Prvotní návrh upravené žaloby (JUDr. AI). Snad tam není hromada právnických hovadin
Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu pro nezákonnost, nepřezkoumatelnost, závažné procesní vady a porušení práva na spravedlivý proces.
II. Žalobní bod 1 — Ztráta odvolací instance, překvapivost rozhodnutí a zkrácení práva na obhajobu při změně kvalifikace zavinění
Správní orgán I. stupně výslovně uzavřel, že se žalobce dopustil přestupku ve formě VĚDOMÉ NEDBALOSTI podle § 15 odst. 3 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), přičemž dovozoval, že žalobce věděl o zónovém značení a bez přiměřených důvodů spoléhal, že zákaz neporuší.
Žalobce ve svém odvolání soustředil klíčovou skutkovou a právní argumentaci k vyvrácení vědomé nedbalosti — prokazoval omluvitelný skutkový omyl způsobený vizuální pastí rozestavěného území, hromadným parkováním dalších vozidel a nečitelností značení.
Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice dospěl k závěru, že vědomá nedbalost prokázána nebyla, avšak namísto zrušení prvoinstančního rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání SÁM PŘEKVALIFIKOVAL zavinění na NEVĚDOMOU NEDBALOST (§ 15 odst. 3 písm. b) zákona o přestupcích).
Tímto postupem žalovaný vydal tzv. PŘEKVAPIVÉ ROZHODNUTÍ. Žalobce byl zbaven možnosti bránit se odvoláním vůči nově formulované konstrukci nevědomé nedbalosti a vůči konkrétním hodnotícím úvahám žalovaného. Žalovaný tím porušil zásadu dvojinstančnosti správního řízení a zkrátil žalobce na jeho právu na obhajobu zakotveném v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
III. Žalobní bod 2 — Nepřezkoumatelnost výměry trestu, deformace obsahu spisu a nelogičnost nezkrácení pokuty při mírnějším zavinění
Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dopustil zjevné deformace obsahu spisu, když tvrdil, že správní orgán I. stupně při stanovení výše pokuty „nerozlišoval vědomou a nevědomou nedbalost“. Správní orgán I. stupně přitom na str. 10 svého rozhodnutí výslovně konstatoval vědomou nedbalost a z ní vycházel při odůvodnění výměry trestu.
Forma zavinění je podle § 37 písm. a) a b) zákona o přestupcích jedním z hlavních zákonných kritérií pro určení druhu a výměry správního trestu. Nevědomá nedbalost představuje mírnější formu zavinění s nižší intenzitou subjektivní škodlivosti než nedbalost vědomá.
Pokud žalovaný dospěl k závěru, že se žalobce dopustil mírnější formy zavinění, muselo nutně dojít ke snížení celkové závažnosti přestupku. Žalovaný však ponechal pokutu ve stejné výši 2 500 Kč (při zákonném rozpětí 2 000 až 5 000 Kč) bez jakéhokoliv přezkoumatelného zdůvodnění, proč zmírnění formy zavinění nevedlo k úpravě pokuty směrem k dolní hranici.
Žalovaný navíc nepřípustně změnil hodnocení evidenční karty řidiče. Zatímco prvoinstanční orgán hodnotil 3 předchozí záznamy v evidenční kartě řidiče jako polehčující okolnost ve prospěch žalobce, žalovaný tyto stejné záznamy použil jako přitěžující okolnost pro obhájení nezkrácení pokuty. Tím došlo k porušení zákazu reformatio in peius v odůvodnění výměry trestu a k nepřezkoumatelnosti výroku o sankci.
IV. Žalobní bod 3 — Vnitřní rozpornost rozhodnutí a absence materiální stránky přestupku
Žalovaný na jedné straně tvrdí, že předmětná parcela p. č. 3463/27 byla k XXX 2026 řádně zkolaudovanou veřejnou pozemní komunikací (kolaudační souhlas ze dne 28. 3. 2024), na druhé straně však materiální škodlivost dovozuje z toho, že vozidlo žalobce molo komplikovat manipulaci se stavebním materiálem pro vedlejší stavbu.
Pokud jde o zkolaudovanou veřejnou komunikaci, soukromý developer na ní nesmí bez povoleného záboru (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) skladovat materiál. Pokud zábor neexistoval, developer skladoval materiál nelegálně a stát nemůže prostřednictvím přestupkového práva chránit plynulost neoprávněné skládky materiálu.
Fotodokumentace ve spise (neporušená sněhová pokrývka bez stop techniky a neporušená červená chránička na zemi) prokazuje, že v daném místě a čase k žádné manipulaci nedocházelo a ohrožení plynulosti bylo objektivně vyloučeno. Žalovaný nahradil dokazování abstraktní hypotézou, čímž porušil judikaturu NSS (např. rozsudek č. j. 5 As 104/2008-45).
V. Žalobní bod 4 — Věcná nepříslušnost vydavatele Opatření obecné povahy č. 11 910
Správní trest byl uložen za nerespektování zónového značení stanoveného Opatřením obecné povahy č. 11 910 ze dne 23. 10. 2023, které vydal Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.
Žalovaný v odůvodnění výslovně konstatuje, že předmětná plocha je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je však k stanovení místní úpravy na veřejně přístupných účelových komunikacích věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností — tedy Magistrát města Ostravy, nikoli městský obvod.
Vydání OOP věcně nepříslušným orgánem zakládá jeho nezákonnost. Zákaz stání stanovený neplatným/nezákonným OOP nemůže vyvolávat právní účinky a jeho porušení nemůže být trestáno.
VI. Žalobní bod 5 — Odepření incidenčního přezkumu a nesplnění odkládací podmínky OOP
Žalovaný se odmítl zabývat platností a účinností podkladového OOP s odkazem na „presumpci správnosti“. Správní soud je však v řízení o žalobě povinen provést incidenční přezkum OOP (rozšířený senát NSS č. j. 1 Ao 1/2009-120).
V rámci incidenčního přezkumu žalobce namítá nesplnění odkládací podmínky v bodě 8 OOP č. 11 910 („platné poté, co stavba bude deklarována jako pozemní komunikace“). Kolaudační souhlas ze dne 28. 3. 2024 je stavebně-právním souhlasem s užíváním stavby, nikoli formálním deklaratorním aktem zařazení pozemní komunikace silničním správním úřadem (§ 3 zákona o pozemních komunikacích).
Autor
Téma: Ostrava - parkování kousek od Karoliny (Přečteno 8334 krát)