Včera mi při cestě do A kamarádka - ambulantní psycholog - řekla, jestli to není třeba tím, že když někoho předjedu - on to bere jako prohru.
Že mu dávám svým předjížděním pocit, že jsem lepší, umím lépe vyhodnotit situaci - že umím líp jezdit, a že jede vadně, což předjížděný řidič si rozhodně o sobě nemyslí.
Ale já jen vyhodnotil, že NECHCI za takovým ŘIDIČEM jet, že mi jeho řidičské umění, rozhodování za volantem o rychlosti a stylu jízdy nevyhovuje.
Jeli jsme do Rakouska a u Hrabětic loudal - taková SUV krabice -

Land Rover

... celou cestu Hraběticemi 30 km/h, za Hraběticemi jsem ho předjel, ale on ve své "CAR" to neunesl, a stíhal mne.
Sennheiser.1/ V Rakousku platí pravidlo, že když na křižovatce padne oranžová, všichni dají za 1 a při zelené se všichni rozjedou. Každý čumí na semafor, ne na babu, či do mobilu.
2/ Takových snad ubývá. Je přece jasný, že ten který pomalu předjíždí nikdy nepřidá. A na našich dálnicích jezdit nad 160 považuji za hazard.
MHeppdíky Vašemu příspěvku jsem si zavzpomínal --- :-)
Když jsem si místo strašidelně rezavé Š100L z 1974 koupil jetou Š105S z 1980, která měla pouze písty a válce ze 120, měl jsem teprve rok papíry a připadal jsem si konečně jako
řidič-majitel AUTA - sebevědomím ředitel Galaxie. Za rok na to, jsem musel přesedlat na Škodu 120L s karoserií 120LS (čtyřoká 1983), protože všichni měli Favority a já se 105 byl brzdou. Pak jsem musel přesedlat na Fačko 136L abych zase měl "AUTO". A komunistický Fáčka na tu dobu jezdili velmi pěkně.
Hezký svátek 17.11. všem