Ještě přidám úvahu, kterou bych do správní žaloby rád zakomponoval:
Zde je podrobný právní rozbor toho, jakým způsobem Bc. XXX (SO1) na straně 5 a 6 rozhodnutí vystavěla svou argumentaci v otázce materiálního aspektu a v čem konkrétně je tato argumentace z pohledu správního práva chybná, vnitřně rozporná a napadnutelná u soudu.
Magistrát uplatnil pět základních argumentačních kroků, které však při konfrontaci s vašimi tvrdými daty z Portálu nehod zcela selhávají.
## 1. Krok: Teorie „přestupku v zásadě vždy“ (Presumpce škodlivosti)
* Co píše SO1: Úřad tvrdí, že „jednání, které zákonodárce označil za přestupek, je přestupkem v zásadě vždy“ a k vyloučení materiálního znaku dochází pouze ve „výjimečných případech“.
* Právní vada: SO1 zde otáčí logiku přestupkového práva. Nejvyšší správní soud (NSS) sice v judikatuře říká, že formální a materiální znak zpravidla splývají, ale zároveň dodává, že pokud obviněný snese vážné skutkové námitky, úřad nemůže aplikovat automatickou presumpci škodlivosti. Musí reálnou škodlivost dokázat, ne ji pouze předpokládat.
## 2. Krok: Konstrukce „abstraktního ohrožení zájmu“
* Co píše SO1: Úřad uvádí, že zákon o silničním provozu nevyžaduje vznik škody ani konkrétní ohrožení chodce, ale „postačuje ohrožení samotného zájmu chráněného zákonem, tj. zájmu na bezpečném provozu“.
* Právní vada: To je sice pravda u obecného nastavení zákona (přestupek je ohrožovací delikt), ale úřad tento princip zneužívá k tomu, aby se nemusel zabývat realitou. Pokud řidič prokáže, že jízda rychlostí 53 km/h v daném místě za 8,5 roku ani jednou zájem na bezpečném provozu neohrozila (výsledkem je 0 nehod), stává se pojem „ohrožení zájmu“ čistě fiktivním a ideologickým pojmem bez opory v realitě.
## 3. Krok: Realita
Na daném místě se páchají přestupky jak na běžícím pásu (běžně tu lidi na tachometru 65-70km/h mají).
Proti tomu statistika nehod říká - tady se prostě nehody nedějí.
Ale MP na takových místech stráví v listopadu přes 50% času a zjistí cca 60% listopadových přestupků.
Jsou jiná místa, která jsou objektivně riziková. Ale MP tam měří za celý měsíc jednou zhruba půl hodiny.
Jak SO1 v tomto kontextu vysvětlí, že měření je prováděno pro bezpečnost a ne pro plnění obecní kasy?
## 4. Krok: Ignorování fyzikální a lidské reality (Marginálnost)
* Co píše SO1: Úřad argumentuje obecnými poučkami, že „každé i menší překročení rychlostního limitu... snižuje dobu pro reakci řidiče a prodlužuje dráhu potřebnou pro zastavení“.
* Právní vada: Úřad zcela ignoruje judikát NSS sp. zn. 5 As 104/2008, podle kterého je u velmi nízkých překročení rychlosti úřad povinen zkoumat, zda toto překročení vůbec mělo intenzitu schopnou ohrozit společnost. Rychlost 53 km/h po odečtu (při odchylce měřidla ±3 km/h) je v podstatě na hranici lidské schopnosti udržet stabilní tlak na pedál a fyzikální rozdíl v brzdné dráze oproti 50 km/h je v řádu desítek centimetrů. Úřad toto smetl obecnou frází a nehodnotil marginálnost skutku.
## 5. Krok: Odmítnutí vnějších podmínek
* Co píše SO1: Úřad tvrdí, že dobrá viditelnost, sucho a minimální provoz „mohou mít význam při úvaze o výši ukládané sankce, nikoliv však samy o sobě pro závěr, že jednání nedosahuje intenzity přestupku“.
* Právní vada: To je zásadní právní omyl. Podle zákona o odpovědnosti za přestupky vnější okolnosti (povětrnostní podmínky, intenzita provozu) přímo určují míru společenské škodlivosti (materiální znak). Úřad je nemůže vykázat pouze do sféry „výměry pokuty“. Pokud jsou všechny vnější podmínky ideální, společenská nebezpečnost klesá k nule.
