S výše uvedeným vyjádřením se samozřejmě neztotožňuju, je to nicméně to nejlepší, co byl KÚ zahnaný do defenzivy schopen vypotit. Obecně je samozřejmě nesporné, že obecný liberační důvod na sprdel dopadá, ale nikdo přesně neví, kde je ta hranice veškerého úsilí, které bylo možno požadovat. Patrně to bude dopadat např. na situace, kdy při prodeji nový vlastník znemožní přepis v registru (bude záležet na konkrétních okolnostech), případně na situace, kdy dám auto do servisu a bude s ním něco spácháno při testovací jízdě, dále možná na autopůjčovny, které objektivně mají komplikovanou pozici (nemůžou auto nepůjčit, když jde o samotné jádro jejich podnikání, a zároveň jejich možnosti vlivu na řidiče jsou nesrovnatelně nižší, než např. u vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec).
Nelze ale určitě počítat s tím, že se sprdelí se službními vozy firma (provozovatel) zprostí nějakým pravidelným školením či poučováním, muselo by to být něco navíc. Svojí podstatou je obecný liberační důvod jakýmsi korektivem, který má řešit situace hodné zvláštního zřetele, nikoliv něco, z čeho by nějakým víceméně formálním postupem mohl odpovědný subjekt udělat standard.