Ještě jsem vám našel tohle:
https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Text/746770Týká se to sice doručování dle daňového řádu, ale považuji za vysoce pravděpodobné, že stejné závěry by byly dovozeny i pro přestupkové řízení.
[47] Rozšířený senát dochází k závěru, že mezi případy materiálního doručení zmocněnci účastníka je však třeba řadit i situaci, kdy opravný prostředek či jinou reakci nepodá zástupce, ale účastník, nicméně z podání je zřejmé, že byl naplněn stěžejní účel zastoupení. Jak bylo rozebráno shora v části III.2.1, účelem doručování zástupci je to, aby mohl účastníka kvalifikovaně zastupovat v řízení a vyrovnávat jeho informační deficit. Má-li však zastoupení plnit svůj účel a účastník se rozhodne učinit nějaký úkon v řízení sám, je třeba, aby o něm se svým zástupcem komunikoval.
(…)
[49] Pokud tedy účastník učiní vůči správci daně podání obsahově reagující na doručenou písemnost sám, je třeba vycházet z toho, že o svém podání a s ním související doručovanou písemností vyrozumí nejpozději v den učinění tohoto podání i svého zástupce. S ohledem na principy vztahu zastoupení totiž měl a mohl účastník se zástupcem učinění podání konzultovat, nebo o něm zástupce alespoň vyrozumět, stejně jako o obsahu doručované písemnosti.
[50] To samozřejmě neplatí tehdy, kdy je již z podání samotného zřejmé, že tomu tak nebylo, nebo o tom existují závažné pochybnosti. Tak tomu bude například u blanketního podání, které může zmocnitel podat pouze z důvodu právní jistoty v domnění, že kvalifikované podání učiní zástupce na základě jemu doručeného rozhodnutí. Stejně nemůže daný předpoklad platit u podání, ve kterém účastník uvede, že bylo chybně doručováno jemu, a ne zástupci a bude žádat, aby správce daně písemnost doručil zástupci. Daný závěr nelze vztáhnout ani na situaci, kdy bude evidentní, že je účastník významně omezen v možnosti se zástupcem komunikovat. Tak tomu může být například tehdy, kdy je omezen na osobní svobodě.
Vzhledem k výše uvedenému je tedy možné, že chybou bylo, že sám obviněný se proti rozhodnutí odvolal a uvedl i důvody odvolání, protože to “měl a mohl” se zmocněncem konzultovat. V tom případě by odvolací lhůta počínala běžet dnem, kdy obviněný doplnil své blanketní odvolání, protože nejpozději ten den se s rozhodnutím “seznámil” i zmocněnec. Pokud by však obviněný podal pouze blanketní odvolání a spoléhal se na to, že konkrétní důvody doplní zmocněnec, byla by situace odlišná. Podobná úvaha je nastíněná i v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 32 A 16/2021 - 30 v bodě 23.
https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/ksbr/32-a-16-2021-30Takže je možné, že z toho nepůjde vytěžit víc než to, že SO2 ve vlastním zájmu bude opatrnější a raději počká na případné odvolání zmocněnce. Na druhou stranu pokud SO obdrží odvolaní od obviněného a pak i od zmocněnce, jsem toho názoru, že minimálně existuje pochybnost o tom, že měl obviněný možnost se zmocněncem komunikovat.
