Být Vámi, držel bych se zvolené strategie a už ji nijak neměnil. Kolegové popisují aktivní přístup k obhajobě, ale já si nemyslím, že je tady potřeba.
Pokud se Vám zdá, že dostáváte protichůdné rady, tak je to proto, že v přeshraničním stíhání přestupků je bordel. Každá země má jiné předpisy a pokouší se je nějakými způsoby aplikovat na cizince a dostat z nich peníze. S tím se tady (skoro) všichni jako neprávníci zkoušíme nějak vypořádat tak, aby to nejlépe řešilo naši situaci. Za mě je mrtvý brouk relevantní strategie v případě, že člověk na danou zemi nemá nějaké užší vazby, což jste nepsal. Na druhou stranu aktivní přístup je lepší v případě, že do země cestujete často, nebo tam třeba pracujete.
Proč mrtvý brouk ve Vašem případě? O přeshraniční vymáhání pokuty přes naše soudy se, pokud vím, zatím nikdo nepokusil. Moc si nedovedu představit, že by rozjížděli nový proces kvůli Vašemu bagatelnímu přestupku. Zbývá co dělat s těmi návštěvami u nich. Při frekvenci jízd do Rakouska "několikrát ročně" je IMHO pořád jen nízká pravděpodobnost toho, že Vás zastaví místní fízli+ prolustrují natolik, že uvidí nějaký dluh. Pokud nastane nejhorší možnost, budete to prostě muset zaplatit. To mi přijde pořád jako OK stav - můžete to pak brát třeba jako příspěvek na charitu - i fízl musí něco žrát.
Dovolím si uvést své zkušenosti s pokutami za rychlost v Rakousku.
Záleží na regionu. Tam, kde je tříproudá dálnice a velký provoz, tak tam mi přišly vždy výzvy obyčejnou poštou, které byly ignorovány (nedošly) a dál už nebylo nic, takhle nám do firmy přicestovalo několik menších desítek dopisů za posledních 5 let. K žádným excesům na silnici nedošlo, auta jsou firemní a nebo z firmy na firmu změnila majitele, nikoliv značku. Jiná situace se mi stala při cestě na motorce z Prahy do Chorvatska, kde jsem se jako pirát v městě Liezen dopustil strašného přestupku, kdy jsem z kopce hned na kraji obce překročil rychlost o celých 15 km/h ve všední prázdninový den, nikde nikdo, ale to je jedno. Následoval obyčejný dopis majiteli - firmě (ignorováno), za asi 3 týdny došel doporučený dopis, který byl omylem převzat, kdy jsem sám sebe jako jednatel nahlásil jako řidiče, dále přišel obyčejný dopis adresovaný na mojí osobu do místa trvalého bydliště (ignorace), následován doporučený dopisem (nepřevzato, vráceno) a celé to bylo zakončeno dopisem příslušně místního okresního soudu ČR pověřeným doručením písemnosti od rakouské protistrany - městského úřadu Liezen. V ten okamžik jsem usoudil, snaživá úřednice svých 100 EUR za pečlivě vedený spis již zaslouží. Tolik moje malá zkušenost. Liezen je malé město.
