Pokud je z okolností zřejmé, že se rozhodnutí k zmocněnci dostalo i přesto, že mu nebylo přímo zasláno (např. to lze dovodit z toho, že se zmocněnec proti němu odvolal), tak by mohlo být považováno za materiálně doručené zmocněnci dnem, kdy se s ním reálně seznámil.
Pokud ale zmocněnec o rozhodnutí nevěděl až do doby, kdy mu jej doručil SO2 (resp. z okolností aspoň nevyplývá, že by o něm věděl), pak se obávám, že odvolací lhůta začala běžet až s doručením zmocněnci. V takovém případě nechť zmocněnec na nic nečeká a podá si blanketní odvolání.
Pouze v rychlosti dávám citaci z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 33 A 45/2022-36, ale obsahuje i odkazy na judikaturu NSS, tak si je nastudujte.
Jestliže pak dojde k tomu, že je písemnost doručena zastoupenému, začne i přesto běžet lhůta k provedení úkonu, který z písemnosti vyplývá, až doručením písemnosti zástupci (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009, č. j. 7 Azs 21/2009-60, ze dne 12. 9. 2013, č. j. 9 As 103/2012-41, či ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016-26; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Pokud doručení písemnosti zastoupenému nemá podle § 34 odst. 2 s. ř. účinky pro běh lhůt, v praxi to znamená, že lhůta pro provedení určitého úkonu, která by z takové písemnosti vyplývala, se bude počítat nikoliv od doručení písemnosti zastoupenému, ale výlučně od doručení písemnosti zástupci (srov. k tomu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2012, č. j. 78 A 5/2011-31).
https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/ksbr/33-a-45-2022-36Využití prodloužené třicetidenní lhůty pro odvolání se proti neoznámenému rozhodnutí vidím jako nemožné, protože zmocněnci již bylo doručeno, tudíž se již nejedná o neoznámené rozhodnutí. Je ovšem též otázkou, jak zní poučení :-)
