WIN, řízení zastaveno, protože skutek nebyl obviněnému prokázán.
Trochu mě ale mate odůvodnění, v podstatě shodili obě moje tvrzení jako nepodložená a účelová (btw. důkazní břemeno je na straně úřadu, ne? Tedy že tvrzení nejsou pravda by snad měli dokazovat oni, ne naopak já dokazovat, že jsou pravda, nebo se pletu?), ale stejně řízení zastavili kvůli neprokázání.
Výcuc z odůvodnění:
K vyjádření obviněného, popsaném v textu výše, správní orgán sděluje následující:
Správní orgán je toho názoru, že tvrzení, že v místě oznámeného skutku řidič s vozidlem zastavil, nikoli stál,
nemá oporu ve spise. Dle podkladů ve spise vyplývá, že vozidlo v místě stálo, když nebyla splněna podmínka
zjevnosti uvedení vozidla do klidu na nezbytně nutnou dobu. Výpověď, že vozidlo mělo technickou závadu,
obviněný nijak nepodepřel. Tvrzení, že od začátku roku 20XX bylo zaparkováno v garáži, a ihned po výjezdu
z garáže mělo vozidlo poruchu, považuje za účelové a ničím nepodložené.
Co se týče řidiče, který vozidlo v rozhodnou dobu řídil, správní orgán konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno,
že se tohoto skutku dopustil obviněný, existují tak pochybnosti o totožnosti osoby řidiče. Ačkoli
z písemného podání (list č. XX) vyplývá, že vozidlo řídil v době oznámeného přestupku obviněný, k ústnímu
jednání se bez omluvy nedostavil a při osobní návštěvě za účelem seznámení se s podklady ve spise, k dotazu
správního orgánu, zda vozidlo řídil, do protokolu (listy č. XX-XX) sdělil: „Dovolím si nevypovídat.“. Na dotaz
správního orgánu, zda se chce vyjádřit k přestupku, o kterém se vede toto řízení, sdělil: „Moje vyjádření
je ve spisu“. Z jeho Vyjádření však vyplývá toliko, že vyjel s vozidlem z garáže, nikoli, že do místa (zóny)
s vozidlem přijel.
Za dané situace správnímu orgánu nezbývá, než v souladu se zásadou in dubio pro reo, rozhodnout ve prospěch
obviněného, tedy konstatovat, že v řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se obviněný
dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu.