Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[anonym3628]

Ještě jsem vám našel tohle:
https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Text/746770

Týká se to sice doručování dle daňového řádu, ale považuji za vysoce pravděpodobné, že stejné závěry by byly dovozeny i pro přestupkové řízení.

[47] Rozšířený senát dochází k závěru, že mezi případy materiálního doručení zmocněnci účastníka je však třeba řadit i situaci, kdy opravný prostředek či jinou reakci nepodá zástupce, ale účastník, nicméně z podání je zřejmé, že byl naplněn stěžejní účel zastoupení. Jak bylo rozebráno shora v části III.2.1, účelem doručování zástupci je to, aby mohl účastníka kvalifikovaně zastupovat v řízení a vyrovnávat jeho informační deficit. Má-li však zastoupení plnit svůj účel a účastník se rozhodne učinit nějaký úkon v řízení sám, je třeba, aby o něm se svým zástupcem komunikoval.

(…)

[49] Pokud tedy účastník učiní vůči správci daně podání obsahově reagující na doručenou písemnost sám, je třeba vycházet z toho, že o svém podání a s ním související doručovanou písemností vyrozumí nejpozději v den učinění tohoto podání i svého zástupce. S ohledem na principy vztahu zastoupení totiž měl a mohl účastník se zástupcem učinění podání konzultovat, nebo o něm zástupce alespoň vyrozumět, stejně jako o obsahu doručované písemnosti.

[50] To samozřejmě neplatí tehdy, kdy je již z podání samotného zřejmé, že tomu tak nebylo, nebo o tom existují závažné pochybnosti. Tak tomu bude například u blanketního podání, které může zmocnitel podat pouze z důvodu právní jistoty v domnění, že kvalifikované podání učiní zástupce na základě jemu doručeného rozhodnutí. Stejně nemůže daný předpoklad platit u podání, ve kterém účastník uvede, že bylo chybně doručováno jemu, a ne zástupci a bude žádat, aby správce daně písemnost doručil zástupci. Daný závěr nelze vztáhnout ani na situaci, kdy bude evidentní, že je účastník významně omezen v možnosti se zástupcem komunikovat. Tak tomu může být například tehdy, kdy je omezen na osobní svobodě.

Vzhledem k výše uvedenému je tedy možné, že chybou bylo, že sám obviněný se proti rozhodnutí odvolal a uvedl i důvody odvolání, protože to “měl a mohl” se zmocněncem konzultovat. V tom případě by odvolací lhůta počínala běžet dnem, kdy obviněný doplnil své blanketní odvolání, protože nejpozději ten den se s rozhodnutím “seznámil” i zmocněnec. Pokud by však obviněný podal pouze blanketní odvolání a spoléhal se na to, že konkrétní důvody doplní zmocněnec, byla by situace odlišná. Podobná úvaha je nastíněná i v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 32 A 16/2021 - 30 v bodě 23.

https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/ksbr/32-a-16-2021-30

Takže je možné, že z toho nepůjde vytěžit víc než to, že SO2 ve vlastním zájmu bude opatrnější a raději počká na případné odvolání zmocněnce. Na druhou stranu pokud SO obdrží odvolaní od obviněného a pak i od zmocněnce, jsem toho názoru, že minimálně existuje pochybnost o tom, že měl obviněný možnost se zmocněncem komunikovat.

[Montgomery]

Lost. Odpoledne přidám rozhodnutí. Asi bych to zkrátil takto: Obviněný je vinen, protože jsme to prostě řekli. Tečka.

[Montgomery]

Přidávám.

[ladin]

Prosím ve zkratce popis časové osy za květen a červen.
Řidička nahlédla do spisu, nic moc to nepřineslo, žádné podstatné vyjádření se nekonalo?
Vám (ne)bylo jakožto zmocněnci doručeno opožděně rozhodnutí SO1 a rozhodl jste se na to nijak nereagovat? To byla rezignace nebo taktika před soudem či přezkumným řízením?

[Montgomery]

Přišla výzva k seznámení s podklady, do spisu přidali návod k obsluze a tu pomůcku. Manželka tam šla, ofotila si to. Následně jsem jejím jménem odeslal vyjádření, ve kterém jsem napadnul platnost toho kalibračního listu, k tomu jsem připojil asi deset příloh. Mezitím se zde diskutovalo o tom, jestli má nebo nemá přínos, abych jako zmocněnec znova podal odvolání. Přišlo mi to takové nejednoznačné, a navíc jsem hloupě nabyl sebevědomí, že s těmi zaslanými argumenty to nelze prohrát, takže jsem to odvolání nakonec neodeslal. Teď vidím, že to byla chyba. No nyní teda přemýšlím, zda má smysl jít do správní žaloby.

[kdo]

Správní žalobu Vám rád napíšu. Mám domluveno s uživatelem frantisek, že OSBID je ochoten zaplatit SOP, pokud bude jedním z hlavních bodů žaloby napadení neplatnosti ověřovacího listu.

[Jonas]

Takže úhly atd odvolací orgán zamítl tím, že hlava může být pouze ve třech polohách a pokud je vozidlo na fotce správně, tak byl dodržen úhel. Technicky tento fakt ale není nikde uveden. Takže opět nepodložené tvrzení. Větší nesmysl jsem nečetl. Oni si opravdu můžou dělat co chtějí a nezabývat se jakýmkoliv argumentem o nedodržení úhlu. Vtipné je, že odvolací orgán bude korigovat materiální aspekt — v podstatě tam nacpe copy pastu a hotovo. Určitě jděte do správní žaloby jak radí Kdo. Po přečtení Vašeho rozhodnutí se zřejmě také budu muset vydat stejnou cestou.

[kdo]

Připravil jsem první verzi návrhu žaloby. Dávám k připomínkám.

Krajský soud v Plzni
Veleslavínova 40
306 36 Plzeň

Žalobkyně: XXXXXX, nar. XXXXXX, bytem XXXXXX
Žalovaný: Krajský úřad Karlovarského kraje se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary

Přílohy:
Vyjádření Českého metrologického institutu č. j. CMI-2116/2026/0114 ze dne 20. 4. 2026
Příloha k účetní závěrce společnosti RAMET a.s. za rok 2024
Prohlášení o převodu obchodního závodu
Strana 16 návodu k zařízení RAMER10 C

ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍHO ORGÁNU

podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 10. 6. 2026, č. j. XXXXXX


I.

Žalovaný vydal dne 10. 6. 2026 rozhodnutí č. j. XXXXXX (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil rozhodnutí Městského úřadu Sokolov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 7. 2025, č. j. XXXXXX. Změna spočívala v opravě zmatečného data spáchání přestupku ve výroku z původního neexistujícího data „05.032.2025“ na „05.03.2025“. V ostatních částech žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.

Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. Přestupku se měla dopustit tím, že dne 5. 3. 2025 v čase 15:08 hodin řídila v obci Loket - Údolí, na silnici č. II/209, motorové vozidlo zn. Škoda, přičemž jí měla být silničním rychloměrem RAMER10 C naměřena rychlost 70 km/h (po odečtení tolerance 67 km/h) v úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h. Za to jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 2.500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.

Žalobkyně je přesvědčena, že výše uvedená rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně jsou nesprávná, nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů (což je o to závažnější, že v případě žalovaného se jedná o odvolací správní orgán, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 47 A 32/2012-38 ze dne 28. 7. 2014) a trpí zásadními (nejen) právními vadami, které žalobkyně dále v tomto podání specifikuje, a že jejich vydáním došlo k porušení zákona a žalobkyně jimi byla významně zkrácena na svých právech. Proto žalobkyně podává tuto žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí jako celku.

II.

Žalobkyně namítá, že žalovaný v odvolacím řízení zcela popřel zásadu dvouinstančnosti správního řízení, která je integrální součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Žalovaný nepřípustně nahradil činnost prvostupňového správního orgánu tím, že v odvolacím řízení ex post sanoval jak fatální věcnou zmatečnost samotného výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i absolutní deficit v dokazování stran technické správnosti měření. Žalobkyně tak byla zbavena možnosti brojit proti novému skutkovému stavu a nově formulovanému výroku v rámci řádného opravného prostředku.
 
Výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 22.7. 2025 obsahoval datum spáchání přestupku „05.032.2025“. Výrok rozhodnutí o přestupku je přitom nejdůležitější částí rozhodnutí, která závazně individualizuje skutek. Pokud byl prvostupňový výrok zmatečný, trpělo rozhodnutí nepřezkoumatelností. Žalovaný toto pochybení nemohl zhojit tím, že výrok sám v odvolacím řízení změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Změna data spáchání skutku ve výroku o vině je zásadním zásahem do totožnosti skutku a jejím provedením v odvolací instanci byla žalobkyně zbavena možnosti se proti takto nově vymezenému skutku věcně hájit v řádném odvolacím řízení.
Tato zmatečnost výroku přímo koresponduje s tím, že před správním orgánem prvního stupně nebylo vůbec prokázáno, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze zařízení RAMER10 C a že vozidlo žalobkyně se v okamžiku měření nacházelo ve správné poloze. Správní orgán prvního stupně se geometrickým vyhodnocením polohy měřeného vozidla vůbec nezabýval. Žalovaný toto selhání identifikoval a v odvolacím řízení si od Policie ČR vyžádal interní dokument, pomocí nějž následně v odvolacím řízení sám poprvé provedl vizuální a geometrické hodnocení polohy vozidla žalobkyně s využitím této nově obstarané pomůcky, čímž zatížil řízení jednostupňovým dokazováním stran samotné podstaty obvinění.
 
Žalobkyně dále poukazuje na závažný procesní deficit spočívající v tom, že v průběhu celého správního řízení nebyl proveden výslech zasahujících policistů, kteří měření na místě prováděli. Ani žalovaný ani správní orgán prvního stupně se tedy obsluhy rychloměru vůbec nedotázali, jakým způsobem přístroj RAMER10 C na místě fyzicky nastavila, zda dodržela návodem předepsané postupy a jak vyhodnotila přítomnost okolních reflexních ploch, ačkoliv ze spisového materiálu vyplývá přímé a zcela zjevné porušení metodiky práce s měřidlem, které žalobkyně v odvolání podrobně namítala.

Podle oficiálního návodu k obsluze zařízení RAMER10 C je totiž striktně vyžadována důslednost při nastavování citlivosti měřicí jednotky, která se provádí změnou dosahu. Oficiální návod k RAMER10 na straně 16 výslovně uvádí: „V praxi platí, že změna dosahu začíná vždy na hodnotě 20 m a zvyšuje se až v případě vynechávání měření.“ Ze záznamu o přestupku v projednávané věci však jednoznačně vyplývá, že obsluha měla nastaven dosah 60 m. Skutečnost, že obsluha zvolila dosah 60 m, představuje v daném specifickém prostředí přímé porušení návodu k obsluze, který dále výslovně uvádí na straně 16: „Dosah 60 m tj. maximální citlivost, nastavujeme pouze za mimořádně špatných meteorologických podmínek nebo při bočním odstupu od osy měřených vozidel větším než 12 m.“ Tento závěr zcela jednoznačně potvrzuje i přiložené vyjádření Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) ze dne 20. 4. 2026, č. j. CMI-2116/2026/0114. ČMI v bodě 8 tohoto vyjádření výslovně uvádí, že „měření s nízkou citlivostí je doporučeno návodem k obsluze“ a v bodě 7 dodává, že „nevhodně nastavená citlivost může způsobovat problémy s odrazy“. ČMI v odpovědích č. 1 a č. 4 rovněž výslovně potvrdil, že přístroj „nedisponuje žádnou automatikou, která by vyřadila z dalšího procesu každé, jakkoliv nesprávně provedené měření“ a parazitní reflexe automaticky nerozpoznává. Nastavení citlivosti (dosahu) na 60 m v prostředí, kde se v blízkosti měřeného vozidla nachází souvislá reflexní kovová překážka (svodidla), sloup, vyvýšená mez a na ní stromy přímo ukazuje na to, že radar z důvodu zbytečně vysoké citlivosti neregistroval reálný pohyb vozidla žalobkyně, nýbrž fázový posun signálu podél svodidel (tzv. vlnovodný efekt a vznik falešného cíle v důsledku parazitních reflexí). Pokud obsluha dosah zvýšila protože měření vynechávalo, pak byl přístroj zjevně nestabilní a měření nemělo být v daném místě vůbec prováděno. Pokud by na druhou stranu měření nevynechávalo, obsluha by nastavením vysoké citlivosti přímo porušila povinnost postupovat v souladu s návodem, čímž by vědomě (byla-li proškolena, musela to vědět) vyvolala riziko vzniku parazitních odrazů.

Jelikož správní orgán prvního stupně i žalovaný rezignovali na výslech zasahujících policistů, nebyly důvody pro toto nestandardní nastavení přístroje jakkoliv procesně ověřeny. Tvrzení žalovaného, že měření bylo provedeno bezchybně, je za těchto okolností nikterak nepodloženým a nepravdivým tvrzením a zásadním překročením mezí správního uvážení, neboť je v přímém rozporu s technickou dokumentací výrobce i přiloženým stanoviskem ČMI. Rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné, neboť skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s § 3 správního řádu.

Nadto dle právního názoru žalobkyně formální zaslání výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu shora popsané porušení principu dvouinstančnosti správního řízení nezhojuje, neboť možnost vyjádřit se nenahrazuje ztrátu práva na podání opravného prostředku proti novým skutkovým a technickým závěrům odvolacího orgánu. Odvolací orgán sice samozřejmě může doplňovat dokazování (§ 90 odst. 3 správního řádu), ale nesmí tím nahrazovat činnost orgánu prvního stupně v takovém rozsahu, že fakticky poprvé provede klíčový důkaz určující vinu. Pokud prvoinstanční orgán vůbec nedisponoval podkladem pro vyhodnocení polohy vozidla, byl skutkový stav zjištěn zcela nedostatečně, a tedy bylo povinností žalovaného rozhodnutí správního orgánu zrušit.

III.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítl námitku žalobkyně směřující proti zákonnosti ověřovacího listu č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024 s odkazem na presumpci správnosti veřejné listiny a s tvrzením, že správnímu orgánu nepřísluší zkoumat vnitřní a personální poměry autorizovaného subjektu. Tento právní závěr je nesprávný, neprovedením důkazů svědčících o nezákonnosti ověřovacího listu byla žalobkyně zcela zásadním způsobem zkrácena na svých právech. Presumpce správnosti veřejnoprávní listiny je pouhou právní domněnkou, kterou lze věcnými důkazy vyvrátit, což žalobkyně v řízení učinila.

Žalobkyně zjistila z veřejně dostupných zdrojů, že existuje důvodné podezření, že ze strany RAMET a.s. (IČO 25638891) dochází k dlouhodobému a soustavnému porušování zákona o metrologii č. 505/1990 Sb. (zejm. § 16), § 9 metrologické vyhlášky č. 262/2000 Sb., metodického pokynu ÚNMZ i podmínek autorizace AMS K22. Z podkladů, které RAMET a.s. sama vložila do Sbírky listin Obchodního rejstříku, vyplývá, že v době vydání ověřovacího listu č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024 byla tato společnost de facto prázdnou schránkou bez personálního a materiálního substrátu, přičemž činnost AMS fakticky vykonávala a ověřovací list vydala jiná (neautorizovaná) právnická osoba, a to RAMET s.r.o. (IČO 44018746), což je nutno v pochybnostech vyložit ve prospěch žalobkyně tak, že úřední listina (ověřovací list měřidla RAMER č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024), jež je součástí spisového materiálu, je nezákonným výstupem neoprávněného výkonu delegované veřejné moci ze strany subjektu bez autorizace.

V Příloze k účetní závěrce společnosti RAMET a.s. za rok 2024, v jehož průběhu byl ověřovací list č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024 vydán, společnost v bodě 27 (Předpoklad nepřetržitého trvání společnosti) výslovně uvádí: „Činnost společnosti byla převedena k 1. 1. 2020 do společnosti RAMET s.r.o.“ Z této veřejné listiny lze zároveň zjistit, že RAMET a.s. za období roku 2024 vykazuje 0 zaměstnanců, 0 Kč na mzdových nákladech a 0 Kč tržeb z metrologických služeb. Držitel autorizace prokazatelně neměl, v přímém rozporu se zákonem i podmínkami autorizace, ani jednoho zaměstnance (metrologa) a nevykazoval žádnou provozní metrologickou činnost. Dne 30. 12. 2019 podepsaly společnosti RAMET a.s. a RAMET s.r.o. Prohlášení o převodu obchodního závodu, jímž RAMET a.s. převedla na RAMET s.r.o. téměř veškerý majetek, smlouvy a všechny zaměstnance. Podle konstantní judikatury NSS však smluvním převodem obchodního závodu nemůže dojít k převodu veřejnoprávní autorizace, která je vázána na konkrétní správní rozhodnutí ÚNMZ a je nepřevoditelná. RAMET a.s. nemůže dle právního názoru žalobkyně ani důvěryhodně tvrdit, že podmínky autorizace plnila materiálně prostřednictvím vnitrokoncernového pronájmu personálu a laboratoří od sesterské RAMET s.r.o., neboť příloha účetní závěrky prokazuje, že vzájemné obchody mezi spřízněnými entitami činily 0 Kč. Mezi RAMET a.s. a RAMET s.r.o. tedy neexistoval žádný smluvní vztah, na jehož základě by držitel autorizace disponoval technickým zázemím a potřebným personálem. Tuto změnu ve stavu zaměstnanců RAMET a.s. v rozporu se svými zákonnými povinnostmi nikdy neohlásila ÚNMZ, jak vyplývá z detailu autorizace č. j. 639/00/20 ve veřejně dostupné aplikaci ÚNMZ (viz https://aplikace.unmz.cz/ams/index.php?menu=7&kategorie=1&znacka=&id_sidlo=23&dok=V).

Z výše uvedených důkazů vyplývá, že ověřovací list č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024, jenž slouží jako zásadní důkaz o zákonnosti provedeného měření, je velice pravděpodobně produktem nezákonné praxe spočívající v tom, že Policie ČR si metrologické ověření radarů objednala a zaplatila u neautorizovaného subjektu RAMET s.r.o., toto ověření provedli zaměstnanci neautorizovaného subjektu RAMET s.r.o., ale vzhledem k nulovým mzdám a nulovým vnitrokoncernovým nákupům v RAMET a.s. tito lidé nebyli oprávněni z pohledu zákona o metrologii a podmínek autorizace k ověřování měřidel ani k použití razítka AMS K22, což činí ověřovací list nezákonným a jako důkazní prostředek nepoužitelným. Argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí tvrzením, že presumpci správnosti ověřovacího listu nelze prolomit poukazem na vnitřní poměry autorizovaného subjektu, nýbrž jen konkrétními důvody zpochybňujícími správnost měření, považuje žalobkyně za zcela lichou. Pokud měřící zařízení nemělo ověřovací list vystavený v souladu se zákonem, nelze jeho výstupy bez dalšího vůbec použít jako důkaz. Nadto žalobkyně v doplnění svého odvolání na konkrétní vady měření výslovně a věcně poukázala. Žalobkyně je dále přesvědčena, že bylo povinností správního orgánu její věcné a veřejnými listinami podložené závěry přezkoumat, a nikoli je odbýt paušálním tvrzením, že k tomu je příslušný ÚNMZ. I kdyby ÚNMZ v budoucnu nedostatky v autorizaci AMS K22 zjistil a autorizaci zrušil, na věc žalobkyně už by tyto jeho kroky neměly žádný dopad. Proto je žalobkyně přesvědčena, že bylo povinností žalovaného se jejími věcnými a listinami podloženými argumenty zpochybňujícími správnost ověřovacího listu zabývat jakožto naprosto zásadním podkladem rozhodnutí.

Žalobkyně z důvodů shora uvedených navrhuje, aby byl k potvrzení (ne)zákonnosti postupu vydání ověřovacího listu vyslechnuti jako svědci pan Ing. Viktor Lokaj, vedoucí AMS K22, a pana Tomáš Foltýn, toho času zaměstnanci RAMET s.r.o., a to za účelem zodpovězení otázek, v jakém pracovněprávním či jiném poměru byli ke společnosti RAMET a.s. v době podpisu a vyhotovení ověřovacího listu č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024, kdo jim za výkon metrologické činnosti spojené s tímto ověřením vyplatil mzdu či jinou odměnu, na zařízení ve vlastnictví které osoby, v čích prostorách a na čí náklad bylo předmětné měřidlo fakticky testováno a ověřováno a kdo jim udělil pokyn k provedení tohoto ověření a k použití razítka AMS K22. Žalobkyni je známo pravidlo presumpce správnosti ověřovacího listu jako veřejné listiny. Je nicméně zcela přesvědčena, že existuje do té míry zřetelná pochybnost o zákonnosti vzniku ověřovacího listu č. č. 065/24 ze dne 21. 3. 2024, že by odmítnutí provedení navržené svědecké výpovědi bylo upřením ústavně garantovaného práva žalobkyně na obhajobu.

Skutečnost, že žalovaný musel v odvolacím řízení složitě doplňovat spis o necertifikované vyhodnocovací pomůcky, aby se pokusil laicky obhájil geometrii měření, je přímým důsledkem toho, že nastavení měřícího zařízení bylo nesprávné a samotné metrologické ověření přístroje bylo provedeno nezákonně subjektem bez personální kapacity. Pokud by měřidlo bylo řádně ověřeno, žalovaný by nemusel procesně nepřípustným způsobem v odvolacím řízení suplovat roli prvostupňového orgánu i technického znalce a ignorovat zjevné porušení návodu k obsluze spočívající v chybném nastavení dosahu 60 metrů.

IV.

Důkazní návrhy:
- Strana 16 návodu k zařízení RAMER10 C k prokázání, že nastavení měřícího zařízení nebylo provedeno v souladu s návodem.
- Příloha k účetní závěrce společnosti RAMET a.s. za rok 2024 (Sbírka listin Krajského soudu v Brně, oddíl B, vložka 2521) k prokázání nulového počtu zaměstnanců, nulových mzdových nákladů a nulových výnosů z metrologie držitele autorizace v době vydání ověřovacího listu.
- Svědecký výslech zaměstnanců RAMET s.r.o., pana Ing. Viktora Lokaje, vedoucího AMS K22, a pana Tomáše Foltýna k prokázání, že 21. 3. 2024 nebyli tito pánové zaměstnanci RAMET a.s., a úkon ověření provedli pro neautorizovaný subjekt RAMET s.r.o.
- Smlouva či objednávka, jíž Policie ČR objednala ověření u RAMET s.r.o., a faktura, kterou za provedení této činnosti RAMET s.r.o. vystavila.
- Vyjádření Českého metrologického institutu (ČMI) ze dne 20. 04. 2026, č. j. CMI-2116/2026/0114 k důkazu o tom, že stanovené měřidlo RAMER10 C neumí automaticky detekovat ani vyřadit chybná měření či parazitní reflexe, a že nevhodně nastavená citlivost způsobuje problémy s odrazy.

V.

Žalobkyně navrhuje, aby Krajský soud v Plzni vydal tento rozsudek:
1. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 10. 6. 2026, č. j. XXXXXX, jakož i rozhodnutí Městského úřadu Sokolov ze dne 22. 7. 2025, č. j. XXXXXX, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu projednání.
2. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení o žalobě do 5 dnů od právní moci tohoto rozsudku.