Kdo preferuje aktivní přístup k délce řízení, jistě mu přijde vhod rozsudek NSS publikovaný pod číslem 1 As 4/2009 - 53.
Odehrálo se tam následující: Obviněný z přestupku podal odvolání, ze kterého bylo patrno, kdo je činí a jaké věci se týká. Chyběly tam odvolací důvody, tedy nenapsal, co se mu na rozhodnutí prvního stupně nelíbí, ale uvedl, že odůvodnění odvolání předloží do čtrnácti dnů (což však patrně neučinil). Krajský úřad odvolání neakceptoval. Řidič se obrátil na krajský soud, který rozhodnutí KÚ zrušil. KÚ se odvolal a oháněl se přitom veřejným zájmem. U NSS KÚ neuspěl. Z argumentace NSS:
- Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Dále musí obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního či skutkového posouzení věci nebo vady řízení (odvolací důvody).
- Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného
rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.
- Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení
hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu
- soud dále uvedl, že obavy správních orgánů z prodlužování řízení jsou liché, protože sám správní orgán má možnost stanovit tuto lhůtu tak, aby celkovou délku řízení výrazně eovlivnila.
- Žalovaný tedy rozhodoval o odvolání, aniž by znal konkrétní námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup žalovaného považuje soud za zcela nepřípustný a naprosto v rozporu s procesními pravidly, která jsou zakotvena v citovaných ustanoveních správního řádu, a vyplývají z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Praktická aplikace může vypadat např. takto:
- v zákonné lhůtě podá řidič odvolání, ze kterého bude zřejmé, kdo jej podal (jméno řidiče nebo zmocněnce), a číslo jednací. Dále bude obsahovat informaci, že se odvolává proti celému rozhodnutí a že odvolací důvody sdělí na požádání ve lhůtě, kterou správní orgán v souladu se správním řádem stanoví.
- tato komunikace se může odehrát písemně, čímž je třeba k lhůtě stanovené výše připočítat doručování.
- úředníky to zaměstná a celé řízení to protáhne o zhruba tři týdny.
Postup má jedno úskalí. Nelze jej aplikovat na případy, kdy jde o papíry. Pokud by se správní orgán neřídil zásadou předvídatelnosti a nehodlal se zachovat podle popsané praxe, může se stát, že odvolání bude posuzovat přesně tak, jak NSS výše kritizuje (tzn. bude přezkoumávat rozhodnutí na bez znalosti odvolacích důvodů, tedy formálně a naslepo) a rozhodne v neprospěch řidiče. Tím dojde k vyčerpání řádných opravných prostředků a soud, který by tento postup napravil, neproběhne dříve než za nějakých 6 měsíců.
