Vynikající postřeh. Takže když to všechno shrneme:
V první řadě je nutné zásadně odmítnout závěr správního orgánu o naplnění subjektivní stránky přestupku, tedy úmyslného zavinění. Obviněný se nedopustil žádného protiprávního jednání, neboť jeho registrační značka byla plně čitelná a její úprava (přelepení symbolu EU) je dle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 219/2024 - 32) jednáním, které nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku, ba dokonce ústavně chráněným projevem. Za situace, kdy si byl obviněný vědom bezvadného technického stavu vozidla i legality všech jeho prvků, postrádal jakýkoliv motiv k vědomému neuposlechnutí výzvy k zastavení. Tvrzení o úmyslném ujíždění je za daných okolností zcela absurdní, neboť obviněný se pohyboval standardní rychlostí a jeho následné jednání bylo vedeno výhradně snahou o dodržení pravidel silničního provozu v podmínkách snížené viditelnosti.
Samotné zastavování bylo ze strany zasahujících policistů vedeno způsobem, který objektivně neumožňoval jednoznačné vnímání výzvy k zastavení. Vzhledem ke tmě, dešti a vibracím zpětných zrcátek na nekvalitním povrchu vozovky byl nápis „STOP“ umístěný mezi intenzivně blikajícími majáky pro obviněného nečitelný. Obviněný přítomnost policejního vozidla registroval a v souladu s § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu ji interpretoval jako průjezd vozidla s právem přednostní jízdy k naléhavému zásahu. Této interpretaci mimo jakoukoli pochybnost odpovídá i jeho aktivní součinnost; blinkrem a gestikulací rukou dával hlídce najevo, že o ní ví a umožňuje jí bezpečné předjetí. Pokud policisté po dobu 4,5 km setrvávali v pozici za vozidlem a nevyužili možnosti předjetí či srozumitelnější výzvy, nelze jejich procesní pasivitu a taktická pochybení klást k tíži obviněného.
Konečně je třeba poukázat na neobvyklou horlivost zasahujících policistů, která ve smyslu judikatury NSS (7 As 83/2010 - 63) zpochybňuje jejich věrohodnost jako svědků. Agresivní vyjádření policistů v protokolu o tom, jaká donucovací opatření mohli vůči obviněnému použít, svědčí o jejich subjektivním emocionálním zaujetí, nikoliv o profesionálním výkonu služby. Obviněný výzvu k zastavení uposlechl bez zbytečného odkladu ve chvíli, kdy se stala srozumitelnou – tedy v osvětlené obci, kde mohl bezpečně zastavit, aniž by tvořil překážku v provozu. Vzhledem k výše uvedenému a k zásadním procesním rozporům v protokolu o ústním jednání, který vnitřně koliduje v otázce přítomnosti obviněného, obviněný navrhuje zastavení řízení.