Je na to ustálená judikatura, kterou určitě hravě najdete sám.
IIRC, jádrem argumentace je víceméně textualistický výklad § 37 a § 40 správního řádu. Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu [...], je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě [...]
Takže podání je učiněno až když věcně a místně příslušnému orgánu dojde (a věcně příslušným pro podání odvolání je SO1, i když to následně většinou bude vyřizovat SO2). Nepíše se tam nic o tom, kdo to orgánu poslal (či přeposlal) a co se dělo dřív, než to příslušnému orgánu došlo. V § 40 je pak zopakováno, že při vázání úkonu na lhůtu je rozhodující učinění podání (tedy opět kdy to cílovému SO došlo), ale dále je tam fikce, že lhůta se zachovává ve vazbě na odeslání klasickou šnečí poštou. Tedy formálně, když podání odešlu D1 poštou a orgánu dojde D2, stále je učiněno až D2 (a od tohoto data se budou odvozovat různé lhůty třeba na vydání rozhodnutí atp.), ale pouze ve vztahu k právnímu posouzení otázky, zda je či není konkrétní úkon učiněný ve lhůtě, se finguje, jako by podání dorazilo už D1. Výjimka se týká pouze klasické pošty, takže třeba pro podání skrz DS nebo nějakou jinou zkratku neplatí (ale to v praxi až na okrajové případy nemá větší dopad, protože u elektronických systémů obvykle bude platit D1 == D2). Ve formulaci té poštovní fikce taky není ani slovo o tom, kdo to podal, takže to soudy vztáhly i na nepříslušný SO, který podání přeposílá příslušnému ...