As 80/2014 - 39 pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. Přitom je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Pouze z řádně formulovaného výroku lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaká sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoli odůvodnění) může být vynucen správní exekucí.
[20] Způsob, jakým byl v nynější věci ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí vymezen skutek, je patrný z bodu [2] tohoto rozsudku. Stěžovatel namítl, že určení místa „na pozemní komunikaci I/37 v obci Ostrov nad Oslavou“ je nedostatečně konkrétní. Lze konstatovat, že velmi podobný případ řešil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 11. 2010, č. j. 4 As 28/2010 - 56, dostupném z www.nssoud.cz stejně jako další zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu. Tehdy z pohledu určitosti vymezení místa spáchání přestupku ve výroku neobstálo toto určení: „na silnici I. třídy č. 56 na ulici Frýdlantská v obci Frýdek-Místek“, u něhož Nejvyšší správní soud konstatoval, že neumožňuje přesně zjistit, kde mělo k přestupkovému jednání dojít.
[21] Ve vymezení místa spáchání přestupku ve vymezení skutku ve výroku správního rozhodnutí v nynější věci a ve věci řešené pod sp. zn. 4 As 28/2010 není podstatnějších rozdílů. I o určení místa: „na pozemní komunikaci I/37 v obci Ostrov nad Oslavou“ lze tak v nynější věci konstatovat, že nejde o dostatečnou specifikaci. Je totiž třeba si uvědomit, že komunikace I/37 prochází celou obcí Ostrov nad Oslavou. Úsek této komunikace procházející danou obcí přitom není krátký. Místo, kde došlo ke spáchání přestupku, je tak ve výroku vymezeno značně široce. Jak již bylo konstatováno v bodě [19] tohoto rozsudku, smyslem popisu skutku ve výroku je to, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. Značně široké vymezení místa spáchání přestupku ve výroku tomuto smyslu vymezení skutku nevyhovuje.
