Tady máte nějaké body do odvolání, kdyžtak si to upravte:
- protokol o nehodě je vyfabulovaný, je evidentně napsán na základě domněnek, protože takto děj vůbec neprobíhal - není pravda, že by řidič v důsledku nepřiměřené rychlosti jízdy nezvládl řízení, ani že by v důsledku toho řidič či spolujezdec upadl
- nebylo prokázáno žádné porušení povinností řidiče
- v době údajného přestupku jsem neřídil a ani k tomu nejsou ve spise žádné důkazy
- údajné místo údajné nehody zcela jistě nesouhlasí (jsou to opět domněnky), i sanitka byla jinde
- popis úrazu také nesouhlasí s realitou (...DOPLNIT ROZPORY...)
- nedošlo ani k žádnému podání vysvětlení (ani nebylo nic podepsáno), ani telefon jsem v té době neměl u sebe
- materiální stránka přestupku rozhodně není dána samotnou definicí skutkové podstaty přestupku, ale musí se vždy individuálně
posuzovat pro každý konkrétní případ, protože každý případ je jiný. Právě proto je v zákoně explicitně daná nutnost se zabývat
materiální stránkou přestupku. Pokud by materiální stránka byla dána pouze samotnou definicí skutkové podstaty přestupku (jak chybně
dovozuje správní orgán), zákonodárce by jistě do zákona nedával nutnost zabývat se materiální stránkou. Odkazovaný rozsudek NSS č. 5 AS 104/2008 učinil přesně opačný závěr, než jaký dovodil správní orgán. NSS zde výslovně uvádí, že
"Nelze tedy souhlasit s argumentem stěžovatele, že překročení nejvyšší povolené rychlosti, byť o jediný kilometr, naplňuje vždy a bez dalšího materiální znak přestupku."
- v tomto případě nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nikdo totiž neví, kde se to stalo, co se stalo a co tomu předcházelo, žádní svědci uvedeni nejsou.
