Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[kdo]

NSS 7 As 83/2010 - 63: “Projeví-li policista v souvislosti s řešením údajného přestupku na úseku dopravy (zde: držení mobilního telefonu v ruce při řízení motorového vozidla) při jeho řešení na místě samém neobvyklou horlivost a důkladnost v tom, že podrobí řidiče kontrole dokladů a testu, zda není pod vlivem alkoholu, jakož i rozsáhlé kontrole technického stavu vozidla a povinné výbavy (zde: kontrola výstražného trojúhelníku, klíče na kola, lékárničky, reflexní vesty, žárovek, ale i shody pneumatik s typem předepsaným pro provoz vozidla a stavu dezénu rezervního kola, které bylo z tohoto důvodu třeba odmontovat z umístění na spodku vozidla), aniž by vyvstal jakýkoli důvod k podezření, že některé z kontrolovaných prvků vozidla či jeho povinné výbavy nesplňují předepsané náležitosti, naznačuje takové jednání policisty možnou pochybnost o jeho nezaujatosti jako svědka.”

V dané věci se neobvyklá horlivost projevila jak pří zastavování vozidla pro nepřestupek, tak i popisem toho, co všechno prý mohli policisté (podle jejich názoru) udělat.

[solaris]

Mně z toho Protokolu o ÚJ není vůbec jasné, jestli tam obviněný byl nebo ne. Nejdřív se píše, že ač byl předvolán, tak se dostavil. Pak že se jednání konalo v nepřítomnosti obviněného, aby na straně 4 obviněný k věci něco uváděl a kladl svědkovi otázky.

[kdo]

Vynikající postřeh. Takže když to všechno shrneme:

V první řadě je nutné zásadně odmítnout závěr správního orgánu o naplnění subjektivní stránky přestupku, tedy úmyslného zavinění. Obviněný se nedopustil žádného protiprávního jednání, neboť jeho registrační značka byla plně čitelná a její úprava (přelepení symbolu EU) je dle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 219/2024 - 32) jednáním, které nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku, ba dokonce ústavně chráněným projevem. Za situace, kdy si byl obviněný vědom bezvadného technického stavu vozidla i legality všech jeho prvků, postrádal jakýkoliv motiv k vědomému neuposlechnutí výzvy k zastavení. Tvrzení o úmyslném ujíždění je za daných okolností zcela absurdní, neboť obviněný se pohyboval standardní rychlostí a jeho následné jednání bylo vedeno výhradně snahou o dodržení pravidel silničního provozu v podmínkách snížené viditelnosti.

Samotné zastavování bylo ze strany zasahujících policistů vedeno způsobem, který objektivně neumožňoval jednoznačné vnímání výzvy k zastavení. Vzhledem ke tmě, dešti a vibracím zpětných zrcátek na nekvalitním povrchu vozovky byl nápis „STOP“ umístěný mezi intenzivně blikajícími majáky pro obviněného nečitelný. Obviněný přítomnost policejního vozidla registroval a v souladu s § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu ji interpretoval jako průjezd vozidla s právem přednostní jízdy k naléhavému zásahu. Této interpretaci mimo jakoukoli pochybnost odpovídá i jeho aktivní součinnost; blinkrem a gestikulací rukou dával hlídce najevo, že o ní ví a umožňuje jí bezpečné předjetí. Pokud policisté po dobu 4,5 km setrvávali v pozici za vozidlem a nevyužili možnosti předjetí či srozumitelnější výzvy, nelze jejich procesní pasivitu a taktická pochybení klást k tíži obviněného.

Konečně je třeba poukázat na neobvyklou horlivost zasahujících policistů, která ve smyslu judikatury NSS (7 As 83/2010 - 63) zpochybňuje jejich věrohodnost jako svědků. Agresivní vyjádření policistů v protokolu o tom, jaká donucovací opatření mohli vůči obviněnému použít, svědčí o jejich subjektivním emocionálním zaujetí, nikoliv o profesionálním výkonu služby. Obviněný výzvu k zastavení uposlechl bez zbytečného odkladu ve chvíli, kdy se stala srozumitelnou – tedy v osvětlené obci, kde mohl bezpečně zastavit, aniž by tvořil překážku v provozu. Vzhledem k výše uvedenému a k zásadním procesním rozporům v protokolu o ústním jednání, který vnitřně koliduje v otázce přítomnosti obviněného, obviněný navrhuje zastavení řízení.

[kdo]

Ještě jako vedlejší podpůrný argument lze použít Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009, který v čl. 21 odst. 1 policistům striktně ukládá, že znamení k zastavení musí být dáváno tak, aby řidič mohl včas a bezpečně zastavit s ohledem na:
1) povětrnostní podmínky (v daném případě déšť),
2) viditelnost (tma),
3) stav pozemní komunikace (úzká, rozbitá).

Pokud policisté jeli 4,5 km za obviněným a viděli, že na nápis „STOP“ nereaguje, ale o jejich přítomnosti ví (gestikulace, blinkr), porušili tento článek tím, že nezvolili srozumitelnější způsob zastavení (např. předjetí a dání znamení zepředu). Policisté tedy nezajistili zastavení s ohledem na bezpečnost a srozumitelnost, jejich nesprávný postup nelze přičítat k tíži obviněného.

[Eric]

Nebyl ten ZP mezitím nahrazen nějakým jiným interním předpisem?

[kdo]

Byl aktualizován, odkazovaná verze z roku 2016 je dle webu PČR aktuální. I kdyby existovala nějaká novější, nepředpokládám, že by se v názoru na zastavování vozidla jednotlivé verze významně lišily.

[FOMP]

add ten predpis asi ty veci z toho predpisu budou stale platit, loni se mi stalo neco podobneho, vezl jsme kamaradovi hodne drahe auto a nalepili se na me a tak 2 km za mnou jeli, bylo to ve meste nejel sem ani 50, pak nejak za mnou jen majaky, netusil jsem na koho to je, tak sem to ignoroval, pak dali i houkacku a stop, tak sem zastavil az po cca 500ti metrech na bezpecnem miste, no prisli 4, mluvit umel jen jeden a mel kecy ze sem je ignoroval a okamzite nezastavil, tak ac sem neznal ten predpis vyse, rekl jsem jim neco hodne podobneho, ten co umel mluvit protahnul ksicht a tim bylo hotovo.

[Viro]

Pánové, velice děkuji za podnětné a srozumitelné informace, které s radostí předložím odvolacímu orgánu. Pro příště se vyhnu osobní účasti na jednání bez doprovodu statného zřízence, který mě bude neustále nabádat k trpělivosti a mlčenlivosti. Inu, nejsem zase tak "kovaný" při jednání s orgány a hlavně prchlivost se mnou cloumá i jen myšlenkou na úřední buzeraci. Děkuji tímto i panu Františkovi za obětavou pomoc s vkládáním příloh.

[kdo]

Téma jsem po dohodě s panem Viro přemístil do neveřejné sekce.

[Viro]

Tak nevím , jestli je to správné místo, pokusím se to sem dát

[Viro]

A tohle jsem vyplodil na základě doporučení na tomto webu

[Viro]

A nyní se omlouvám, ale podívám sae sem až v neděli. Od 4.5. běží lhůta na odvolání přes datovku. TaK to musím po neděli někdy odeslat. Taková perliučka na dortu: pro srandu jsem zkusil oslovit několik webových společností, které slibují zázraky. Tam kde mají právníka od toho utekli, že by se to muselo řešit hned v zárodku a ty zbylé jsou jen zlakopové, kteří vám dají slevu na další prohraný spor. K textu - jsem byl naivní a věřil jsem tomuz, že to ta baba na přestupkovém shodí a bude klid. No a prd a třeba fízlovská poznámka, jak jsem neochotně leztl z autza je taky zavádějící. mám jedno koleno železné a v druhém artrózu, že jsem rád, že chodím. Jako bonus nehojícíse jak rok natrženou šlachu v pravém raměni. To člověk vyběhne z auta spíš jako slimák, než srnka.

[Eric]

1. Pro pořádek - kdy přesně bylo doručeno a jak?
2. Zvládnete k tomu odvolání doplnit formální náležitosti? Tzn. označení úřadu, věci, atd.

[Eric]

3. Ani jeden dokument nemáte celý. Chybí str. 2 z ÚZ, str. 5 z protokolu, str. 8 z rozhodnutí (zato str. 3 a 4 jsou tu dvakrát) a zřejmě aspoň jedna strana návrhu odvolání.

[kdo]

Eric +1

... a podotýkám, že už se mi vůbec nechtělo této věci dál věnovat nejen kvůli stále chybějícím listům, ale hlavně proto, že jsem z rozhodnutí zjistil, že už v únoru obdržel pan Viro usnesení o zastavení řízení ve věci "pozměněné" RZ, o němž nás jaksi zcela pozapomněl informovat. Averze k šikaně za neexistující přestupek byla nakonec silnější, zde je k diskusi návrh odvolání:

Krajský úřad Středočeského kraje
prostřednictvím:
Magistrát města Mladá Boleslav
Odbor dopravy a silničního hospodářství

Sp. zn.: MMMB/145529/2025/ÚEŘ/JaBa
Č. j.: MMMB/42857/2026/ÚEŘ/JaBa

Praha 19. 5. 2026

Odvolání proti rozhodnutí č. j. MMMB/42857/2026/ÚER/JaBa ze dne 24. 4. 2026

Rozhodnutím č. j. MMMB/42857/2026/ÚEŘ/JaBa ze dne 24. 4. 2026 (doručeno 4. 5. 2026) shledal Městský úřad Mladá Boleslav (dále jen „správní orgán prvního stupně“) odvolatele vinným ze spáchání přestupku. Odvolatel podává v zákonné lhůtě proti tomuto rozhodnutí v plném rozsahu odvolání, neboť napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

V první řadě je nutno zásadně odmítnout účelovou interpretaci děje ze strany správního orgánu shrnutou ve výroku rozhodnutí, která nereflektuje průběh a souslednost událostí ani obsah spisového materiálu, i závěr správního orgánu o naplnění subjektivní stránky přestupku, tedy úmyslného zavinění. V obou těchto bodech se správní orgán dopustil naprostého popření zásady materiální pravdy. Odvolatel se nedopustil žádného protiprávního jednání, neboť jeho registrační značka byla plně čitelná a její úprava (přelepení symbolu EU) je dle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 219/2024 - 32) jednáním, které nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku, ba dokonce ústavně chráněným projevem, což venkoncem uznal i správní orgán prvního stupně, když řízení ve věci tohoto skutku zastavil usnesením, jež nabylo právní moci 3.2.2026. Tím odpadl důvod, proč se vůbec policisté snažili vozidlo odvolatele zastavit, a zbyl jen formalistický výkon vrchnostenských oprávnění bez jakéhokoli materiálního obsahu. Za situace, kdy si byl odvolatel vědom bezvadného technického stavu vozidla i legality všech jeho prvků, postrádal jakýkoliv motiv k vědomému neuposlechnutí výzvy k zastavení. Tvrzení o úmyslném ujíždění je za daných okolností zcela absurdní, neboť odvolatel se pohyboval standardní rychlostí a jeho následné jednání bylo vedeno výhradně snahou o dodržení pravidel silničního provozu v podmínkách snížené viditelnosti. Odvolatel je zcela přesvědčen, že jeho jednáním nedošlo k žádnému ohrožení zákonem chráněného zájmu, neohrozil ostatní účastníky silničního provozu jakýmikoli nebezpečnými manévry (což mimochodem jednoznačně potvrzuje nejen obsah spisového materiálu, ale i samo napadené rozhodnutí) a zastavil na prvním bezpečném a přehledném místě bezprostředně poté, co poprvé zaregistroval výzvu k zastavení. V dané věci zcela absentuje jakákoli materiální škodlivost jednání odvolatele, neboť ten nikterak neusiloval o vyhýbání se spravedlnosti. Pokud zcela chybí ohrožení veřejného zájmu, je jakýkoli trest zcela nepřípadný.

Samotné zastavování bylo ze strany zasahujících policistů totiž vedeno způsobem, který objektivně neumožňoval jednoznačné vnímání výzvy k zastavení. Vzhledem ke tmě, dešti a vibracím zpětných zrcátek na nekvalitním povrchu vozovky byl nápis „STOP“ umístěný mezi intenzivně blikajícími majáky pro odvolatele nečitelný. Odvolatel přítomnost policejního vozidla registroval a v souladu s § 41 odst. 7 zák. č. 361/2000 Sb. ji interpretoval jako průjezd vozidla s právem přednostní jízdy k naléhavému zásahu. Této interpretaci mimo jakoukoli pochybnost odpovídá i jeho aktivní součinnost; blinkrem a gestikulací rukou dával hlídce najevo, že o ní ví a umožňuje jí bezpečné předjetí. Pokud policisté po dobu 4,5 km setrvávali v pozici za vozidlem a nevyužili možnosti předjetí či srozumitelnější výzvy, nelze jejich procesní pasivitu a taktická pochybení klást k tíži odvolatele. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009, který v čl. 21 odst. 1 policistům striktně ukládá, že znamení k zastavení musí být dáváno tak, aby řidič mohl včas a bezpečně zastavit s ohledem na:
1) povětrnostní podmínky (v daném případě déšť),
2) viditelnost (tma),
3) stav pozemní komunikace (úzká, rozbitá).

Je třeba poukázat i na neobvyklou horlivost zasahujících policistů, která ve smyslu judikatury NSS (např. 7 As 83/2010 - 63) zpochybňuje jejich věrohodnost jako svědků. Jejich subjektivní pocity o údajné neochotě odvolatele vystoupit z vozu ukazují na naprostou nevěrohodnost těchto svědků. Odvolatel trpí těžkou artrózou a je po (asi implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu – OPRAVTE/DOPLŇTE). Kriminalizace projevů zdravotního stavu odvolatele a jejich interpretace jako pasivního odporu je v rozporu se základními zásadami elementární lidské důstojnosti. Odvolatel zdůrazňuje, že žádný předpis nestanoví (a ani stanovit nemůže) rychlost, s jakou má z vozidla na pokyn policisty vystoupit. Rovněž zbytečně agresivní vyjádření policistů v protokolu o tom, jaká donucovací opatření mohli vůči odvolateli použít, dále svědčí o jejich subjektivním emocionálním zaujetí a pocitu nadřazenosti, nikoliv o profesionálním výkonu služby. Odvolatel výzvu k zastavení uposlechl bez zbytečného odkladu ve chvíli, kdy se stala srozumitelnou – tedy v osvětlené obci, kde mohl bezpečně zastavit, aniž by tvořil překážku v provozu.

Na okraj odvolatel doplňuje, že při subjektivním porovnání údajné škodlivosti jeho jednání (jízda předpisovou rychlostí po dobu několika minut před bezpečným zastavením) a škodlivosti postupu správního orgánu prvního stupně vykazuje dle názoru odvolatele postup  správního orgánu prvního stupně řádově vyšší míru společenské nebezpečnosti. Zatímco jednání odvolatele nikoho neohrozilo, správní orgán rezignoval na svoje elementární povinnosti. Vnitřní rozpor protokolu, který na jedné straně deklaruje nepřítomnost odvolatele a na druhé straně zaznamenává jeho aktivní účast při výslechu svědka, není chybou v psaní, ale důkazem o zájmu správního orgánu prvního stupně o zjištění skutkového stavu, který se projevil mj. i tím, že závěrečnou pasáž protokolu (o vině odvolatele) nesepsal správní orgán prvního stupně v průběhu jednání – ta již byla připravena předem.

Odvolatel navrhuje, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zrušil a řízení zastavil, neboť správním orgánem tvrzený skutek se nestal.