Zkusil jsem z toho rovnou vykouzlit nicotnost, totiž tak, jak se odvolávají na §, podle kterejch rozhodli (a ty se zpětně odvolávají na § 111 a 112, který tam ai oni explicitně zmiňují, že se obdobně použijou ai v řízení o námitce), tak v nich stojí, že doplňovat a činit podání je možno až do rozhodnutí, a že pokud je neúplný/vadný podání doplněno (vada odstraněna), tak se na něj hledí jako na úplný a včasný (na to prvotní vadný podání). Je tady zjevnej rozpor, když ve výroku tvrdí, že rozhodli podle ustanovení, a v odůvodnění pak napíšou, že udělali něco úplně jinýho v rozporu s těma ustanoveníma. Tak podle mě to není prostá nezákonnost, ale jsou to jak z definice vady, který rozhodnutí činí zjevně vnitřně rozporným.
Plus je tam ta stať o materiální pravdě, kdy není určená zjevně prekluzivní lhůta pro doplnění vadnýho podání, ale pokud se věcí začnou zabývat až pozdějš, dle této zásady k tomu přihlídnout/zabývat se tím musí.