Stricto sensu je usnesení o odložení věci nezákonné. Pokud SO1 zjistí identitu řidiče kdykoli po uplynutí šedesátidenní pořádkové lhůty, ale před faktickým vydáním usnesení o odložení, odpadá zákonný důvod pro odložení.
Je k tomu judikatura? Ze zákona se to IMO přímo dovodit nedá. V rámci mojí velice rozsáhlé žaloby ve věci SPRDELe na MSvP jsem po tom pátral, a jednoznačnou opověď nenašel. Nicméně výhoda pro mne byla, že pochybili tak či tak, jestli to je lhůta prekluzivní, nebo pořádková. Rozvíjel jsem rozsáhlou argumentaci k obojímu, a právě i k té pořádkovosti specificky v tom, že voruad, jako obvykle, začal něco dělat PŮL ROKU poté, kdy se o někom dozvěděli, ale zkoušel samozřejmě mrzký výmluvy na to, že to bylo po lhůtě (těch 60 dní). Přičemž v té době jim už byly řadu měsíců nejaký skutečnosti známy, a pokud tomu nerozuměli, tak se IMO měli doptat výzvou k odstranění vad podání (takový to slovíčkaření že esli byl nahlášen ŘIDIČ, nebo OSOBA, KTERÁ VOZIDLEM DISPONUJE, apod.; totožnost ŘIDIČE provozovatel znát prostě NEMŮŽE, kór jako právnická osoba, pže ta jaksi fyzicky neexistuje a tak nemůže v tom autě sedět, žánop), anebo aspoň tu osobu rovnou předvolat k podání vysvětlení. Nikoli, jak to obvykle dělají, se na to vysrat, a vymlouvat se jak malí smradi právě na to, že to bylo po 60 dnech. Jejich první úkon po odeslání SPRDELních výzev (což reálně dělal automaton - Pha - což beru jako fakt) tak bylo rovnou usnesení o odložení a hned dvě minuty poté vydání hromadnýho Příkazu za to, co se za toho půl roku nastřádalo. Přičemž o vydání usnesení ani
vhodným způsobem neinformovali, což zákon vysloveně ukládá (todle nedělá tak 9 z 10 voruadů).
Soudu jsem v rámci shrnutí celé žaloby do stručnejch bodů „uložil“ právě vyřešení právní otázky postavení té 60denní lhůty (prekluzivní vs. pořádková).